Morávek vzpomíná na Německo: Rakitić to měl u trenéra Magatha těžké, od Raúla mám doma dres
Fotbalista Jan Morávek strávil přes 13 let v Německu a loni na podzim se vrátil do vršovického Ďolíčku, kde s kariérou v dresu Bohemians začínal. Jak vzpomíná na své zahraniční angažmá, legendárního trenéra Felixe Magatha nebo na hvězdy v kabině, vyprávěl v pořadu Na place.
Honzo, jak se rodila láska k Bohemce?
Ta se rodila už od útlého věku, když mě rodiče vzali na nábor na Bohemku. Od pěti nebo šesti let jsem hájil dres Bohemky. Nikdy, až do těch 19 let, jsem neměl potřebu výrazně měnit. Vážil jsem si za Bohemku hrát, věděl jsem a dodnes vím, co mi dala. Proto i před sezonou padlo rozhodnutí se vrátit. V rámci Česka jsem neřešil, že by to bylo do jiné klubu, a tak jsem to i tehdy, když jsem odcházel, slíbil. Jsem rád, že jsem to mohl dodržet.
Chodil jsi jako malý kluk podávat balony a sledovat zápasy jako fanoušek?
Samozřejmě sledoval. Jako žáci jsme chodili podávat balony, takže člověk o tom pak sní, že si v Ďolíčku jednou zahraje. Fotbal jsem hrál dohromady s tenisem, víkendy byly celkově náročné, protože jsem z kurtů přejížděl na fotbalové hřiště. Rodiče to neměli jednoduché, za což jim zpětně strašně děkuji, že měli tolik času a nervů, kolik sporu věnovali. V týdnu to nebylo jiné, to byla jen škola a tréninky. Jsem ale samozřejmě rád, že se to takto vrátilo.
Měl jsi nějaký fotbalový vzor v Bohemce, koho by sis dal na plakát nad postel?
Z Bohemky vyloženě ne, ale v pozdějším věku pak Tomáš Rosický a Frank Lampard, protože jsem fandil Chelsea.
Lampard tě bavil proč? Líbila se ti jeho pozice, kterou v týmu hrál?
Určitě, ten box to box záložník, který dává hodně gólů. Samozřejmě i věrnost klubu, protože strávil v Chelsea dlouhá léta, tak všechny tyhle věci se mi na něm líbily.
Debut za áčko jsi měl docela brzy, někdy v 17 letech, je to tak?
Je to tak. Proti HFK Olomouc, postupový zápas. Bylo to z ničeho nic, já jako hráč B-dorostu jsem dostal info, že se mám hlásit na tréninku áčka, že další den budu hrát venkovní zápas.
Jak se to stalo? Dařilo se ti v tu dobu nějak mimořádně?
Myslím, že jsem tehdy byl asi sledovaný. Byly nějaké starty v mládežnických kategorií, měl jsem zajímavá čísla, někdo asi vypadl v sestavě a byla tam díra.
Fotbalista Morávek se po 13 letech vrací do týmu Bohemians, přichází jako volný hráč z Augsburgu
Číst článek
Kdo byl tehdy trenér?
Zbyněk Busta, který mě znal z dorostu, takže věděl o mých kvalitách a dal mi tu důvěru. Dopadlo to dobře.
Jaký to je, přijít v 17 letech na trénink áčka?
Nějak jsem to tehdy neřešil, byl jsem mladý a měl z toho radost. Dnes bych z toho byl asi daleko víc nervózní a celkově rozhozený. V tom mladém věku jsem to bral tak, že si jdu s klukama zahrát na plac a pak to taky tak vypadalo.
Ano, podařilo se ti vstřelit gól a slavili jste postup. To jsi byl tak ve třeťáku na gymplu?
Myslím, že druhák nebo třeťák. Byl to sportovní gympl v Přípotoční, tak tam bylo hodně nadaných sportovců a ti o tom samozřejmě věděli a měli z toho radost. V průběhu celého studia mě podporovali a za to jim patří dík. Pamatuji si, že tehdy, když jsem debutoval v první lize a hráli jsme večer na Spartě, další den jsem šel na 8. hodinu do školy a moje třídní profesorka mě hned vyvolala na zkoušení. Empatie nula.
To už bylo za trenéra Pavla Hoftycha?
To bylo asi ještě za trenéra Busty. Byla to sezona, co se postoupilo do první ligy a pak se zase spadlo. Odehrál jsem pár zápasů v první lize, ale málo, protože jsem byl ještě dorostenec. Pak trenéra Bustu v průběhu sezony vyhodili a nastoupil trenér Hoftych.
To byl tedy rok 2008, maturoval jsi a dostal ses do kádru áčka?
Ano, to jsem byl napevno v áčku. Na 8. hodinu jsem chodil do školy na Přípotoční, dvě hodiny byl ve škole, pak přeběhl ulici do Ďolíčku, tam jsem měl od 10 hodin trénink a většinou jsem se vracel na odpolední do školy. Když jsem tedy měl síly a nezatáhl to.
Tvůj úhel pohledu na trenéra Pavla Hoftycha?
Fantastickej, mám pro trenéra Hoftycha jen slova chvály. Relativně brzy jsem pak odešel do zahraničí, takže tolik kontaktů na český fotbal nemám. Tenhle jsem si ale uchoval, s trenérem Hoftychem jsme v pravidelném kontaktu, voláme si a myslím, že si vzájemně dost fandíme a přejeme si. Mám ho hrozně rád.
V posledním zápase, než jsi přestoupil do Německa, který jsi hrál, tak tě střídal Ivan Trojan. Byla to druhá liga, ale jaký byl Ivan v kabině? Byl nervózní?
Bylo z něj cítit, že je v prostředí, kde není každý den. Byla tam lehká nervozita, ale i velké nadšení. On s námi tehdy absolvoval i trénink a bylo vidět, že fotbal hraje a že ho miluje a že chce ukázat, jak to umí. S takovou vervou i na to hřiště pak vlétl.
Na place
S hosty hlavně ze sportovního prostředí si povídají čeští herci a nadšení sportovní fanoušci David Novotný, Ladislav Hampl a Pavel Nečas. Poslouchejte každou středu od 10.00 na Radiožurnálu Sport nebo na serveru iROZHLAS.
Dovolil si do toho nějak v kabině mluvit?
Až po zápase padly nějaké srandičky. Uvědomuji si, že byly poslední vteřiny zápasu a on to táhl sám na branku, měl dobrou možnost, ale rozhodčí to odpískal.
Korunovat to gólem, to by bylo...
Troufnu si tvrdit, že to vypráví dodnes, že byl okraden o druholigový gól.
Dneska vnímáš Ivana jak? Je to poměrně známý fanoušek Bohemky.
Takovou personu tam mít skoro každý domácí zápas a vědět, že nás podporuje, je samozřejmě moc hezké. Jeho věrnost a oddanost klubu je obrovská a všichni si vážíme, že ho tam máme.
On tě střídal, ty jsi šel ze hřiště a v tu chvíli už jsi věděl, že je to tvůj poslední zápas?
Určitě. Smlouvu se Schalke jsem podepisoval už v zimě, od ledna to bylo jasné, zástupci klubu byli v Praze a pak přijeli, smlouva se podepsala. Tím pádem bylo hezké, že se slavil postup a že okolo toho byl takový humbuk. Moje rozlučka na pódiu, to jsou všechno vzpomínky, které v člověku zůstanou navždy.
Opustil jsi trávní v Ďolíčku tvé zahraniční angažmá začalo v Schalke 04. Vybral si tě tehdejší trenér Fred Rutten, ale než jsi tam přišel, on byl vyhozen. Je to tak?
Je to tak. Na Schalke jsem byl předtím na stáži, s trenérem Ruttenem jsme vše probírali, takže o to složitější to pak pro mě bylo...
Jak váš tehdejší rozhovor probíral? O čem jste se bavili a k čemu tedy nedošlo?
Když je šance získat mladého hráče, tak ho bude samozřejmě trenér jen chválit a říkat mu, že prostor i přes konkurenci dostane a že si ho představuje na takové a takové pozici... Že samozřejmě vnímá, že pro cizince bude první ročník složitý. Pro mě, celkově i pro rodinu a manažera pana Stejskala bylo důležité, že je to holandský trenér a že to bude pasovat. Samozřejmě se mi zamlouval i lidsky, byl to sympaťák, strávil jsem v komplexu Schalke pár dní a zanechalo to na mě dobrý dojem.
Dejvické divadlo je divadlem roku. Kritici ocenili herecké výkony Vondráčka, Trojana a Štorkové
Číst článek
Ruku sis tedy nakonec podal s Felixem Magathem, jehož osoba je opředena různými historkami. Jak jsi to zažíval?
Co se týče krutosti, tak historkám věřím všem. To jsem sám zažil a vím, čeho je schopný. Bylo to hodně složité, první rok, člověk neuměl jazyk a dostal se pod ruce takhle drsnýmu trenérovi, to příjemné nebylo. Ve finále jsem s ním ale mezi čtyřma očima mluvil jen dvakrát – když mě přivítal a pak když jsem mu oznámil, že bych chtěl odejít na hostování. Takhle to s ním ale měli de facto všichni.
A dá se to takovým způsobem dělat?
Evidentně jo, protože s Wolfsburgem titul uhrál, s Bayernem měl úspěchy... jeden rok pod ním klub asi funguje, i hráči, ale pak už to nejde. To se ukazuje i na jeho trenérské historii, že nikde nevydržel déle. Tahle složitou komunikaci měl každý hráč a bylo jedno, jestli to byl devatenáctiletý Morávek z Česka nebo Kevin Kurányi, který tam bral miliony.
Kevin Kurányi, Klaas-Jan Huntelaar nebo Raúl, to byla slavná jména...
Zrovna na ty útočníky, to jsem měl štěstí, to byly světové superstar. Hlavně toho Raúla si člověk váží, že s ním člověk mohl strávit čas v kabině. Nejsem úplně vášnivý sběrač dresů, ale tady jsem udělal výjimku a požádal ho, jestli by mi dal dres. Mám ho ve sbírce a ten má velkou cenu.
Co třeba Ivan Rakitić?
Skvělej, lidsky. Na začátku mi hodně pomohl, protože komunikoval v angličtině a to byla osoba, co mi hodně pomohla. Ten to měl ale s trenérem Magathem hodně těžké.
To jsem četl, že to měl u něj těžké přesto, že Rakitić byl kreativní hráč a že ho to dost zabíjelo?
Samozřejmě, ten u Magatha hodně narážel, protože nenaběhal za zápas 12 kilometrů, nevyhrál 80 procent osobních soubojů, tak to měl složité. V tréninku ale člověk viděl, že je to hráč pro Barcelonu. Minimálně já jsem to viděl a pak se to potvrdilo, že udělal neuvěřitelnou kariéru a dál v ní pokračuje.
Pak ses přesunul do Kaiserslauternu, pak do Ausburgu, kam jsi pak přestoupil?
Je to tak. V Kaiserslauternu jsem za rok viděl, že mi rodinný klub a rodinný přístup sedí daleko více než velkoklub. V Schalke byla konkurence obrovská. I na Bohemce jsem se v menším klubu cítil lépe, a proto jsem se v Kaiserlauternu snažil dělat vše pro to, abych tam zůstal. Nepovedlo se, protože požadovali výměnu za Kevina Trappa a to se nelíbilo, takže jsem se musel na půl roku vrátit, pak to ale klaplo, když se ozval Ausburg.
To bylo v roce 2011, když Schalke vyhrálo německý Superpohár?
Ano, to jsem v tom Superpoháru s Dortmundem odehrál doma asi 30 nebo 40 minut.
V Ausburgu jsi strávil 10 let. Tam se ti hodně líbilo, co?
Celkově jsme se tam cítili s manželkou parádně, pak se nám tam narodil i syn. K městu i klubu máme obrovský vztah a troufnu si říct, že to tak i zůstane.
V Německu jsi strávil přes 13 let, tak asi kvalitu tvého charakteru museli zaznamenat?
Oni věděli, že když jsem na hřišti, tak pomáhám klubu. Zároveň ocenili charakter, že jsem nikdy nedělal tlaky, že bych chtěl odejít nebo si výrazně finančně polepšit. Tohle všechno asi ocenili. Ten závěr nebyl úplně podle mých představ, protože si myslím, že se mohli vyjádřit dřív. To ve mě malinko zůstane, ale pak mi zase udělali hezkou rozlučku, rezervovali skybox pro celou rodinu a bylo to hezký. Jsme nadále v kontaktu, budoucnost je otevřená. Uvidíme, jak to pak všechno bude.
Byl jsi přes 10 let v Bundeslize, ale za seniorskou reprezentaci máš jen tři starty. Doplatil jsi na zranění, nebo na větší konkurenci v záložní řadě, když hráli Jarda Plašil, Tomáš Rosický nebo Tomáš Hübschman?
Tyhle kluci jsou generačně o chlup starší. Nechci to všechno házet na zranění, ale když se mi začalo dařit, že by to mohlo být zajímavé pro reprezentaci, tak něco přišlo. Že bych se tím ale výrazně trápil, že ty starty byly jen tři... Beru to, jak to je. Do reprezentace jsem alespoň nakoukl. Vedle Tomáše Rosického a Jardy Plašila jsem si jeden zápas odehrál v Českých Budějovicích proti Lichtenštejnsku a tím se mi splnil sen si vedle svého vzoru odehrát zápas. Jsem s tím v pohodě. Kdybych se v tom měl nějak patlat, kolik zranění bylo, tak by to nebylo pro psychiku dobré.
1:52
‚Reklama na fotbal.‘ Slavia vydřela postup do finále domácího poháru, v něm po 21 letech vyzve Spartu
Číst článek
Po rozhovoru běžíš na trénink a budeš hrát o víkendu za béčko. Je to tak?
Pravděpodobně to tak bude, ještě to s trenérem Veselým řešíme. Už jsem ve fázi, kdy bych měl být zdravý, ale uvidíme. Zápas nebo návrat zatím přesně nevím, nechám to na trenérovi. Pro mě je důležité, že jsem zdráv.
Už jsi ale za béčko hrál?
Je to tak, to bylo hned po návratu. Domluvili jsme se tak na podzim, že odehraju pár zápasů, abych se zase seznámil s českým fotbalem. Na soustředění v lednu jsem se cítil dobře a měl jsem pak nastoupit proti Teplicím v základu, ale při rozcvičce jsem si poranil sval. Strašně frustrující věc. Návratu jsem věnoval hodně a těšil jsem se na to, ale i když tam byly negativní a černé myšlenky, rozhodl jsem se bojovat a že klukům v áčku pomůžu.
V béčku se ve třetí lize potkáváš se zajímavými fotbalisty, je to tak?
Ano, byl tam David Limberský, Martin Zeman, se kterým jsem hrál za mládežnické reprezentace, Miňo Stoch tam hraje, takže ve třetí lize jsou zajímavá jména. Na podzim jsem si mohl sedm zápasů kopnout pod Daliborem Slezákem a s mladýma klukama, co mají radost z fotbalu. Mně se to líbilo.
Letošní sezona je asi pro Bohemku celkem zajímavá a výjimečná, je to tak?
Jsou to krásná čísla. Kdyby se to před sezonou řeklo těm nejoptimističtějším kotelníkům z bohemáckých řad, tak nikdo neuvěří.
Co se tam stalo? Kde je klíč? Je to v trenérovi?
Taky, určitě. Nemůžu ale posuzovat, co bylo předtím. Můžu hodnotit, co jsem viděl od srpna a to jsem narazil na strašně kvalitní partu s výborným trenérem a vše do sebe zapadlo.
Bohemka hraje fajn fotbal...
Určitě, není to jen takové, že by se to mydlilo a nakopávalo. Fotbal, kterým se Bohemka prezentuje v lize, je super a moc dobrej. Vidí to celá liga. V kabině jsem narazil na kvalitní kádr ve všech řadách – jsou tam mladí talentovaní kluci, zkušení hráči a výborný trenér.
Co o trenérovi pár slov na závěr?
Když jsem řešil návrat, tak on byl jedna z osob, která mě přesvědčila, že je to správný krok. Rozhovory byly od začátku pozitivní a dával mi pocit, že je to správně. Netlačil na mě, říkal mi, ať poslouchám své tělo. O to víc mě to mrzí, že jsem áčku nepomohl, ale zároveň mě to motivuje, abych jim pomohl v závěru. V té fázi, kdy jsem byl po tom návratu na vrcholu formy, to viděli všichni, že schopný pomoci jsem. Super zkušenost a jsem rád, že když jsem se vrátil, tak jsem v Bohemce narazil na tak kvalitního trenéra a člověka.
