Středeční dopoledne ve vysílání Radiožurnálu Sport patřilo fotbalu. S moderátorem pořadu Na place Ladislavem Hamplem si povídal asistent trenéra fotbalové reprezentace Jaroslav Köstl. Jak se sžívá s novou rolí v realizačním týmu kolem hlavního kouče Ivana Haška? Jakou dovednost získal díky trénování mládeže? Jak vzpomíná na Lukáše Přibyla? Jak vzpomíná na angažmá na Žižkově a Liberci?

Praha 18:23 20. března 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Jardo, o tobě se říká, že jsi renesanční člověk. Sálá ti z očí, že tě fotbal baví, máš ho rád. Co konkrétně tebe fascinuje na hře, jako je fotbal?
Je to dennodenní chléb od útlého mládí. Přivedli mě k tomu rodiče, táta hrál na vysoké úrovni, měl blízko do ligy, ale pak přišlo zranění a to znamenalo v 18 letech konec kariéry. Přenesl se do pracovního procesu, ale fotbal neopustil. Odmala jsem s ním objížděl všechny pražské stadiony, všechno jsme sledovali. Málo se ví, že mě přivedl i na nábor Sparty, kde jsem uspěl, a v mládežnickém věku jsem byl i kapitánem. Fascinuje mě na tom, že je to sport, který může dělat každý. Moje manželka je z Ukrajiny, tchán je rallyový šampion, jezdil i Dakar a říkal mi, proč má fotbal tolik peněz? Já mu říkám, že proto, že je to sport, který může dělat každý. Stačí smotat noviny do kuličky a plácek si vždycky někde najdete, což ale u rallye nejde, protože auto každý nemá.

V posledním období jsi prožil zásadní změnu. Z pozice asistenta trenéra Slavie jsi přešel do světa reprezentace. Jak se sžíváš s novou rolí?
Je to úplně jiný svět, odlišný způsob práce. Časový rytmus je jiný, než tomu bylo v klubové sféře. Jsem ale ve skvělé partě lidí, výborně se nám spolupracuje. Vše je super, ale ještě jsme nehráli. To se zanedlouho změní, tak jsem na to zvědavý. Spolupráce s Ivanem Haškem, Michalem Černým a Erikem Brabcem a Jardou Veselým funguje perfektně a jsem zvědavý, jak budeme naše myšlenky přenášet na hráče.

Jak náročně se dával dohromady realizační tým?
První indicie byly ke konci podzimu. Okolo zápasu se Servette Ženeva jsem dostal informaci od Ericha Brabce co by mohlo nastat, kdyby... Bylo to v období, kdy mě potkaly asi tři další nabídky, ale tahle mě zaujala nejvíc. Nároďák je nejvíc, takže jsem za tou výzvou šel. Možná to tady v Čechách bereme trochu na lehčí váhu, ale když jsem mluvil s lidmi ze zahraničí, tak nároďák je všude nejvíc a tak by to mělo být. Když se zeptáte hráče, tak vám řekne, že chce přestoupit do zahraničí a taky být v národním týmu.

Ty sis dodělal trenérskou licenci a říkal jsi, že jsi měl ještě nabídky vedle. Kdybys nedostal nabídku z reprezentace, stejně bys šel vlastní cestou?
Spíš bych asi ještě zůstal ve Slavii, protože jsme se bavili i s klukama, s hráči a v momentě, kdy přišly nabídky z ligy, tak říkali, že to super, ale že máme rozdělané věci do sezony a brali by to jako zásah. Když ale přišla nabídka z reprezentace, řekli mi, že musím jít, že je to ocenění všeho a měl bych to jít zkusit.

Jaká je tvoje dosavadní krátká zkušenost a komunikace s kolegy? Jarda Veselý udělal s Bohemians kus práce a hráli pěkný fotbal. Jak se s ním pracuje?
Souhlasím, Jarda odvedl na Bohemce fantastický kus práce a myslím, že to je po 36 letech, co ji dovedl do pohárů. Trochu mi vzal můj sen, vždycky jsem fandil Bohemce a jednou ji chtěl přivést do pohárů. Jarda je super chlapík, výborný trenér a v kariéře toho spoustu zažil a dokázal. Nevyjel nikam výtahem, opravdu si to odpracoval, aby mohl být v Bohemians dnes hlavním trenérem. Vybírá si i dobře hráče do týmu. V reprezentaci je to zatím krátká spolupráce, ale je o to intenzivnější. Od 4. ledna jsme spolu, přijedeme na Strahov mezi půl 9 a končíme v 6 hodin, pokud nejsme někde na cestách.

Asistent trenéra Slavie Köstl: Manželka je z Ukrajiny, fotbalu rozumí. Ve válce se snažíme neutápět

Číst článek

Na cestách jste proto, že probíhají přípravy na Euro, že? Dokážeš prozradit, kde reprezentace bude v červnu sídlit?
To jsme řešili na začátku, abychom zjistili možnosti. Co se týče základny, tak tu bude mít český tým v Hamburku. Už to bylo předvybrané a tým, co to předvybíral, tak odvedl skvělou práci. Je to v golfovém resortu v Hamburku, velký benefit je to, že dva zápasy hrajeme v Hamburku. První s Portugalskem v Lipsku, ale tím, že budeme v Hamburku, tak nemusíme na tranzitní hotely, což je povinnost týmu, pokud hraje mimo město. Můžeme tam zůstat po celou dobu základních skupin, akorát si odskočíme do Lipska.

Plány na Euro

Když se zeptám na to, koho máme ve skupině, tak jak nároční soupeři to budou?
Nečitelní, hlavně ten třetí, protože ještě probíhá kvalifikace.

A koho byste očekávali?
Asi největší jméno z těch čtyř států má Řecku. Já bych neodepisoval Gruzii a sledoval jsem i pár zápasů Lucemburska a myslím, že mohou docela zamíchat kartami.

Jaký post jsi zastával na hřišti jako aktivní hráč?
Byl jsem docela obstojný útočník. Docela dobře si pamatuji, když jeden trenér vydával hodnocení každého hráče a bylo tam napsáno, že Köstl opět potvrdil, že má čich na góly. Postupně jsem se ale propadal dozadu. Sám jsem vycítil, že na top úroveň by to nebylo. Měl jsem dobrou kopací techniku, ale jak se k tomu mělo přidat běhání, tak už to bylo horší. Milan Škoda s Miňo Stochem říkávali, že mám nejlepší centr v lize.

Jako hráč sis prošel Spartou, pak Motorletem a končil v Řeporyjích. To ti bylo 16 let a pak ses hned vrhnul na trenéřinu?
Bylo to ještě o něco dřív, okolo 14, 15 let. Může za to můj brácha, který dneska hraje v Bohemce. On se tehdy dostal do Sparty, byl posunutý o ročník výše a já začal koukat na tréninky. Sparta měla tréninkové centrum na Strahově, já to tam obcházel, osm hřišť, bylo to super. Tehdejší trenér Marek Kopač, syn bývalého trenéra Františka Kopače, tak trénoval bráchu. Měl tam svého asistenta, ten skončil a hledal náhradu. Viděl, jak tam každý trénink jsem a sleduji to, tak mi to nabídl. Že jsem dnes trenérem, tak za to vděčím hlavně Márovi Kopačovi.

Jaké byly ty začátky, toho překročení na druhý břeh?
Hrozně jsem se učil. Na Spartě to bylo všechno na jednom místě. Než jsem pochopil trenérskou práci, tak to nějakou dobu trvalo. Byli to malí kluci okolo 8 let, přípravka. Být jim spíš nápomocný, takový kamarád, starší brácha. Mára mě víc začleňoval do cvičení a za to jsem mu hrozně vděčný. Dneska jsem díky němu tam, kde jsem. Chytlo mě to už od začátku.

Práce s dětmi je ale o dost jiná než práce s dospělými, ne? Je důležité k tomu ty děti přirozeně přikovat.
Ano, stoprocentně. Předat jim energii, aby viděli zaujetí, nadšení, aby je to bavilo. U nich nejvíce vidíte ten pokrok, každým tréninkem. Získal jsem tam jednu dovednost a to je trpělivost. Je to o zavazování tkaniček atd. Není to tak, že zujete kopačky a porovnáváš to podle sebe, jak jsi hrál. Tím, že vidíš progres a jde o trpělivost, tak si myslím, že to je věc, kterou by si měl projít každý trenér.

Život na Bohemians

A pak jsi přešel do Bohemky. Tam jsi trénoval a navíc si přibral roli tiskového mluvčího a setkal ses s Lukášem Přibylem?
Je to tak. S Lukášem jsme se potkali už dřív, protože jsem byl i v družstvu fanoušků Bohemians. Chodil jsem na brigády, když došlo ke znovuzrození Bohemky, aby to bylo připravené na třetí ligu. Lukáš byl velmi aktivní, lídr všeho a tehdy jsme se začali potkávat osobněji. Na Bohemku jsem chodil od roku 2001 a můj první zápas byl legendární, protože Petr Čech tehdy přišel o neprůstřelnost. Šel jsem tam s tátou, Martin Poupě byl trenér a byl to tátův spolužák z gymnázia. To jsou takové moje záblesky. Když jsem pak trénoval mládež Bohemky, tak jsem v té době studoval gymnázium a Lukáš viděl můj zájem. Měli jsme fanouškovský web, dobré informace a Lukáš mě pak přetáhl na Virtuální Ďolíček, což jsou oficiální stránky. Z toho pak vyplynula pozice tiskového mluvčího. Bylo to i tak, abych mohl dělat trénování, tak jsem za to měl nějaké peníze ke studiu.

Jak moc si vážíš toho, že jsi potkal člověka, jako byl Lukáš Přibyl? Velká škoda, že odešel, protože s jeho přítomností bychom v českém fotbale byli o krok dál.
V podstatě jsi to řekl přesně. Byl to člověk, který dokázal lidi sjednocovat, byl to lídr. Měl jediné dvě horší věci. Jedna byla výběr dárků...

Proč?
Jednou mi přinesl šíleně kýčovitou svíčku z Vídně a myslel si, že je pěkná. No a druhá jeho horší vlastnost byla, že neuměl říkat ne. Jestli si pamatuješ, tak to neuměl a každému chtěl vyjít vstříc, protože měl velké srdce. Dnes je to 12 let, co nás opustil a fotbal mohl být jinde, protože na sebe dokázal navázat lidi a spojit je. Ty víš, jaký byl jako kamarád a je spousta lidí, kteří dokážou říct, že to byl jejich nejlepší kamarád, protože se tak choval ke všem. Vážím si moc, že jsem mohl patřit mezi ně.

Vzpomeneš si na nějaké první setkání s Jindřichem Trpišovským? Nebo jak jste si padli do oka?
My s Jindrou vlastně jsme se potkali na předchozích už dvou angažmá, i když ne úplně v jednom realizačním týmu, ale už jsme tady zmiňovali Spartu mládež, takže v momentě, kdy já jsem byl u mládeže, Jindra tam byl taky, u dorostu. Další klub, kde jsme se potkali, tak vlastně byla Bohemka, kdy jsem byl už u žáků nebo u mladšího dorostu, teď si nevzpomenu přesně, a Jindra vlastně přišel trénovat A dorost, devatenáctku. Tam bohužel ten podzim se tolik jakoby nevyvedl, takže tam byl jen půl roku a to bylo druhé takové setkání s Jindrou. Navíc já jsem často jezdil za babičkou do Bohnic, která tam bydlí, a Jindra vlastně bydlel naproti, takže už tam jsme se znali, potkávali, občas jsme něco o fotbale prohodili. A pak to první pracovní byl Žižkov.

2:03

‚Chci, aby se každý nominovaný dostal na hřiště.‘ Fotbalisté se sešli poprvé pod trenérem Haškem

Číst článek

Jak náročné to bylo vstoupit na Žižkov? Co já si vás pamatuju z Liberce, když jsem vás tam potkal, tak že jste to brali tak, že ze Žižkova je to zase o krůček výš. Ale pro vás tenkrát ten krok do toho Žižkova musel být zase jako už na začátku kousek výš, jestli mi jako rozumíš. Jaký byl ten start na Žižkově?
Bylo to super, já jsem byl nadšenej, protože jsem se vlastně dostal do druhé ligy, druhá nejvyšší soutěž česká. Vedle Jindry, který tenkrát ještě nebyl tolik známý, ale viděl jsem to zaujetí, ten zápal a to, jak o fotbale přemýšlí. A samozřejmě logicky, jak vás ovlivňují lidi vedle, které máte, ať už je to manželka, ať už jsou to rodiče, ať už jsou to spolupracovníci, tak samozřejmě s Jindrou jsem strávil nějakých, teď to bude skoro deset let, tak rozhodně vás ovlivňujou, i on. Bylo to super vlastně od začátku, ještě navíc nám se docela dařilo, hráli jsme vlastně de facto do posledního kola o postup, a v těch podmínkách, které byly, kdy se klukům dlužily peníze a podobně. Třeba tam bydlely tři rodiny na bytě. Bartošák, Dresler, Voltr na jednom bytě v Troji. Třeba jsme jim uvařili jídlo, odvezl jsem jim ho tam a koukali jsme se na hokej, na mistrovství světa a podobně. Pak jsem poprosil i kamaráda, aby je vzal vlastně tenkrát i na večeři, a oni měli po dvou měsících maso, protože si kupovali jenom těstoviny s nějakým levným kečupem a takhle dělali profesionální sport. Houšťa, Štěpán, Jindra je taky brali prostě občas na večeři, takže to si nikdo nedovede představit ty podmínky, které tam byly. Samozřejmě tam byli kluci, kteří byli třeba na hostování ze Sparty, ze Slavie, ti to měli trošku jiný, protože je platili, ale tihle kluci, kteří byli kmenoví ze Žižkova, tak to si nikdo nedovede představit. V těch podmínkách, o kterých se bavíme, jsme hráli do posledního kola o postup, což je svým způsobem malý zázrak a dodneška si toho strašně vážím toho, jak k tomu všichni přistupovali.

Jsem rád, že zaznělo tady to angažmá okolo Žižkova a o těch podmínkách, protože to moc nikdo neví a mně to přijde skvělý, že vy jako realizák, kteří máte za sebou teď momentálně takové úspěchy, tak jak říkáš, jste si tak trošku vyšlapali cestu fotbalem.
A ještě jednu věc musím říct, čeho si taky vážím. My jsme dodneška vlastně s většinou těch kluků v kontaktu. To mluví za vše, že opravdu jsme s nimi v kontaktu, s některými víc, s některými míň, ale se všemi držíme v podstatě pořád nějaký kontakt a taky občas zavzpomínáme právě na tyhle věci a je to super.

Štace v Liberci

A ze Žižkova vzhůru do Liberce, do vlastně většího třeba fotbalového světa, tím nechci urážet Viktorku, ale tím, že Slovan byl prvoligový a byl to pro vás krok dopředu. Jak jste se vyrovnávali s tímhle skokem?
No to bylo strašně intenzivní léto, strašně intenzivní podzim. Já jsem si až po tři čtvrtě roce uvědomil, že jsem v lize. Úplně přesně si pamatuju ten moment, bylo to první nebo druhé jarní kolo, v Teplicích a o poločase jsme seděl v kabině, Jindra něco říkal a já jsem přestal vnímat, rozhlédl jsem se po kabině a říkám, vždyť já jsem normálně v ligový kabině. Takže protože to léto jsme vlastně přišli, a v tom hráli jsme hned kvalifikaci o Evropskou ligu s Kyriatem Shmona. Postoupili jsme, do toho liga začala, první zápas Mladá Boleslav 4:2 výhra, krásný start, do toho nám dali Hajduk, obrovský klub, stadion, tam bylo 40 tisíc lidí a dodneška bych řekl, že možná Hajduk a Inter Milán, co pak byla Liga mistrů, tak nejlepší atmosféra, co jsem zažil.  Do toho další ligové zápasy, teď jsme postoupili, a pak skupina, v ní Marseille a Braga a tak dál. Úžasné zážitky, ale šlo to strašně rychle, že ses nemohl vlastně ani zastavit a ohlídnout se. Furt jsi jel dopředu, furt byly přípravy na další zápasy, což jsme předtím nezažili, abys hrál ještě dvakrát týdně. Tenkrát to bylo poprvé, takže strašně intenzivní, a říkám, já si až po půl roce vlastně uvědomil, kde jsem.

Jak říkám, my na vás vzpomínáme velmi dobře a velmi hezky, protože Slovan v tu chvíli byl konkurenceschopný a hráli jsme báječný fotbal. Tys to tady teď říkal a klidně to zopakuj. Proti komu jsme vlastně u Nisy jenom prohráli za to vaše dvouapůlleté působení u nás?
V ligových zápasech za dva a půl roku, čehož si fakt taky vážím, tak nás porazila doma jenom Plzeň. Myslím, že je to až neuvěřitelný.

Jak jsi teď říkal, tak musíš mít nějaké podmínky, ty jste v Liberci nenašli, a proto jste se rozhodli využít nabídky do Slavie, vnímám to tak?
Já bych řekl, že jsme je našli, protože byli jsme vlastně dvakrát v Evropské lize, měli jsme skvělého majitele, pana Karla, který provedl velkou odvahu, že si nás vůbec vzal. Neznámé čtyři kluky z Prahy, takže tenkrát se točili různí trenéři. Kandidátů bylo dost a on ukázal na nás, potažmo na Jindru a jeho tým, takže velká odvaha od něj, ale myslím že se to vyplatilo oboustranně. Podmínky byly samozřejmě super a diametrálně odlišné, teď myslím, když se bavíme o tréninku a o infrastruktuře klubu jako takové.

Ve chvíli, když chceš prostě slyšet znělku Ligy mistrů, tak se musíš posunout prostě dál.
Bylo by to super slyšet v Liberci tu znělku, protože to srdce tam máme.

To jsem si schovával jako úplně poslední otázku dnešního rozhovoru, že jsi mluvil o nějakém snu na začátku a já jsem to chtěl z tebe trošku vytáhnout.  Že tvůj sen je, aby ta znělka zazněla s tebou na stadionu U Nisy.
Bylo by to skvělé. Já to mám totiž postavené tak, že se strašně rád vracím na místa, kde jsem byl a kde to byl fajn. Takže v momentě, kdy jsme dneska, nebo jsem u nároďáku, tak vím, že bych se chtěl jednou vrátit do Slavie. Vím, že bych se jednou chtěl vrátit do Liberce, takže říkám, je mi 34 let a všechno máme před sebou. Doufám, že Liberec mám teď opravdu hodně hluboko i díky vám, protože jsem vás tam poznal jako kamarády a mám tam dodneška. Věřím, že třeba jednou to klapne a spolu oslavíme v Labáku nějaký úspěch.

Ladislav Hampl, mim, rej Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít