Velkoplošná obrazovka a zaplněné Staroměstské náměstí fandící při finále světového šampionátu - na přelomu tisíciletí takřka samozřejmost, v roce 2010 už hodně překvapivá událost.

Když čeští hokejisté třikrát v řadě nepostoupili na mistrovství přes čtvrtfinále, museli na turnaji v Německu hodně zabrat, aby si ho vůbec zahráli. Překvapivá porážka ve skupině s Norskem český výběr nakonec nastartovala. A nastartovala také Jaromíra Jágra.

Na speciální tiskové konferenci po Skypu se slavný útočník opřel do hráčů, kteří odmítli reprezentovat. Jágr si ulevil a výběr trenéra Vladimíra Růžičky začal bojovat jako jeden tým.

„Chci ty hráče poprosit, aby se na ty důvody vykašlali a dali je stranou. Mysli si o trenérovi, co chceš, mně to je jedno, třeba ho za celý šampionát nepozdrav. Chci, aby ten hráč přijel a ukázal tomu trenérovi, že udělal chybu. A potom budou všichni spokojení. Trenér za ním přijde a řekne: ‚Děkuju, vyhrál jsi mi tu zápas a já se ti omlouvám, že jsem tě nevzal minule,‘“ říkal tehdy Jágr.

A v dalších sedmi utkáních na šampionátu prohráli Češi už pouze jednou se Švýcarskem. Porazili Lotyšsko, Finsko, Kanadu, dvakrát Švédsko a ve finále mimořádně silný ruský výběr.

Proti hvězdám jako Alexandr Ovečkin, Jevgenij Malkin nebo Ilja Kovalčuk šli Češi rychle do vedení. Pak přidali ještě jeden a soupeři už dovolili jen v závěru snížit. Slavné vítězství 2:1 bylo na světě.

„Mnohokrát jsem o tom četl nebo jsem to viděl u druhých lidí, ale zažít to na vlastní kůži se mi nikdy nepovedlo. Teď vím, co to je jít do turnaje úplně odepisovaný. Moc lidí nám nevěřilo, ale na druhou stranu všechno, co jsme tu dokázali, je zasloužené,“ radoval se po zápase Tomáš Vokoun, zatím poslední brankář, který na světovém šampionátu vychytal českým hokejistům zlatou medaili.

Marek Augustin, tat Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít