Spousta lidí skladuje dokumenty po předcích, ať už se jedná o staré fotky, účty nebo sešity se zápisky. Málokdo ale zkoumá, co vlastně doma schovává. Podobně k tomu přistupoval i Josef Kozák z Berounska. Léta dokumenty po dědečkovi přerovnával, ale podrobně se na ně podíval až teď.

9:54 10. října 2013 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Jsou to dva sešítky. Jeden je malinký, je vidět, že ho psal přímo ve válce inkoustovou tužkou a pak to obtahoval perem. Druhý je velký a obsahuje stručný přehled, kde všude ve válce byl. Na tom je vidět, že to psal až v 19. nebo 20. roce,“ popisuje Kozák.

Deníčky se desítky let povalovaly v bytě, Josef Kozák si je prohlédl teprve nedávno.

„Dědečka si pamatuju, bylo mi šest let, když umřel. Pamatuju si, že vyprávěl o tom, jak ho na východní frontě seknul kozák šavlí do ramene,“ vzpomíná. Dědeček pracoval i jako zdravotník na italské frontě, kde po nocích sbíral raněné.

Když Josef Kozák začal dědečkovy deníky přepisovat do počítače, narazil i na písně. „Vkládali si do nich slova o tom, že jsou ve válce a stýská se jim. Navíc se tam objevovala jména jejich vísek, například Všeradice, Liteň. Přizpůsobovali si písničky sami sobě,“ říká Kozák.

Dědeček Kozák nehrál na žádný hudební nástroj, v zapisování mu pomáhal další příbuzný. Písničky z jeho válečného deníku se zalíbily berounské kapele Třehusk, která je natočila.

Petr Kološ Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít