Breakdance – tanec smíšený s akrobacií vznikl v 70. letech minulého století v chudých amerických čtvrtích a v současnosti patří stále spíše mezi undergroundovou zábavu.

Ale trénuje se po celém světě, i na pražském Jižním Městě. Robert Kysela má na tréninku 16 dětí, které akorát zaplní taneční sál. Celou hodinu dělají „battly“, tedy stojí v párech proti sobě a navzájem si předvádějí, co umí.

„Název breakdance vznikl tak, že američtí novináři viděli, jak se nějací kluci lámou na ulici a nevěděli, jak to nazvat. Je to spíš komerční název. Lidé, co v tom jsou dlouho, tomu říkají b-boying,“ vysvětluje trenér.

Jeho sport je známý hlavně tím, že se při něm tanečníci točí na hlavě, ale to rozhodně není jediným prvkem. Všechny mají svůj anglický název. Třeba točení na hlavě se říká headspin, známý je třeba windmill s točením na zádech s nohama ve vzduchu nebo freeze – „zamrznutí“ na rukou.

Undergroundová záležitost

V Česku začínal tento sport podobně jako ve Spojených státech na frekventovaných místech, vždyť jde o to na veřejnosti ukázat, co umíte, takže jste mohli v devadesátých letech tanečníky vidět třeba na Václavském náměstí u metra a podobně.

„Pořád je to undergroundová záležitost. Byly skupinky, které se sešly na ulici. Breakdancové školy začaly někdy okolo roku 2005,“ říká Kysela.

Úvahy o olympiádě ale komunitu rozdělily. „Jedni jsou totální odpůrci. Říkají, že breakdance není sport, ale kultura a životní styl. Druzí jsou nadšení, protože by breakdance vylezl z ulice a klubů,“ přemýšlí Robert Kysela.

Olympijské soutěžení by podle něj mohlo přivést ke sportu sponzory, aby ho i v Česku někdo dělal profesionálně. Náhodou prý není ani to, že breakdance míří do olympijského programu zrovna teď, když budou hry v evropské velmoci Francii a poté v roce 2028 kolébce tohoto sportu – USA.

Martin Charvát, vman Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít