Chladná hlava, nebo rázná odveta? Netanjahu bude naslouchat USA, věří analytička

Tel Aviv 15. dubna 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Nižší stovky dronů a raket vyslal Írán v noci ze soboty na neděli na Izrael. Izraelci prý dokázali sestřelit 99 procent íránských projektilů, informovala o tom jejich armáda. Jak moc se systém protivzdušné obrany Iron Dome „zapotil“?
Určitě se zapotil, ale nebyl to převážně Iron Dome. Ten se zaměřuje spíše na rakety kratšího doletu, tedy ty, které většinou odstřeluje Hamás, případně Hizballáh. Tady se zapojil celý protiletecký systém, který má Izrael k dispozici – různé typy raket, které jsou schopny zlikvidovat balistické střely a střely s plochou dráhou letu. Izraelský systém se tak předvedl úplně naplno. Samozřejmě uvidíme, jak to nakonec budou hodnotit vojenští analytici, ale první zprávy to hodnotí jako pravděpodobně jeden z nejúspěšnějších zásahů svého druhu, který se kdy nějaké armádě povedl, protože – jak jste zmínil – 99 procent ze zhruba 350 dronů, balistických raket a raket s plochou dráhou letu bylo sestřeleno.

Víme už, jestli všechny projektily, střely a drony vyletěly z Íránu, nebo se do útoku zapojily i entity ze spřátelených území státních nebo nestátních aktérů Íránu na Blízkém východě?
Především nestátních. Máme informace o tom, že něco vyletělo z Iráku, také z Libanonu a od jemenských Husíjů. Byla to koordinovaná akce. Většina dronů a raket byla ale vystřelena přímo z íránského území.

Obrana byla velmi úspěšná – znamená to, že škody, které útok napáchal, jsou minimální? Zaznamenal jsem informaci o zranění asi sedmiletého dítěte střepinami z jedné rakety. Dítě mělo podstoupit snad i operaci hlavy, ale mělo by být ve stabilizovaném stavu. Pak jsem zaregistroval malé poškození vojenské základny v Negevské poušti, ale to je všechno.
Ano, mělo by to tak být. Je vidět, že se Írán snažil mířit právě na vojenskou základnu na jihu Izraele, která je základnou pro F-35 – nejmodernější letectvo, které má Izrael k dispozici. Zničení těchto letounů ještě na zemi by íránské propagandě jistě pomohlo, ale k tomu nedošlo. Hlavní ztráta, kterou Izrael utrpěl, je právě zranění sedmileté beduínské holčičky, která by ale měla útok přežít. Mělo jít o zranění způsobené projektilem, který sestřelil dron.

Říkala jste, že se nezapojoval ani tak Iron Dome jako celá protivzdušná obrana. Do toho ale Izraeli pomohly i ostatní spřátelené státy. Víme, ze kterých zemí byly stíhačky, které se podílely na zlikvidování íránských projektilů, které mířily na Izrael?
Největší počet zřejmě sestřelily USA, kterým pomáhala Velká Británie – minimálně tím, že nahradila americké letouny, které kontrolují území nad Irákem a snad i částí Sýrie, v souvislosti s Islámským státem. Pak se do toho měla zapojit i jordánská letadla. Co je ale v souvislosti s Jordánskem ještě zajímavější a důležitější – měla zafungovat koalice, která je tvořená zhruba poslední tři roky na popud amerického prezidenta Joea Bidena. Ten se na Blízkém východě snaží vytvořit jakousi obranou alianci zemí, jejíž společným nepřítelem je Írán a především íránské rakety. Různé systémy – především radary – pomohly identifikovat mnohé z projektilů, které letěly na Izrael, takže i díky zapojení sunnitských zemí, o kterých se možná dlouhou dobu nebude mluvit veřejně, se podařilo zlikvidovat většinu střel, které na Izrael letěly. Opravdu se ukázalo, že je tato koalice mnohem větší a mnohem silnější, obzvlášť ve světle toho, co jsme viděli posledních šest měsíců – kde se zdálo, že izraelská podpora slábne, tedy především v arabských zemích, tak se ukazuje, že když jde o útok z Íránu, koalice sunnitských a arabských zemí s Izraelem existuje.

To mě právě zaujalo, že se i jordánští stíhači měli zapojit do obrany Izraele. I v kontextu toho, jaké jsou třeba reakce z Jordánska na to, co se odehrává v rámci konfliktu Izraele s Hamásem.
Překvapivé je to jen do určité míry, protože Jordánsko primárně možná nebránilo Izrael, ale sebe samo. To, že přes vaše území najednou letí drony a rakety ze země, která je vysloveně nepřátelská – nejen pro Izrael, ale Jordánsko a další sunnitské země – je svedlo dohromady. Svedlo to dohromady sunnitské země s Izraelem, protože Írán považují za bezpečnostní riziko a hrozbu pro vlastní stabilitu. Právě proto, že se íránský režim snaží změnit status quo na Blízkém východě, snaží se rozšiřovat svoji síť spřátelených organizací, což jsou nestátní aktéři, kteří velmi často přispívají k destabilizaci existujících sunnitských režimů. Nešlo pouze o to ukázat, že je Jordánsko na straně Izraele. Myslím, že o to Jordánsku ani nejde, něco takového ukázat. Spíš jim jde o to říci, že v jejich bezpečnostním zájmu není to, aby Írán naprosto volně využíval jejich vzdušný prostor.

„Odvetný útok“

Írán svůj úder označil za odvetný. Údajně se mstil za nedávný útok na íránský konzulát v syrském Damašku, ze kterého viní Izrael. Na místě zemřeli i někteří vojenští představitelé íránských revolučních gard. Zajímavé a bezprecedentní na tom je, že byla íránská akce vedená skutečně napřímo z Íránu na Izrael…?
Ano, v tom je ta akce opravdu bezprecedentní. Tentokrát Írán nevyužil pouze své takzvané proxies, tedy spojence, organizace, které Írán financuje, které pomáhá školit, a kterým dodává zbraně. Velmi často právě prostřednictvím těchto spojenců Írán útočí na izraelské cíle, někdy i na americké cíle. Potom má samozřejmě dobrou záminku k tomu, že na základě toho přece nelze očekávat, že by Izrael nebo USA zaútočily přímo na íránské území. Takto Írán operoval po mnoho let. A právě v tom je útok bezprecedentní – že tentokrát se neskrývá za své spojence, ale zaútočil na Izrael napřímo, takže není pochyb o tom, odkud tentokrát rakety vyletěly.

To se Teherán skutečně tak moc naštval kvůli leteckému útoku při bombardování konzulátu v Sýrii?
Zřejmě se naštval, protože se jednalo o opravdu velmi vysoké představitele revolučních gard. Ale podle mě Írán možná doufal, že je Izrael přeci jen otřesen vývojem za posledních šest měsíců v Gaze, že je jeho odstrašující schopnost mnohem slabší, než byla před 7. říjnem. Možná také doufal, že koalice nesepne dohromady, že vzhledem k tomu, jak se pozice Izraele oslabila právě pod vlivem kritiky za to, jak vede válku proti Hamásu v Gaze, tak se možná nakonec ukáže, že USA Izrael nepodpoří a arabské státy minimálně skrytě nepomůžou zastavit útok. Možná si Írán také myslel, že takovou obrovskou baterii raket a dronů izraelská protiletecká obrana nezvládne, nebo alespoň ne v tak vysoké úspěšnosti. Můžou to být i další faktory, které vedly k tomu, že se Írán rozhodl na Izrael zaútočit. A dalo by se říct, že se v mnohém přepočítal.

Zmíněné hnutí Hamás mezitím odmítlo nové návrhy dohod o příměří a o izraelských rukojmích, o čemž informoval právě Izrael, podle kterého chce teď Hamás napětí mezi Izraelem a Íránem využít pro eskalaci konfliktu. Myslíte si, že hrozí další útok ze strany Hamásu?
Je možné, že Hamás nějaké rakety vystřelí. Konec konců se to dělo i během vojenské operace, když ještě dnes v plné míře probíhala. Přítomnost izraelské armády v Gaze je samozřejmě mnohem nižší, než byla před několika málo dny, takže je možné, že toho Hamás využije. Ale nemyslím si, že je Hamás vojensky v dobrém stavu, aby byl schopen zásadně ohrozit izraelskou bezpečnost, nad rámec několika vystřelených raket. Hamás má poměrně omezené možnosti, ale jeho největším esem v rukávu jsou izraelští rukojmí. A myslím, že tuto kartu bude Hamás hrát dál – do určité míry tím vydírat izraelskou vládu, protože je mu jasné, že jestli na něco izraelská společnost nemá schopnost obrany, tak je to tolerovat to, že v rukách Hamásu a dalších teroristických organizací v Gaze je pořád možná více než stovka izraelských rukojmí. I když se stále častěji dostávají na povrch informace o tom, že velká část z nich už je dávno po smrti.

Může naopak Izrael v tuto chvíli vnímat jako ospravedlnitelnější, kdyby podnikl tu už avizovanou a očekávanou ofenzívu na Rafah, na jihu pásma Gazy?
Je pravda, že pozornost světa je v tuto chvíli odcloněna z Gazy úplně jinam. To je něco, za co mohou Gazané „poděkovat“ Íránu, který se jinak sám postavil do role ochránce palestinských zájmů. Teď to příliš neukázal. Nicméně útok na Rafah bude znamenat velikou mobilizaci izraelské armády. Bude to znamenat povolání mnoha vojáků do Gazy, ať už těch, kteří slouží v základním vojenském výcviku, nebo záložáků. A to prostě chvíli trvá. Takže si úplně nedovedu představit, že by během několika málo hodin, možná ani ne dnů, byl Izrael takové ofenzívy schopen. Samozřejmě zůstává otázka, jak izraelské politické vedení využije změny nálady ve světě. Toho, že má Izrael najednou obrovské sympatie západu. Jestli to promrhá, nebo nepromrhá… Jestli by to něčím mohl promrhat, tak právě tím, že by se místo pokusu deeskalovat situaci v Gaze a pokračovat ve zlepšování humanitární situace a ve snaze dosáhnout nějakého příměří opravdu pokusil využít moment a eskalovat situaci v Gaze. Další otázka je, jestli se Izrael například rozhodne pro nějakou velkou odvetu proti Íránu. To jsou dvě základní věci, které mohou náladu, která v tuto chvíli panuje ve prospěch Izraele, výrazně změnit.

Odpověď Izraele

Jsou to samozřejmě hypotetické otázky, ale jsou teď na stole. Izraelský válečný kabinet situaci pochopitelně řeší. Zmiňoval jsem, že podle Íránu šlo o odvetný útok. Myslíte si, že v horizontu příštích hodin nebo dnů přijde od Izraele nějaká odpověď?
Myslím, že nějaká přijde, protože takováto odpověď Íránu na zabití několika vysokých představitelů je přeci jenom disproporční. To, že Írán poprvé v historii na Izrael vypálil přímo ze svého území takové množství dronů a raket, bude odpověď vyžadovat. A bude strašně důležité, jak to Izrael zkalibruje. Ideální by bylo to zkalibrovat tak, aby Írán pochopil, že tím je ta věc pro Izrael uzavřená. Aby ztráty, které Izrael Íránu potenciálně způsobí, nebyly tak rozsáhlé, že by byl Írán donucen k další odpovědi. Pak samozřejmě hrozí opravdu velká eskalace. Z úst USA slyšíme jasné varování Izraeli, aby situaci neeskaloval, že USA nejsou připraveny se zapojit do vojenského útoku proti Íránu. Uvidíme, jak se Izraelci nakonec rozhodnou. 

Možná bychom se mohli podívat na rok 1991 jako na precedens, kdy na Izrael zaútočil Irák, a Izrael na to neodpověděl. Za tuto chladnou hlavu byl odměněn velkou dodávkou zbraní z USA a užší vojenskou spoluprací mezi USA a Izraelem. Něco podobného bychom mohli očekávat i v tomto případě, pokud ovšem izraelské politické vedení chladnou hlavu zachová. To je samozřejmě otázka, vzhledem k tomu, jak současná vláda v Izraeli vypadá.

Ale rozhodující slovo v tom můžou mít právě USA a Joe Biden?
Nevím, jestli rozhodující slovo, ale velmi důležité slovo. Do New York Times údajně proniklo, že Izraelci byli připraveni odpovědět na íránský útok už v noci, kdy se ten útok stal, ale po telefonátu mezi americkým prezidentem s izraelskými představiteli to nakonec Benjamin Netanjahu zastavil, protože pochopil, že si USA i takový útok nepřejí. Možná je ještě potřeba zmínit – ačkoliv to tak nevypadá – že Benjamin Netanjahu je poměrně konzervativní politik, co se týče vojenských operací. Samozřejmě to, co vidíme v Gaze, je opět velmi bezprecedentní míra použití násilí na palestinském území, ale do té doby se Benjamin Netanjahu snažil vyhnout dramatickým vojenským operacím, ať už třeba s Hizballáhem, nebo i s Hamásem. Takže nevím, jestli by se pustil do něčeho takového, jako je výrazná eskalace vztahů mezi Íránem a Izraelem. Izraelská vláda ale v tuto chvíli funguje trošku jinak, než na co jsme byli zvyklí. A Benjamin Netanjahu má v řadách své koalice velmi radikální politiky, kteří volají po eskalaci konfliktu a po tvrdém zásahu proti Íránu. Tak uvidíme, jak se nakonec Benjamin Netanjahu rozhodne.

Izraelský premiér je také mužem, který říká, že zaútočí-li někdo na Izrael, zaútočí i oni na ně. Jak ale zaútočit tak, abyste neztratili tvář, ale zároveň více neeskalovali konflikt? Nevede cesta přes útoky na už zmiňované proxies? Že by Izrael nezaútočil přímo na Írán, ale na Hizballáh nebo do Jemenu na Husíje?
Myslím, že Izrael má připraveno mnoho scénářů, jak v takovém případě, jaký jsme viděli o víkendu, odpovědět. Potom je na politicích, aby vybrali to, co se bude zdát z politického i vojenského hlediska jako nejvhodnější. Jedna z variant je zaútočit na Hizballáh. To je něco, co Izrael činí posledních šest měsíců, válka na severu de facto probíhá. Nevím, jestli jsou Husíjové dostatečně silným nepřítelem, který by stál za to, zda by to byla adekvátní odpověď. Možná to budou spíš nějaké jiné íránské cíle v regionu Blízkého východu, ať už třeba opět v Sýrii, nebo přímo na íránském území, který je zkalibrovaný tak, aby nedošlo k velkým škodám či případně k velkým ztrátám na životech. To jsou ale spekulace a myslím, že to v tuto chvíli neví ani americký prezident Biden, co přesně Izrael udělá.

Máte spíš obavy, že se situace může ještě víc vyostřit? I s ohledem na to, že je bezprecedentní… Nebo už bude klidněji?
Pokud si Izrael uvědomí, že akce Íránu byla velmi neúspěšná a že ji může prodat jako své velké vítězství nebo možná svůj velký úspěch – nejen díky své technologické převaze, kterou prokázal, ale i díky tomu, že se ukázalo, že Hamás koalici se sunnitskými zeměmi nerozbil, a že je Írán na Blízkém východě spolu se svými proxies osamocen – tak by z toho mohl odejít jako vítěz této minišarvátky. Ale to podle mě předpokládá velmi racionální přístup izraelského vedení. Osobně se trošku obávám, že Benjamin Netanjahu může tím, jak komplikovanou koalici má, podlehnout pocitu, že je potřeba uštědřit Teheránu větší ránu. Pak samozřejmě k potencionální eskalaci může dojít. Opravdu důležitou roli v tom ale hrají USA. Tím, že Izraeli tak výrazně pomohly nejen bezprostředně po 7. říjnu, ale i v těchto hodinách právě v souvislosti s útokem Íránu, Benjamin Netanjahu přeci jenom nakonec bude naslouchat tomu, co se ozývá z USA. A tam je zpráva jasná – neeskalujte konflikt víc, než je potřeba, protože jinak se můžete ocitnout v situaci osamocení.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: Česká televize, youtubové kanály BBC News, FOX 11 Los Angeles, CBS News, CBS Evening News a Bloomberg Television.