Plzeňský Joel Kayamba, Sparťan Costa nebo liberecký Elvis Mashike, který aktuálně hostuje na Žižkově. Všichni tři jsou ideálními příklady toho, že i fotbalisté z Afriky mohou díky vlastní snaze po čase předstoupit před novináře a na jejich otázky odpovídat v češtině. Zdaleka ne všichni cizinci ale během svého angažmá v Česku tohoto ideálního stavu dosáhnou.

Takový Nikolaj Komličenko se svými spoluhráči z Mladé Boleslavi ekonomickou situaci tamní Škodovky v češtině asi ještě neprobírá. Zrovna v případě ruského útočníka ale nutno dodat, že s jeho aktuální střeleckou formou to ve středočeském klubu momentálně zřejmě nikoho netrápí. Obecně ale kluby na znalost českého jazyka u cizinců kladou důraz.

„Snaha adaptovat se a snaha rozumět minimálně základním slovíčkům je dost významný indikátor toho, jak velký zájem ten hráč má o to začlenit se do kolektivu, fungovat v českém prostředí. Pro klub je to poměrně důležitá věc,“ popisuje pro Radiožurnál ředitel komunikace pražské Sparty Ondřej Kasík

Každý zahraniční fotbalista letenského klubu se učí češtinu zhruba dvakrát týdně s lektorem, který se fotbalistovi v daný den individuálně věnuje hodinu až dvě hodiny. Trochu jiný způsob výuky praktikují v Liberci, kde u cizinců sází na kolektivní vzdělávání.

„Máme učitele, který neučí jednotlivě, ale skupinově. Jsem s učitelem domluven, že na základě týdenního plánu chodí jednou dvakrát týdně na hodinu,“ přibližuje vedoucí A-týmu libereckého Slovanu Jiří Neumann.

Alespoň elementární znalost češtiny není pro zahraniční hráče důležitá jen pro to, aby rozuměli pokynům trenéra nebo si zvládli objednat v restauraci. To, jak fotbalisté z ciziny komunikují v českém jazyce, se totiž často odráží i v tom, jak je v kabině vnímají spoluhráči.

„Ostatní hráči a čeští hráči jsou velmi senzitivní na to, jestli se jim ten nový hráč, který přichází z ciziny, chce přiblížit a jestli s nimi dokáže a chce komunikovat, byť na úplně základní úrovni, třeba v češtině,“ vysvětluje Ondřej Kasík.

Lekce češtiny rozhodně nejsou pro zahraniční ligové fotbalisty dobrovolnou volnočasovou aktivitou. Tedy alespoň ve Spartě je mají hráči povinné. A úmyslně se jim nemohou vyhýbat ani v Liberci.

„Nastavovali jsme jim to tak, že je to v podstatě tréninkový proces, a pokud by hráči z nějakých důvodů bez omluvy nepřišli, tak to bereme tak, jako kdyby nepřišli na fotbalový trénink,“ upřesňuje vedoucí libereckého mužstva Jiří Neumann.

Lukáš Michalík Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít