Ani velké riziko zloděje kovů nezastaví. V Ostravě se čím dál více zaměřují na rušné silnice a lákadlem je pro ně i dálnice D1. Silničáři potvrzují, že mizí téměř všechno, co se dá odvézt do sběrny, a škody jdou do milionů korun. Po jejich stopách se vydal redaktor Martin Knitl.

17:50 28. března 2012 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Nenechaví zloději vidí dálnici jako železářství. Není se čemu divit – nabídl jsem v jedné náhodně vybrané sběrně dopravní značku. Že ji jako přivezu a budu chtít peníze.

„Pokud je to čistý hliník, tak to přivezte,“ říká zaměstnankyně sběrny do telefonu. Stačí prý jen ukázat občanský průkaz.

Sedám do auta, abych si dálnici prohlédl trochu jinýma očima. V dlouhých úsecích například chybí kovové kryty betonových svodidel. Takto poznáte, že jste v Ostravě.

I když si nedokážu dost dobře představit, jak je někdo uprostřed dálnice ulamuje, kovové kryty šroubů na betonových pásech jsou jen kapkou v moři. Horší jsou kabely, rozvody nebo samotné šrouby, dodává Lubomír Hýbl z Ředitelství silnic a dálnic v Ostravě:

„Asi jedna z největších škod, která nám v poslední době vznikla, bylo rozbití cirka šedesáti skleněných polí na protihlukové stěně. Poté pachatelé odcizili upevňovací kovové lišty o hmotnosti několika desítek kilogramů a nám přitom vznikla škoda zhruba 3 miliony korun. Lidé, kteří bydlí v domech v okolí, jsou obtěžováni větším hlukem.“

Nad tím, jak řádí sběrači kovů, kroutí hlavou i pojišťovny a silničářům nezbývá, než dokola vše opravovat. Stává se dokonce, že zloději důmyslně vypnou elektrický proud v příslušné části rozvodů, aby bylo možné v klidu uříznout kus drátu.

I to jim stojí za to – na severovýchodě republiky možná mnohem více, než kdekoli jinde.

Martin Knitl, Lucie Maňourová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít