„Mám na tohle místo skvělé vzpomínky. Poprvé jsem se tady mohl na trati potkat s ‚těmi velkými kluky‘ Tarjeiem a Johanessem, o kterých jsem toho tolik slyšel. Takže jo, byla to tehdy velká zkušenost,“ vzpomíná Laegreid.

Při rozhovoru pro televizi Mezinárodní biatlonové federace seděl na tribuně, rozhlížel se kolem sebe a vzpomínal na to, jak právě tady v novoměstských lesích poprvé závodil s bratry Böeovými a dalšími hvězdami světového biatlonu. O rok později je ‚tím velkým klukem‘ už i on sám.

Sturla Holm Laegreid o téhle sezoně mluví jako o pohádce, vášnivý kytarista, čtenář a matematik si příští týden klidně může sáhnout na velký křišťálový glóbus. A paradoxní je, že momentálně možná nejlepší biatlonista světa mezi elitou ještě nikdy nezávodil před fanoušky, protože se tahle hvězda zrodila až v době koronavirové.

„Kluci si ze mě často dělají legraci, že ve skutečnosti neví, jak dobrý vlastně jsem, protože jsem ještě nikdy nezávodil před zaplněnými tribunami, a to je asi přece jenom něco jiného. Ale já doufám, že se z toho nesesypu a zůstanu klidný, až se fanoušci vrátí.“

Ticho i prázdné tribuny každopádně Laegreidovi svědčí snad i víc než jeho krajanovi Johannesi Bö, který sice dál závodí ve žlutém dresu lídra celkového hodnocení, ale kdyby teď hned sezona skončila, díky škrtnutí čtyř nejhorších výsledků by se rázem dostal do čela ten stále ještě podceňovanější z téhle dvojice.

„Nechci se dotknout Laegreida, ale Johannes je pro mě stále komplexnější biatlonista, který by měl glóbus získat. Laegreida jsem zatím moc nepoznal. Na druhou stranu klobouk dolů před tím, jakou sezonu si udělal. Řeknu to tak, že by si ho zasloužili oba,“ usmívá se Michal Krčmář o vyrovnaném norském boji o velký křišťálový glóbus.

David Nyč Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít