Komerce ve sportu vede k nekalým praktikám sportovců, říká Chlumský z antidopingového výboru
Třináct ruských sportovců a dva trenéři mají od minulého týdne zrušené doživotní tresty za doping. Mezinárodní olympijský výbor přesto nepovolil jejich účast na zimních olympijských hrách v Pchjongčchangu. Je takové rozhodnutí správné? A kdo hraje a nehraje fair play? Nejen na takové otázky odpovídal Radiožurnálu Jan Chlumský z Českého antidopingového výboru.
„Arbitráž dala za pravdu těm, kteří tvrdili, že nejsou žádné konkrétní důkazy ke konkrétnímu sportovci, že dopoval. V některých případech ty důkazy jsou,“ říká Chlumský s tím, že se například našly zmanipulované lahvičky nebo záznamy v laboratoři.
„Pokud nebyl přímý důkaz, tak se z toho sportovci snaží vykroutit, takže to potom mají sportovní arbitrážní soud i Mezinárodní olympijský výbor dost těžké,“ dodává.
Neférové ale podle něj bylo, že ruský stát podporoval státem řízený doping na svém území a u svých sportovců už v letech 2011 až 2014, respektive dokud se na to nepřišlo.
Zapojeno do toho mělo být mnoho set sportovců, a Chlumský se nediví, že jsou všichni globálně označováni za potencionální hříšníky.
„Dopuje se i na západ od nás, ale takto systematické to bylo jenom v Rusku.“
Jan Chlumský
Dopingový skandál obecně je podle něj kaňkou na světovém sportu – sport je natolik komercionalizován, že se tam točí takové peníze, že jsou sportovci ochotni se snížit k nekalým praktikám.
„Když jsou přistiženi, tak mají oni, nebo jejich manažeři dostatek na to, aby si obstarali dobré právníky. Je to bitva někde jinde než na sportovních kolbištích,“ uzavírá.
