Cyklisté, kteří v Praze tragicky zahynuli, mají pomník na nábřeží Kapitána Jaroše
Po stříbrném sloupu veřejného osvětlení na nábřeží Kapitána Jaroše šplhá k nebi jízdní kolo. Unikátní pomník připomíná úmrtí propagátora městské cyklistiky Jana Bouchala a další oběti dopravních nehod. Křižovatka s ulicí Dukelských hrdinů dlouho patřila mezi nejnebezpečnější v Praze. V minulém roce se ji i díky iniciátorům pomníku podařilo opravit.
Rušná křižovatka se v lednu roku 2006 stala Janu Bouchalovi osudnou. Jeho blízcí a iniciativa AutoMat, kterou spolu zakládal, usilovali o stavbu pomníku sedm let. Podle mluvčí iniciativy Terezy Vohryzkové bylo prioritou to, aby se křižovatka hlavně opravila.
„Protože byla nebezpečná a nevyhovovala pěším ani cyklistům. Takže tam byla velmi dlouhá cesta k realizaci rekonstrukce, ke které došlo loni, a nám připadalo, že nemá smysl dávat symbolickou upomínku do doby, než se místo promění a transformuje,“ vysvětluje mluvčí.
Cyklisté, kteří v Praze tragicky zahynuli, mají na nábřeží Kapitána Jaroše pomník. Podrobnosti přiblížila redaktorka Anna Königsmarková
Od chvíle, kdy Jan Bouchal zemřel, se v metropoli mnohé změnilo. Loni se podařilo prosadit rekonstrukci křižovatky a počet cyklistů v ulicích každým rokem roste.
„Bouchal byl na začátku toho, kdy se říkalo, že po Praze by se mělo jezdit na kole, že by to mělo být možné, že je to dobrý způsob dopravy. Dnes nám to připadá samozřejmější, ale v době, kdy on s tím začínal, byl vnímán jako aktivista. Dnes je už to téma, které je v tom městském diskursu samozřejmější," dodává.
Autorem pomníku je sochař Krištof Kintera. Využil původní sloup, který se stal němým svědkem tehdejší tragické události, změnil jeho barvu a na vrchol umístil jízdní kolo.
„Zlato se mi nezdálo vhodné, stříbro jako nosič světla ano. Ale stříbro oxiduje a zavadá, proto jsem musel použít plátkové paladium, které je dražší, ale nepodléhá oxidaci,“ popisuje.
Sloup, kolo i svítidla jsou podle něj pokryty klasickou zlatnickou metodou, která je poměrně pracná.
„Strávili jsme na tom opravdu stovky hodin, ale myslím si, že výsledek stojí za to. Vlastně vznikl šperk z městského mobiliáře. To byl záměr," dodává.
Když fouká vítr, tak se čtyři světla i samotné kolo pomalu otáčí. Krištof Kintera se vzdal honoráře. Na pokrytí ostatních nákladů se složili lidé ve veřejné sbírce. Dohromady přispěli zhruba čtvrt milionem korun.
