„Jak jsem tam jezdil a skákal ze shora, tak jsem přišel na to, že to je podle mě strašně vysoké a bouchá to tam,“ popisuje jeden z trenérů zbytku týmu.

Díky zavřeným vratům nad startem trojské slalomové dráhy v ní netečou hektolitry vody, jak tady bývá zvykem. Je jí tu jen trochu na dně a místo toho, aby se zde proháněli závodníci na svých lodích, tu je několik trenérů a pár dalších pomocníků. Ti se nejprve radí nad tím, jak překážky upravit.

„Celou dáme sem a tady dáme půlku,“ rozvrhují si rozmístění umělohmotných překážek. Musí na to ale přijít spíše sami. „Závodníků tu tolik nebylo a nechávají si to pro sebe. Ale něco málo se mi od nich zprostředkovaně doneslo a ve spojení toho a našich životních zkušeností s vodou to ladíme tak, aby to bylo v pořádku,“ přibližuje Pavel Přindiš.

Šest mužů rozšroubovává překážky na menší díly. Na jednom místě jich několik ubírají, na jiném zase přidávají a jednu upevňují do dna tak, aby byla více na šikmo.

Jedním z party pracantů v holínkách, teplákách a olympijské bundě je i trenér dvojnásobného mistra světa Jiří Prskavec starší. Tomu ale tato práce nevadí, se sadou klíčů, kladívkem a dalším nářadím se již sžil: „Jsem na to už zvyklý, protože na to není žádný jiný odborník, než trenéři. Přestavbu kanálu a snahu o co možná nejlepší vyladění slalomové dráhy provádíme dlouhodobě. Hodně často je to stylem pokus-omyl.“

Zvuky montování překážek, ale i třeba chození v holínkách mělkou vodou budou slyšet tady u umělé slalomové dráhy v Troji do té doby, dokud nebudou trenéři s výsledkem spokojení. Nejpozději by chtěli mít všechno vyladěné do konce roku.

Jan Suchan Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít