Očekávám divokou a bojovnou Tour. Závěrečná časovka bude spravedlivá, říká bývalý cyklista Tesař
Vingegaard nebo Pogačar? To je otázka, kterou si mnozí kladou před 111. ročníkem Tour de France, která začíná v sobotu ve Florenci. Vingegaard se vrací po zranění. „Jeho tým ví, že ho musí co nejvíc šetřit. Druhá věc je, že jezdci z UAE ví, že musí Vingegaarda trápit. O to to bude zajímavější,“ říká pro IROZHLAS.cz bývalý profesionální cyklista Lubor Tesař. V rozhovoru mluvil i o komentování závodů v České televizi nebo o české stopě v pelotonu.
Co očekáváte od letošní Tour?
Rozhodně očekávám jednu z nejzajímavějších Tour za poslední léta. Je to našlapané. Dnes to není už jen o dvou absolutních lídrech, i když jsou odskočení. Nicméně je otázka, jak na tom bude Jonas Vingegaard, jestli se zvládne připravit, a hlavně jestli mu to bude stačit na třítýdenní závod. Je to dlouhá doba a vždycky přijde nějaká krize. Je jen otázka, v jakou chvíli a jak velká bude. Když přijde v rovinaté etapě, dokáže pomoci tým. Když přijde v kopcích, nepomůže nic.
Hvězdní cyklisté Vingegaard, Evenepoel a Roglić spadli na závodě Kolem Baskicka. Vacek získal třetí místo
Číst článek
Koho vidíte vysoko v celkovém pořadí kromě Vingegaarda a vítěze Gira d’Italia Tadeje Pogačara?
Je tam Primož Roglič a Remco Evenepoel, kteří spolu s Vingegaardem spadli v dubnu na závodě Kolem Baskicka, ale neměli tak fatální zranění. Roglič dopadl nejlépe, brzy po pádu začal zase závodit, měl dost času na přípravu. Ale jeho tým Bora není tak silný jako ostatní stáje na celkovou klasifikaci. U Evenepoela je stejný otazník jako u Vingegaarda, navíc je ze všech favoritů nejmladší a nejméně zkušený. Je to sice mistr světa a vítěz Vuelty z roku 2022, ale Tour je velmi specifická. Nemyslím si, že je dostatečně silný na velké kopce, alespoň v porovnání se třemi zbývajícími favority.
Nejtěžší následky pádu v Baskicku měl Vingegaard. Zlomil si klíční kost a několik žeber, která mu propíchla plíci. Jak probíhá rekonvalescence profesionálního cyklisty, obzvlášť když mu zranění ztěžuje dýchání?
Cyklisté mají posunutý práh bolesti. Jsou zvyklí vydržet enormní porci zátěže a jejich tělo dokáže regenerovat už v průběhu samotného závodu. A když přijde nějaké těžké zranění, je sice potřeba to pár dní vyležet, aby kosti srostly, ale mozek potom už přejde do klasického závodního módu, kdy se vyplavují všelijaké hormony, a závodník může sednout na kolo docela brzy. Samozřejmě je to dané tím, že kolem sebe mají tým profesionálů, ať už se jedná o lékaře nebo třeba výživové poradce, kteří se starají, aby závodník nepřibral, když je bez zátěže. Mají také fyzioterapeuty, kteří s nimi cvičí a připravují je, aby pak mohli sednout na kolo, a byli schopni vydržet nějakou zátěž.
Pro Rogliče nastává letos nová situace. Po loňském přestupu z Vismy do Bory se dostal do pozice týmového lídra na Tour, kterým předtím v konkurenci Vingegaarda nebyl. Může to pro něj fungovat jako hnací motor?
Roglič dostal v dresu Vismy na Tour šanci několikrát, ale vždycky spadl. Kvůli tomu má v pelotonu trochu nevděčnou přezdívku „vozembouch“, což není nic posměvačného, jen odraz reality. Bohužel padá dost často a někdy i zbytečně. A lídra, na kterého se nemůžete spolehnout, mít nechcete. V Boře na něj ale bude určitě menší tlak, než býval v týmu Visma.
Mají šanci bojovat o pódium i vítězové Tour z let 2018 a 2019 Geraint Thomas a Egan Bernal z týmu INEOS?
To je pro mě černý kůň letošního ročníku. Můžou všechno. Když se rozhodnou, že pojedou na etapy, mají potenciál jich vyhrát klidně pět. Jakmile nebudou jejich lídři v celkovém pořadí vysoko, je kdokoliv z týmu schopen vyhrávat etapy. Jejich síla spočívá v tom, že mají čtyři jezdce, kteří jsou schopni být v top 10. Otázkou je, jak vysoko, kdo to na sebe vezme, a jestli budou ostatní potom ochotni pracovat na jednoho lídra. Ale pokud se má někdo z INEOSU dostat na pódium, musel by jeden z dvojice Vingegard Pogačar vyhořet.
Česká stopa v pelotonu
Evenepoelovi bude na Tour jako domestik do hor pomáhat Jan Hirt. Dočkáme se v budoucnu českého jezdce na celkové pořadí, kterým byl třeba Roman Kreuziger, dnes sportovní ředitel týmu Bahrain Victorious?
Těžko říct, hodně dobře je na tom Mathias Vacek, ale nedokážu posoudit, jestli je tak silným vrchařem, aby mohl jezdit jako lídr. V horách je lepší spíš jeho bratr Karel. Mathias je větší a mohutnější, spíš prototyp typického klasikáře (závodník, který jezdí jednorázové závody, které se konají v úvodu sezony, pozn. red.). Rád bych se mýlil, ale na Grand Tour na celkové pořadí to úplně nevidím.
Jan Hirt je stálice, jezdí si pořád to své. Osobně jsem čekal, že když přišel do Quick-Stepu, zapracují na jeho časovkářských a sjezdařských schopnostech, což se nestalo, ale možná ani on sám už nechce nic měnit. Do budoucna je pro Česko velkou nadějí Pavel Bittner, což je skvělý sprintér. Cyklisté s jeho potenciálem mají místo na grandtourových závodech, jen se mu letos nedaří tolik, jak by potřeboval on i jeho tým.
Podobný problém jako Mathias Vacek má i mistr světa na silnici a v cyklokrosu Mathieu van der Poel. Na jednorázových závodech je velmi úspěšný, na celkové pořadí ale nejezdí. Loni sice vozil na Tour žlutý trikot, pak ale pohořel v horách.
Je to podobné, Mathias by byl možná v horách silnější než Van der Poel, ale tihle kluci jsou limitovaní váhou. Aby byli konkurenceschopní s nejlepšími vrchaři, museli by shodit kila. Ale když to udělají, nebudou tak dobří ve sprintu nebo v časovce. Přestavba závodníka není jednoduchá, nejde udělat za jednu zimu. Jsou to roky, procesem ztratí minimálně jednu sezonu, a v té další doufají, že už se někde prosadí. To se ale nemusí povést a vrátit se zpátky už je skoro nemožné.
Van der Poel bude pravděpodobně i letos působit jako rozjížděč sprintů pro týmového kolegu Jaspera Philipsena, který loni pro tým Alpecin-Deceuninck získal zelený dres pro vítěze bodovací soutěže. Neměl by mít ale mistr světa vyšší ambice, než je právě tato role?
Myslím si, že kdyby nevyhrával sprinty Philipsen, mohl by je klidně vyhrávat Mathieu. Ale na Tour to mají nastavené takto, naopak na jarních klasikách pracuje Philipsen pro Van der Poela. Tak to mají rozdělené. V očích fanouška to může vypadat dost divně, ale to je cyklistika. Je to o týmové práci. Každý závodník je kolečkem v soukolí, které když nefunguje, nemůže fungovat ani tým.
Co se sprintů týče, pozornost se upíná hlavně k Marku Cavendishovi. Devětatřicetiletý sprintér týmu Astana útočil už loni na rekordní 35. etapové vítězství na Tour, čímž by překonal legendárního Eddyho Merckxe. Původně plánované loučení s Tour si rozmyslel a letos opět bude na startu. Má na to, aby se zapsal do dějin?
Cavendish je hodně rozporuplná osobnost. Někteří ho milují, většina ho nenávidí. V pelotonu se nechoval vždycky fér, byl takový štírek. Ale tahle výzva je obrovská jak pro něj, tak pro všechny ostatní cyklisty. To porovnání s Merckxem je zcestné, protože on kdysi dokázal vyhrávat celé etapové závody. Byla by to pohádka, nicméně se domnívám, že Astana nemá takovou sílu, aby pro něj připravili dobrou pozici. Nepodceňoval bych ho, ale myslím si, že jsou tam jiní rychlíci, kterým nebude stačit.
Letošní ročník nebude specifický jen počtem favoritů, ale hlavně trasou. Bude končit poprvé v historii mimo Paříž časovkou v Nice. Co to znamená pro cyklisty a jak to ovlivní atraktivitu závodu?
Časovka není vůbec jednoduchá, terén je zvlněný. Vzhledem k tomu, že se jede na závěr etapáku, přikládá se jí velká důležitost. Ale v podstatě je to nastavené tak, že kdo má výkonnost, časovku zajede. Tato disciplína bývá, co se týče jezdců na celkové pořadí, spravedlivá. Na konci jede ten, kdo má nohy. Kdo má energii, dokáže časovku zajet dobře.
Může závěrečná časovka zamávat s celkovým pořadím? Tradičně se totiž v poslední etapě už na celkovou klasifikaci nezávodí, letos se ale může žlutý trikot předávat až za cílovou páskou.
Každý konec má své. Buď máte dojezdovou etapu na Champs-Élysées, kde se první třetina jede na pohodu se šampaňským, slaví se, i když i tyto etapy jsou ošemetné. Vzpomeňme na Chrise Frooma, který si kdysi málem ustlal na silnici kvůli odpadlému bidonu. Tour nemáte nikdy vyhranou už etapu před koncem. Slavení je hezké, ale možná je letošní dojezd atraktivnější pro diváky i samotné závodníky, protože cíl je opravdu až na pásce, všichni do toho musí jít s tím, že se může stát cokoli. Viděli jsme to na Tour v roce 2020, kdy Pogačar připravil Rogliče o žlutý dres právě v časovce. Osobně si myslím, že pokud bude mít Pogačar na to, aby zlomil Vingegaarda, bude už před časovkou rozhodnuto.
Může se stát, že letos uslyšíme ‚I’m gone, I’m dead‘ ve vysílačce týmu Visma?
To je otázka. Vingegaard a jeho tým ví, že ho musí co nejvíc šetřit. Druhá věc je, že jezdci z UAE Emirates ví, že musí Vingegaarda trápit. O to to bude zajímavější. Také záleží, jak se do toho zamíchají ostatní favorité, jestli budou vyčkávat, nebo také útočit. Může se to zlomit v jednom kopci, kde odjede Pogačar s Rogličem, a v tu chvíli může osamocený Vingegaard nabrat markantní ztrátu, která pro něj bude katastrofální. Může to být ale i opačně, špatný den může mít i Pogačar nebo jeho tým. Bude to divoká a bojovná Tour, je na co se těšit.
Letos budete během Tour opět působit jako spolukomentátor v České televizi. Jak probíhá příprava na přímý přenos, který trvá několik hodin?
V maskérně nás musí zapudrovat, abychom se neleskli. Scházíme se proto přibližně půl hodiny předem. Většina etap, respektive jejich přímý přenos, začíná ve 14 hodin a končí kolem 18. hodiny, takže to není tak drastické jako třeba mistrovství světa, které se komentuje i sedm hodin v kuse. V rámci studia dobře spolupracujeme, takže je pro nás komentování vlastně zábava a čas skoro nevnímáme.
Připravujete se na závod, nastudujete si dopředu trasu?
Většinou si něco dopředu připravíme, pobavíme se o tom ve studiu. Závod je dlouhý, a když se toho zrovna moc neděje, přichází čas na zajímavosti, nebo třeba dotazy diváků, které pomáhají překlenout hluché chvíle.
