Špotáková: Snad se mi vrací závodní forma
Oštěpařce Barboře Špotákové se v úvodu sezóny moc nedaří. Tu větu berte trochu s rezervou, ostatně, co by za jedno druhé a tři třetí místa mnozí jiní čeští sportovci dali. Ale pro světovou rekordmanku je to nejhorší začátek od roku 2006. Poprvé totiž ze tří závodů ani jeden nevyhrála a nepřehodila 65 metrů. Teď se v Praze připravuje na Memoriál Josefa Odložila, kde by chtěla konečně zvítězit. Tomáši Kohoutovi se Barbora Špotáková nejprve přiznala, že jí dosavadní výsledky poněkud štvou.
Maličko jo, protože vždycky je příjemnější, když člověk závod vyhraje. Na druhou stranu to bylo třikrát takové malé 'mistrovství světa', vždy tam byly ty největší soupeřky. Výkony byly poměrně slušné na to, že jsem se necítila úplně ideálně. Přesto mě ty hlavní závody čekají na konci srpna a ne na konci května, takže jsem docela spokojená.
Už se vrací ta závodní pohoda? Jak jsem viděl v Eugene, po prvním pokusu jste měla něco mezi vražedným a naštvaným obličejem
Právě s tím prvním pokusem jsem byla hodně spokojená, ale nechala jsem se ukolébat tím, že je daleko, a ony se najednou vzchopily a už jsem nebyla schopná zareagovat. Ale zrovna tam jsem hodila první pokus tak, jak bych si představovala. Snad se závodní pohoda vrací, i když nevím, jestli jsem ji loni měla, ale třeba z předchozích let.
Myslel jsem to třeba od Zlaté tretry, kde jste těžko hledala motivaci. Teď už je všechno v pohodě, nabuzená na závodní tempo?
Ono to je všechno spojené. Měla jsem zdravotní problémy, byla jsem zesláblá a necítila jsem se dobře. Ale to už je doufám pryč. Už v Americe to bylo dobré, na trénincích mám dobrý projev a myslím, že bych konečně mohla začít závodit jako za starých časů. Bylo by to dobrý, protože Mistrovství Evropy družstev je blízko (18. - 19.6.), a všichni čeští atleti by za to měli vzít, abychom se udrželi v první lize. To je jeden z vrcholů sezony.
Kde jinde by se vám ostatně mělo dobře házet, kde si asi jako na jediném stadionu na světě můžete vybrat rozběžiště, jak vám nabídli pořadatelé.
Rozběžiště bychom vybírali i na Zlaté tretře, ale tam nemám ani jedno oblíbené, tak je to jedno. Na Odložilově memoriálu to je pro mě na domácím stadionu, kde ten rozběh znám výborně. Navíc je v pozadí budova lázní, kde se dá najít pevný bod, na který se můžete soustředit, což hodně pomáhá při technice. Doufám, že toho využiju a přidám nějaký centimetr.
A nebudete si připadat zase jako na tréninku, když tam chodíte dennodenně házet?
To se stát může, ale budu se snažit, aby tomu tak nebylo. Chtěla bych se konečně při závodě nemračit, usmívat se a užít si to. Udělat nějakou show, protože nebudu tak svázaná soupeřkama. Tohle je spíš taková oddechovka, na které se dá dobře hodit.
