Na závěr sezony Jiří Fischer zamířil nedaleko od domova. Hokejové talenty sleduje na mistrovství světa v Košicích. „Hodně se mluví o Hughesovi a Kakkovi, kdo z nich půjde první. Kakko je spíš střelec, Hughes je bruslař, centr a tvůrce hry,“ hodnotí pro Radiožurnál závod o jedničku draftu.

Jeho Detroitu se nepoštěstí ulovit ani jednoho z téhle dvojice. Bývalý český reprezentant tu bedlivě pozoruje několik dalších hráčů, neustále u sebe nosí notýsek, do kterého si zapisuje poznatky ze zápasů.

„Turnaje jsou specifické v tom, že vidíte stejného hráče několikrát za sebou. Záleží na podmínkách – druhý zápas budou hrát Slováci, takže není místo, takže se hodí notýsek,“ vysvětluje, proč si píše poznámky.

Jiří Fischer vidí týdně tolik zápasů, že už by to snad i sebevětšího nadšence omrzelo, stovky hráčů už by snad poznal jen podle jejich stínu. Doma příliš času nepobyde, sám říká, že vlastně žije hlavně na cestách.

„Skautská práce je i sbírání informací, nejen koukání na hokej. Vždycky bylo důležité znát charakter hráče, takže je důležité mluvit s co nejvíc lidmi, kteří hráče znají do detailu,“ prozrazuje.

Bývalý obránce mluví potichu a rozvážně. Překvapuje přátelskou povahou a je těžké si představit, že jeho pěsti v NHL pocítila na tváři řada skvělých bitkařů. I když je to už celkem dávno, jeho kariéru v roce 2005 ukončil srdeční kolaps přímo během zápasu.

Od té doby bere vítěz Stanley Cupu do ruky hokejku jen minimálně. „Několikrát za rok hraju charitativní zápasy se starou gardou Detroitu. Je to tři až pět zápasů za rok. Úroveň je na zapocení, ale na žádné trhání rekordů,“ usmívá se Jiří Fischer.

David Nyč Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít