Karolíno, jak se sžíváte s rolí finalistky Grand Slamu?
Je to popravdě takové hodně rychlé, protože teď jsem na tiskovce, která trvá přes hodinu. Ono to tak je, že čím jsem dál v turnaji, tak je toho více kolem mě a ještě jsem si ani sama nesedla a nevstřebala to. Je to čisté štěstí a radost. To, že to tady můžeme s celým týmem a mými rodiči celé prožívat, je prostě nenahraditelné.

Je tam i bolest? Jan Kodeš kdysi vyprávěl, že cítí nohy tady z té antuky...
Zápas byl dnes hodně dlouhý, těžký a intenzivní. Nohy spíš necítím, než cítím. Budu mít den volna a udělám vše pro to, abych byla schopna v sobotu naskočit do finále s plnými silami.

Byly tam i křeče?
Trochu jsem chytala do stehen a do lýtek křeče, tak jsem se to snažila trochu protáhnout a vyskákat. Naštěstí mě to nesundalo moc, snažila jsem se hrát trochu kratší výměny a zabralo to.

Co vám pomohlo za stavu 2:5, že jste ještě otočila zápas proti hráčce, která je extrémně fyzicky vybavená?
Popravdě, věděla jsem, že je to jeden brejk a musím to vzít na sebe a nenechat ji hrát. Když začne hrát rychle, tak to byly fakt pecky a nedalo se z toho dostat. Trochu jsem se do toho opřela a cítila jsem, že se to přehodilo na moji stranu, ona byla ta, kdo začala dělat víc chyb, a já si chodila pro míče. Pak se to tak rychle sešlo, diváci mě hnali strašně dopředu, bylo to super.

Jak jste zvládala novou situaci, když jste šla servírovat do zápasu o finále Grand Slamu?
Snažila jsem se nad ničím moc nepřemýšlet, chtěla jsem si to doservírovat a věděla jsem, že musím dát první servisy, abych to dohrála a vyšlo to úplně pohádkově.

Už víme, že do finále postoupila Iga Świateková. Budete mít na ni dost sil?
Mám den volna, takže doufám, že se dostanu z té únavy a budu v sobotu na Igu ready.

Jaroslav Plašil, mim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít