Zápas po 251 dnech. ‚Nepřemýšlela jsem, že bych se nevrátila‘ říká po comebacku Lucie Hradecká
Lucie Hradecká už je zase tenistkou. Po operaci kolene a skoro roční přestávce se vrátila na Roland Garros v Paříži, kde v roce 2011 získala titul v ženské čtyřhře. Tentokrát těsně vypadla v prvním kole, ale náladu jí to rozhodně nezkazilo.
„Teď momentálně jsem rozsekaná,“ usmívá se Lucie Hradecká na začátku rozhovoru pro Radiožurnál. S mladou Ruskou Annou Blinkovovou jen o pár minut dříve vypadly se slovenským párem Kužmová, Rybáriková ve třech setech. Ale dobrá nálada ji neopouští. Už zase hraje.
0:00
Set a půl hrála líp, chválí Karolína Plíšková Šafářovou. V dalším kole vyzve Šarapovovou
Číst článek
Jak vám je po prvním zápase po takové době?
Myslíte po prvním zápase po 251 dnech? Ráno mi to trenér ukazoval. Když si to člověk vezme, je to docela dost. Myslím, že jsem se trošku bála, jak to bude vypadat a co předvedu. Ale nevypadalo to strašně, nemám blbý pocit. V prvním setu jsem se mírně rozkoukávala, bylo pár gemů, kdy jsme mohly vyhrát a nevyhrály. A ve třetím setu jsme vedly 2:0 a 30:0, ale byl to špatný game. Ale když budu hrát takhle, budu spokojená.
Jak těch 251 dní vypadalo? Asi to byla hodně těžká zkouška.
Byla jsem na dvou operacích a říkala jsem si, co budu šest měsíců dělat? A v pátek jsme sem jeli a já sem ve čtvrtek večer ještě neměla zabaleno. Na jednu stranu to docela rychle uteklo, ale byly i dny, kdy jsem byla doma a nevěděla, co dělat. Občas to bylo mírně depresivní, ale celkem to uteklo.
Po první operaci jsem hodně rehabilitovala a posilovala, abych byla připravená na tu druhou. A po té druhé jsem byla na 14 dní na další rehabilitaci a uteklo to. Člověk se nezastavil.
Možná to byla i příprava na život po kariéře.
Určitě. Rozhodně nebudu hrát do 99 let, že bych jezdila po turnajích. Jednou to nastane. Hned po zranění jsem dostala otázku, jestli se chci vracet, ale nepřemýšlela jsem, že bych se nevrátila. Nikdy ve své kariéře jsem neměla tak dlouhou šňůru bez zápasů, tak jsem řekla, že je to výzva, jestli to zvládnu. A zatím jedu na vlně?
Co vám nejvíc chybělo?
Ani nevím (zamyslí se). Ze začátku se mě všichni ptali, jestli mi chybí tenis. Ale měla jsem problémy se hýbat, tak mi nechyběl. Ale pak, když jsem zahodila berle, jsem sundala šipky ze zdi a hrála jsem o zeď, raketa mi chyběla.
A pak mi chybělo to, z čeho je člověk otrávený. Cestování, nebytí na jednom místě a ruch, že se něco děje.
Tráva? Jen doma, když ji sekám
Můžete už sportovat bez omezení, nebo se musíte šetřit?
Je to 6 měsíců a dva týdny po plastice, takže je až neskutečné, že jsem zpátky. Ale na kontrole jsem byla na začátku května a doktor říkal, že mě chce vidět až za půl roku a už můžu s nohou dělat všechno.
Samozřejmě je váha trošku na druhé noze. I když nechci, tak hlava mě trošku blokuje. Po druhém setu mě dnes začalo trošku tahat druhé koleno. Takže rehabilituju a plný rozsah tam není, že bych si klekla a dala patu k zadku. To ještě chvíli potrvá.
Troufnete si s tímhle omezením na trávu, kde hrozí podklouznutí?
Na trávu si troufnu doma, když ji sekám. Nemám obavy, protože na ni nejedu. Abych hrála kvalifikaci a vybrala si special ranking (pravidlo, podle kterého mohou tenistky vracející se po absenci na určitých turnajích využít své postavení z doby před absencí, pozn. red) na Wimbledon, to mi přijde zbytečné. V deblu se mi to nechce moc hrotit. Chci zůstat co nejdéle na antuce. Je docela dobré, že u nás máme menší turnaje, tak zůstanu po Evropě i u nás a zkusím udělat něco se singlovým žebříčkem.
Jaké máte cíle v singlu?
Pořád to mám tak, že šest finále WTA turnajů je pěkných, ale jedno vítězství by mi stačilo. Stačí mi jet na jeden turnaj, vyhrát ho a pak bych třeba skončila (směje se).
Máte za sebou „rogerovskou“ přestávku, po které se občas dějí divy.
Uvidíme, ale Roger je výjimečný. Ten když nebude hrát rok, má to v ruce neskutečně, s tím se nemůžu srovnávat. Tenisový vlak jede strašně rychle, ale budu se snažit do něj naskočit. Tenhle rok je na rozkoukání.
Co vám podle prvních dojmů nejvíc ujíždí? Říkala jste, že první vystoupení bylo docela dobré.
Bylo to dobré, až mě to překvapilo. Ale pořád mám pocit, že všichni hrají strašně rychle. Možná to člověk musí nakoukat, ale na kurtu mi to tak nepřišlo. Jde o rozkoukání a orientaci na kurtu. Když je člověk zaměřený na kurtu, vím, kde co je. Ale pak stačí vysoký balon a najednou se ztrácím. Člověk se musí vyhrát.
Plánujete po antuce i betony? Turnaje na tvrdém povrchu?
Zatím jsme s trenérem neřešili, co půjdeme. Příští týden se chystám na Staré Splavy a pak Olomouc, Štvanici, mezitím mám přihlášený i turnaj v Německu. Special ranking bych si chtěla vzít na US Open.
Jak se shání turnaje? Je to jednodušší, když se vracíte po zranění?
Mám chráněný žebříček, který můžu použít na dva grandslamové a osm normálních turnajů. Není to tolik, ale když si to člověk dobře vybere, je to hodně velká pomoc. V deblu využívám toho, že v jsem v top 30. Teď možná spadnu, ale pořád budu v padesátce. Jde o to zvolit turnaje, které by byly slabší, nebo jít do kvalifikace.
Z grandslamů tedy zkusíte US Open a Austrálii?
Ano, protože myslím, že je pravidlo, že jakmile začnu hrát, do roka to musím vybrat. A když nejdu Wimbledon, zbývá US Open a Australian Open.
