V Česku se dá bez podpory rodiny dělat motokros těžko. Chci si zazávodit v Americe, říká Stehlík
Hostem středečního pořadu Na place byl dvaadvacetiletý motokrosový závodník Daniel Stehlík. Jak se bodují závody v motokrosu a jak běžně vypadá závodní sezona jezdců? Co zatím považuje za dosavadní nejlepší výkon kariéry? Jak to vypadá poslední hodiny před startem závodu a co všechno musí jezdec kontrolovat? Dá se motokrosem v Česku uživit? Jaká jsou nejčastější zranění v motosportu?
Dane, jezdil u vás někdo z rodiny někdy na motorce?
U nás nikdo nikdy nejezdil a přišlo to asi z nebe. Najednou jsme koupili motorku a začal jsem jezdit.
Poslechněte si celý rozhovor s motokrosovým závodníkem Danielem Stehlíkem v pořadu Na place
Kolik ti bylo let, když vaši koupili první motorku?
Bylo mi necelých pět let.
Co to bylo za stroj?
Tenkrát snad nějaká Čína, jenom jsem se na tom vozil někde na parkovišti.
Popiš nám tu „Čínu“, co to znamená?
Vím, že byla taková oranžová. Takové zpracování z Číny, startovalo se to jako sekačka na šňůru.
A to jsi jezdil před barákem, nebo už se na tom i závodilo?
Na tomhle ještě ne, to jsem měl jen chvilku. Vozil jsem se na tom a učil základy.
Kdybys datoval svůj start do opravdových závodů?
To bylo v pěti letech, protože pak se může začít závodit s licencí.
Kdy přišla nějaká první změna? Kolik jede taková první motorka?
Má to obsah 50 kubických centimetrů, na tom jsem jezdil asi do 8 let a je to jediný automat. Pak přijde pětašedesátka, tam už je šest kvaltů, spojka a začíná se řadit. To se jezdí tak do 13 let a přichází osmdesátka. Stejný počet kvaltů, akorát se změní kola a váha. Na tom se jezdí tak do 16 let a pak přichází na řadu stopětadvacítka a to je dospělá motorka. Ta už má všechno, akorát chybí váha motoru. To se jezdí tak do 18 let a pak už jsou čtyřtakty, dvěstěpadesátky.
Zemřel český motokrosař století, legendárnímu Jaroslavu Faltovi bylo 71 let
Číst článek
A poslední je?
Čtyřistapadesátka, to je vše. Já ještě jezdím na té dvěstěpadesátce.
Jak vypadá tvoje závodění přes rok?
Závody začínají na začátku dubna a je to do konce září. Máme sedmidílný seriál mistrovství republiky a pak jsou další seriály jako venku, třeba v Německu. Vše se sčítá do jedné tabulky v daném seriálu a na konci vyjde vítěz.
Bodování je jaké? Jako ve formuli třeba?
Za vítězství je taky 25 bodů, ale jedou se dvě jízdy, takže maximální počet je 50 bodů.
Jak velké rozestupy jsou mezi jednotlivými závody?
Většinou to vychází na tři závody do měsíce.
Co máš letos už za sebou?
Začali jsme mistrákem u nás a po čtyřech závodech jsem byl šestý. Měl jsem tam bohužel nějaké nedojeté jízdy. Pak mě čekal vrchol kariéry a to bylo domácí mistrovství světa ve třídě MX2.
A tam jsi dopadl?
Tam se víkend vydařil a dojel jsem na 21. místě.
Kolik to bylo bodů?
Tam jsem na body bohužel nedosáhl, byl jsem první nebodovaný. Dlouho jsem se držel na bodovaných pozicích, ale pak jsem udělal pár chyb a propadl se.
Jaký je rozdíl mezi továrními závodníky a ostatními?
Rozhodně mají materiál, který zbytek nemůže mít. Co se týče motoru, podvozku, to si nemůžou lidi ani koupit. Jezdí taky extrémně rychle.
Jak se člověk stane továrním jezdcem?
Šance je vždycky, ale lidí, co se tam dostanou, tak je strašně málo. Musí tam být obrovská dávka štěstí a musí se někomu něco povést.
Na place
S hosty hlavně ze sportovního prostředí si povídají čeští herci a nadšení sportovní fanoušci David Novotný, Ladislav Hampl a Pavel Nečas. Poslouchejte každou středu od 10.00 na Radiožurnálu Sport nebo na serveru iROZHLAS.
Musí si tě tedy někdo vyhlédnout a k tomu se musí přičíst spousta faktorů?
Ano a někdy tam bohužel musí ti lidé donést nějaké peníze, aby mohli jet.
Ty už máš nějaké úspěchy za sebou. Byl jsi čtyřikrát na mistrovství světa juniorů. Byl jsi v Bulharsku, Belgii a Španělsku. Jak tam ses potýkal s konkurencí?
Nejlépe se mi u nás podařilo dojet na 10. místě mistrovství světa juniorů. Ty další výsledky byly bohužel trochu ovlivněné zraněními, takže jsem se neumístil víc vpředu. Ve Španělsku to bylo myslím 21. místo.
Co tě ještě letos čeká?
Letos mě čeká už jen mistrovství republiky, ale mám nějaké závody vynechané, protože jsem se po mistrovství světa zranil. Vypadlo mi rameno a byl jsem asi měsíc mimo hru.
Jak motokrosový závodník trénuje, aby byl na závody připraven?
Mimo sezonu se dva dny v týdnu jezdí na motorce a pak o víkendu. Mimo to je většinou běhání, kolo a druhá fáze posilovna.
To musíš být na té motorce asi zpevněný, co?
Ano, protože je to nápor na celé tělo. Kdokoliv by se šel svézt a nebyl zvyklý, tak se druhý den nepohne. Nejvíc bolí ruce, záda, břicho a nohy.
Je v motokrosu výhoda nebýt úplně vysoký?
Nedá se říct, jestli je to výhoda, nebo nevýhoda. Kdo je zase velký, tak se na motorku blbě složí, protože motorka zvětšit nejde. Kdo je menší, tak když prší a je bláto, tak si tolik nepomůže nohama. Každé má svoje a na startu je lepší být lehčí. Že by ale někdo byl v nevýhodě svoji výškou, to ne.
Na čem se ti zatím během kariéry jezdilo nejlépe?
Každá kubatura má svoje. V těch mládežnických byli ve výhodě ti, co trochu rychleji dospěli a měli výšku a váhu na to, jít o krok výše. Na začátku mi dělalo problém dosáhnout na zem, ale nedá se říct, že by mi nějaká motorka vyhovovala víc.
Máte nějaký tréninkový okruh, kam pravidelně jezdíš?
Je tu okruh asi čtyř, maximálně pěti tratí, které během sezony točíme. Víc jich tu není, nebo jsou hodně daleko. Na každý trénink se dojíždí okolo hodiny.
Co na motorce vlastně trénuješ?
Vše je formou závodu, na čas. Když se domluvíme s kamarády, co jezdí jako já, tak se jede formou závodu. Rozjížďka 30 minut, pak trénink startů a pak je konec.
Na motokrosovém sportu se asi moc vydělat nedá, co? Je to ztrátové?
Bohužel ano. Pár lidí na světě, v Americe nebo tady, co jsou mezi továrními jezdci, tak jsou schopni si něco vydělat. Jinak každý to, co si sežene.
Jaký je tvůj realizační tým?
Bez podpory rodiny by to nikdy nešlo dělat. Buď se mnou jede můj kondiční trenér, on taky závodí, a připravuje mi motorku na závody.
Takže to táhne od začátku táta až do teď?
Taky.
Jak to vypadá, když jedete někam na závody? Jedete jedním autem, nebo máte obytňák?
Máme obytnou dodávku, tam naložíme, co potřebujeme a to včetně dvou motorek, stanů a nářadí. Tam i spíme a je to asi nejjednodušší možnost, jak se dopravit na závody a zároveň se vyspat. Většinou se jede v pátek a v sobotu a v neděli jsou závody. Když jsme jeli mistrovství světa, tak i když bylo u nás, museli jsme jet u ve čtvrtek. Než se vyřídí všechny papíry, povolení vjezdu do depa, tak na to skoro bylo i málo času.
V tom depu pak spíte a jak probíhá ten páteční den?
V pátek byly technické přejímky, přihlásit motorku, helmu, chrániče. To bylo celý den a pak se ještě měří hluk. Pokud se vše označí, že je to způsobilé, tak se může jet.
Stalo se ti někdy, že to kontrolami neprošlo?
Bohužel jo, letos na mistrovství světa. Motorka nám neprošla hlukem.
Proč se měří intenzita hluku?
Sám nevím, ale vše musí být v originál stavu, aby byla schopná projít kontrolou hluku. Museli jsme to nějak patlat, aby to prošlo. Jiný výfuk jsme neměli a dali jsme to dohromady.
A v sobotu už začíná klasický závod?
Přesně tak.
Jak se dá získat dobrá pozice z kvalifikace? Je to pak pro závod důležité?
Záleží, jak vypadá start. Ne vždy je výhoda být na vnitřku. Jsou i typy tratí, že se dá stát kdykoliv. Kvalifikace ale je důležitá z psychického hlediska a i na samotný výběr startovního roštu.
V juniorech a mladších kategoriích jsi mluvil o částce 800 tisíc za rok a u dospělých okolo tří až čtyř milionů za rok. Kdo vám tedy dává peníze na závodění?
Z největší části je to táta, rodina, bez té by nikdo závodit nemohl. Pak je to i trochu o náhodě, kde co se naskytne. Nějaký materiál dostanu.
Někdo ti pomůže tím, že ti dá třeba díly?
Ano, nebo gumy na závody mám zajištěné. To okolo je ale už na nás.
Jak se to dá zlepšit do budoucna, abys mohl být soběstačnější?
Bohužel je to skoro nereálné. Nedají se vyjet žádné peníze za body, ani umístění, je to tak nastavené.
Takže ten sport musíš prostě milovat.
Dá se to tak říct.
Jak je to náročné na zranění? Ty máš za sebou zranění ramene, zlomeniny obou rukou, stehenní kosti. Jak se to stane?
Většinou je to moje chyba, která přijde v závodě. Stalo se mi taky, že jsme se srazili, ale to není tak časté. Stalo se mi to i o motorku, že mi něco zlomila.
Jak se pak žije, když máš zlomené obě ruce?
V ten moment jsem to asi nějak nevnímal. Byl jsem tři týdny doma a čekal, až se to zahojí.
Kdo se ale o tebe postará v takový moment?
No vždycky máma, která se mnou byla doma a společně jsme se tak hojili.
Jak to máma vnímá, když tě táta vrátí ze závodů s rukama v sádře?
Nadšená nikdy nebyla, ale postupem času si docela zvykla.
Jak dlouho si myslíš, že ještě budeš jezdit?
Záleží, jak se bude cítit moje tělo. Je to náročné těma zraněními i fyzickou zdatností, ale doufám, že budu moct ještě dlouho normálně závodit.
Říkal jsi, že věk okolo 31 let je takový normální, ale že jsou i závodníci okolo 38 let. Je to unikátní?
Na úrovni mistrovství světa je to unikátní, protože tam je to tak okolo 30 let, kdy začali závodníci odcházet.
Co bys považoval za velký úspěch a co by se ti mohlo v motokrosu povést?
Asi je pro všechny závodníky tady sen závodit v Americe, kde mají svůj šampionát. To si asi přejí všichni v Evropě.
A je možné, aby se ti to splnilo?
Sám nevím. Záleží na spoustě okolností, jak se tam dostat.
Dá se to vyzávodit, nebo je to spojené s financemi?
Kdo se rozhodne a objede nějaké závody v Evropě, tak je to spíš o šanci to vůbec realizovat a dát do kupy, aby se takový výlet mohl uskutečnit?
A vyzvídal si jejich zážitky?
Ano, jel to i kamarád z Česka a hrozně si to užil. Mohl tam odjet dva závody. Tratě tam mají kompletně jiné, vypadá to jinak i skokama. Je to ale těžké tam narychlo odjet a závodit.
Ty už máš po škole, tak čím se živíš?
Mám štěstí, jinak bych ani nemohl závodit, tak pomáhám tátovi, který má autoservis. Před tréninkem objednávám díly na auta a pak můžu zase pokračovat v tréninku.
Nelákalo tě někdy závodit v autech?
Když jsem byl malý, tak vůbec, ale docela by mě to lákalo.
A který typ závodů?
Rallye asi ne, ale s bráchou rádi koukáme na formuli 1.
Komu fandíš?
Nemám jednoho favorita, ale oblíbenec je Charles LeClerc.
