Martine, plán byl jasný – dostat se do desítky. Je to tam a nakonec na sedmém místě.
Plán byl splněn. Splněno bylo i to, co jsme chtěli, že auto bylo rychlejší, než bylo. Soupeřům jsme byli mnohem blíž a jsem šťastný, že ta desítka na nás nezbyla, ale že jsme se o ni snažili od prvního metru. Od prologu jsme se do ní rvali a věděli jsme, že na to máme.

Jsme tady a je to fantazie. Myslím, že to byl skvělý Dakar.

Ve druhé polovině bylo vidět, že toho máte plné zuby. Opravdu připravili pořadatelé tak těžký ročník?
Bylo to tak. Vždycky jsem se snažil vyloudit nějaký úsměv, ale už to bolelo, nebylo to přirozené. Ve druhé půlce jsem z auta vystupoval hodně rozlámaný. Nechápu kluky na motorkách a čtyřkolkách, jak to dali.

Zatím toho offroadovém světě moc odjetého nemám, ale tohle bylo to nejtěžší, co jsem zažil.

V Belénu jste dojel do cíle s nepojízdným autem. Ale šest kilometrů od vás byla povolená asistence, tam se to zlomilo?
To přišlo z nebes. Byla to neřešitelná situace a být to kdekoli jinde, měli jsme průšvih. To samé podruhé se spojkou, kdy jsme zůstali viset bokem v nejvyšší duně. Bez motoru a se zaseklým rychlostním stupněm.

Kdyby nebylo skvělé party místních motorkářů, tak jsme tam zůstali. Štěstí jsme potřebovali a nakonec jsme ho měli. Jsem rád, že jsme od Dakaru dostali povolení závod dokončit.

Jan Říha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít