Volby v USA: kyselí republikáni, váhaví demokraté a Trump v pozadí

V Americe toho teď bylo spoustu. Shrnu, že se hrálo o celou Sněmovnu reprezentantů (435 poslanců) a rozdíl může být nakonec jen 10, 20 hlasů, uvidíme. Taky se bojovalo o třetinu Senátu, ten má dohromady 100 křesel a těsně po volbách to je fifty-fifty. V prosinci se navíc bude pokračovat druhým kolem v Georgii, to už víme. Do toho byly guvernérské volby a tak dále. Týdeník The Economist poměrně trefně poznamenal, že volební noc ve Spojených státech není nocí výsledků. Stále se někde sčítá. Sčítat se ještě určitě bude. Ale to nejzásadnější už víme: žádné drtivé vítězství republikánů se nekoná.
Bylo zajímavé sledovat v televizních záběrech sídlo republikánského ústředí během volební noci, které bylo připravené na oslavy, ale stále tam bylo prázdno. Až potom tedy přišel šéf zatím minority ve sněmovně reprezentantů Kevin McCarthy oznámit, s radostnou tváří, že republikáni podle něj nakonec tu většinu ve sněmovně mít budou. Ale bylo to z jeho strany celé takové kyselé. A oslavy plánovali opravdu bujaré a daleko dřívější.

Dá se říct, že mladí voliči a ženy zachraňovali na některých místech demokraty. Dá se říct, že Donald Trump a jeho kandidáti byli v mnoha případech dárkem pro demokraty v těchto volbách. A republikáni třeba drtivě vyhráli na Floridě. Demokrati měli problém třeba také ve venkovském New Yorku. Naopak překvapivě dobře si vedli třeba ve státech jako Michigan, Ohio nebo Pensylvánie. Takže velmi se to liší i regionálně.

Midterms bývají takovým referendem o vládnoucím prezidentovi, o jeho straně, ta obyčejně prohrává. Před 20 lety tedy byla výjimka u George Bushe mladšího. Ale jinak to tak bývá. Tak co teď vlastně znamenají ty stále prozatímní výsledky?
Ano, o tomto historickém pravidle se tady samozřejmě vždycky mluví. Barack Obama při svých prvních midterms přišel o 63 křesel demokratů ve Sněmovně reprezentantů, Donald Trump o 40 republikánů před čtyřmi lety. A dá se říct, že Joe Biden přesto, jaká je situace, jak je podle průzkumů nepopulární, jaká je ekonomická situace v zemi, jak vysoká je inflace, tak že se současný prezident takové „krvavé lázni“ demokratů vyhne. To samo o sobě se dá tedy považovat za úspěch demokratů. A dá se asi odtušit, že jako protiváha k historickým pravidlům a současné situaci kolem inflace zafungovala témata jako interrupce anebo možné ohrožení demokracie, což asi „požralo“ na mnoha místech tu výhodu republikánů.

Jsou podle tebe slova amerikanisty Tomáše Klvani o nespokojenosti Američanů výstižná?
Já si myslím, že jsou obecně výstižná. Nevím, jestli bych tam dával znaménko, že něco je větší než to druhé. Ale každopádně jsme vídali obecné průzkumy –⁠ jste spokojeni nebo nespokojeni s vývojem v zemi atd. –⁠ a odpovědi vždy byly drtivě pro ne. Ale evidentně to není jenom tím, jak jsou drahé potraviny apod. Evidentně jsou na vině obě strany a i o ten stav demokracie Američanům jde.

Ještě není úplně jasno o konečných výsledcích, ale známe samozřejmě ten obecný obrázek. Myslím, že můžeme odhadnout, že by měla pokračovat podpora Ukrajiny v podobném duchu, což je asi pro náš region zásadní. Otázka je, jak to bude s klimatickou politikou, kterou se dosud snažil razit Joe Biden, která nebyla ideální. Čím výraznější by byla případná většina republikánů v Senátu anebo ve sněmovně, tím větší překážky by mu určitě kladli.

A na některých místech posílilo právo na interrupce. Třeba v Michiganu o tom měli přímo referendum a odhlasovali si přístup k interrupcím. Zařazení této otázky na hlasovací lístek tam obecně možná pomohlo demokratům. Vyhráli tam, tuším, i do státní legislativy, což se úplně nečekalo. Takže to všechno byly věci, které měly vliv na tyto volby.

Ty už jsi to jméno zmínil, ale spíš kolem něj tak nějak kroužíme. Donald Trump. Političtí komentáři píší o velké prohře tohoto amerického exprezidenta. Jak se s ní vyrovnává? Není teď třeba v roli jakéhosi zraněného zvířete, jak trefně v jednom komentáři zaznělo na BBC?
Podle toho, co řekl před volbami, tak se s tím vyrovnává určitě velmi dobře. Protože spousta jím podporovaných kandidátů vyhrála, řada jich sice prohrála nebo je na tom při sčítání špatně, včetně těch zásadních soubojů o Senát. Ale Donald Trump řekl už předem, že vítězství jsou jen jeho zásluha a za porážky vůbec nemůže.

Takže v tomto smyslu by se s tím měl vyrovnávat dobře. Samozřejmě teď létají sociálními sítěmi sžíravé poznámky, že během volební noci v jeho rezidenci na Floridě Mar-A-Lago létaly vzduchem zlaté vidličky. Nakolik jsou tyto vtipy reálné samozřejmě neumím posoudit. Ale třeba podle zdrojů deníku The New York Times z místa nebyl Donald Trump během volební noci moc mluvný. Samozřejmě musíme říci, že on sám nekandidoval, ale to v minulých volbách fungovalo jako rudý hadr a možná by to bylo ještě horší, kdyby sám kandidoval. A samozřejmě víme, že ve hře byla spousta kandidátů, za které se výslovně postavil a opravdu chtěl, aby se na své pozice, o které usilovali, dostali, protože stále je to jeho páka k vlivu ve Spojených státech.

Trumpovi věrní

Honzo, je pravda, že se Republikánská strana teď ve Spojených státech kloní k politickému extremismu? 
Řekněme spíš třeba nějaké příklady. Spojené státy se staly zemí, kde i samotná základní pravidla demokracie a ústavnost už nejsou samozřejmostí, na které se společnost víceméně shodne, ale do velké míry stranickou záležitostí. Současná Republikánská strana v poslední době dokonala přerod ve stranu Donalda Trumpa.

Je to strana, která letos přijala třeba rezoluci, ve které označila přepadení Kapitolu loni 6. ledna za legitimní politický diskurs. Potrestala své členy, kteří se byli ochotni zapojit do vyšetřování tohoto povstání, kvůli kterému zemřelo pět lidí a asi 150 policistů bylo zraněno, někteří s dlouhodobými následky. A je to strana, jejíž 147 zákonodárců, tedy většina, i bezprostředně po útoku na Kapitol hlasovala proti schválení právoplatných volebních výsledků a postavila se tak za tu Trumpovu lež o volebních podvodech, která stála v pozadí celé tragédie loni 6. ledna. 

A pokud se vydáme za hranice tohoto naprosto základního tématu, tak republikáni v některých státech letos, jakmile jim to Nejvyšší soud umožnil, zakázali umělé přerušení těhotenství bez výjimek pro případy incestu, znásilnění nebo ohrožení života matky. V Texasu například tamní republikáni schválili programový dokument, ve kterém označili homosexualitu za „nenormální volbu životního stylu“. To cituji, pokud by si to chtěl někdo najít, je to veřejně dostupný dokument. A v různých podobách usilují třeba o oslabení veřejného vzdělávání. Někteří touží po zrušení ministerstva školství. Silné jsou i tendence dostat do politiky a správy země náboženství, křesťanský fundamentalismus a potlačit tradiční světské veřejné instituce.

V seriálu Amerika v poločase jsi mluvil o Trumpových politických dětech. O koho jde?
Já jsem si tak překřtil stále sílící křídlo republikánské strany, které zajišťuje Donaldu Trumpovi, že je v americké politice dál velmi reálně přítomný.

Často třeba také podporují ukončení nebo výrazné omezení americké pomoci Ukrajině. A základním předpokladem volebního úspěchu pro ně bylo opakovat Trumpovy lži o volbách 2020 hlavně ve stranických primárkách. Přesvědčila se o tom třeba Liz Cheneyová, která byla výraznou postavou Republikánské strany, velmi vysoce postavenou - letos prohrála republikánské primárky ve Wyomingu, přestože politicky zůstala stále stejná, výrazně konzervativní, jednoznačně se letos postavila třeba za omezení práva na interrupce. Ve svém státě, který má jen jediný kongresový okrsek, tak měla Cheneyová dosud v podstatě neotřesitelnou pozici. Pak ale odmítla přistoupit na popírání faktů, na zpochybňování volebních výsledků 2020 a voliči jí to v republikánských primárkách spočítali. A podobných příběhů z republikánských, hlavně tedy primárek, bychom našli víc.

Zmínil jsi interrupce, pomoc Ukrajině. To jsou hlavní témata, která teď hýbou americkou společností?
Pomoc Ukrajině bych řekl, že je spíše taková okrajová. Co se týče celkově toho, jakou váhu mají témata v americké společnosti, tak interrupce samozřejmě byly po tom letošním rozhodnutí Nejvyššího soudu silným tématem přítomným v těchto kongresových volbách. Ale asi ne tím nejsilnějším, jak napovídaly i průzkumy.

Dá se říct, že republikáni chtěli mít referendum o Bidenovi a demokrati referendum o Trumpovi, i skoro dva roky po jeho odchodu z Bílého domu se vším rizikem toho, že to není to nejaktuálnější, co voliče pálí. Republikáni chtěli takové ty klasické neprezidentské kongresové volby, ve kterých prezidentova strana obvykle ztrácí, ve kterých jsou středobodem všeho ekonomika a tzv. témata kuchyňského stolu, na kterém teď Američanům leží kvůli inflaci obzvlášť drahé věci. K tomu přidávali republikáni svá tradiční témata zločinů, ochrany hranic.

Demokrati se snažili klást důraz na hrozbu toho republikánského extremismu, o kterém jsme mluvili, na téma interrupcí, obecně ohrožení občanských práv v Americe. Ale v tématech jako je ekonomika, imigrace nebo zločin, tam, řekl bych, přenechávali často iniciativu republikánům, jejich narativu, ocitali se v defenzivě.

Nezaznamenal jsem ani výraznější zapojení tématu klimatické krize, byť její projevy jsou ve Spojených státech velmi bolestné a i velmi aktuální teď během podzimu. Často používaným pojmem, ale už naprosto vyprázdněným, se stala svoboda. Na tu se tu odvolávali jak demokraté, tak republikáni. Ovšem každá skupina ji chápe evidentně naprosto odlišně.

A ukázalo se toto, že jsou Američané, kteří chápou svobodu jinak než jiní Američané třeba na mítincích kandidujících politiků v těchto volbách, které ty jsi samozřejmě s mikrofonem objížděl?
My jsme si to rozdělili trošku tematicky s Pavlem Novákem. Já jsem se soustředil hlavně na téma stav americké demokracie a rozhovory hlavně s republikánskými voliči a návštěvy mítinků trumpovských kandidátů, Trumpových dětí. A musím říct, že když to sečtu s reportážními cestami během primárek, tak mi z toho vychází hlavně jedno. Potvrzuje se bonmot Donalda Trumpa z kampaně v roce 2016 o páté avenue. Tehdy řekl, že by si mohl stoupnout doprostřed páté avenue, tedy jedné z hlavních ulic v New Yorku, a někoho zastřelit. A stejně by nepřišel o žádné voliče. 

Nikoho tedy nezastřelil, ale když to vezmeme přeneseně, jak to samozřejmě i myslel, tak jeho podíl na tragických událostech 6. ledna, jeho snaha zmanipulovat volby 2020, to, že si po konci v prezidentské funkci přivlastnil utajované vládní dokumenty - spoustu Američanů nic z toho nemůže odradit od naprosté oddanosti Donaldu Trumpovi.

Je to samozřejmě i tím, jaké k sobě jeho obdivovatelé pouští informace. Pokud se divíme, jak velkou podporu má třeba Vladimir Putin v Rusku, kde neexistuje svobodný přístup k informacím, tak Američané ho mají. Ale propagandě o volebním podvodu v roce 2020 jich stejně věří desítky milionů. 

Americká demokracie je v kritickém stavu

Není nezajímavé, že Trump teď vlastně jde i proti svým republikánským kolegům. Zaznamenal jsem jeho výrok proti DeSantisovi, kterého nazval Ronem DeSanctimonious, což je v překladu vlastně pokrytec. Honzo, v jakém je teď stavu americká demokracie? 
Kdybych měl použít třeba zdravotnickou metaforu, tak bych řekl, že americká demokracie je teď na kapačkách. Ona samozřejmě nikdy nebyla ideální. Ale teď se demokracie nachází v kritickém stavu z toho prostého důvodu, že se Američané, jak jsme říkali, neshodnou na nejzákladnějších pravidlech. A kdo se neshodne na pravidlech, tak se pochopitelně neshodne ani na výsledcích. K čemu to může vést, jsme viděli při útoku na Kapitol, což nebyl rozhodně konec problémů, ale spíš začátek velmi nebezpečné éry politického násilí a dalšího posilování těch, kteří si už další svobodné volby ve Spojených státech nepřejí. 

Asi třetina Američanů stále nevěří volebním výsledkům z roku 2020. To je víc než polovina republikánů. V absolutních číslech jsou to, jak jsem zmiňoval, desetimiliony lidí. To potvrzují jak průzkumy, tak to vidím a slyším opakovaně při cestách Amerikou. Ty konverzace s lidmi přesvědčenými o rozsáhlém volební podvodu v roce 2020 jsou někdy opravdu bizarní a těch konspirací a lží, kterým věří, je mnohem víc.

Ale zároveň samozřejmě musíme k tomu dodat to B, které napsaly tyto volby. A to je, že velkému množství Američanů to není lhostejné. Ve srovnání s očekáváním, jak jsme už o tom částečně mluvili, to byly velmi dobré volby pro ty, kdo věří v demokracii. Do Kongresu a na další pozice se sice dostalo mnoho Trumpových dětí, ale to i proto, že jich spousta kandidovala. Tyto volby potvrdily, že Trump, potažmo trumpismus, je velmi silný v republikánských primárkách.

Tam málokdo dokázal vzdorovat jím prosazovaným kandidátům. Ale pak trumpismus odpuzuje mnoho voličů v hlavních volbách. Takže když jsem říkal, že Republikánská strana je teď Trumpovou stranou, tak toto je pro ni další z mnoha křižovatek, na které si republikáni musí vyhodnotit, jestli pokračovat tímto směrem, jestli tedy vůbec mají sílu ten směr změnit, pokud nebude chtít sám Trump, o čemž se dá pochybovat, protože tu šanci republikáni už měli několikrát, ale neudělali to.

Co letošní midterms a stále musíme zdůrazňovat, že ještě neznáme jejich přesné výsledky, znamenají pro rok 2024, pro další americké prezidentské volby, které se samozřejmě už po těchto volbách začnou řešit?
Znamenají třeba to, a to je podle mého soudu docela zásadní, že se demokratům podařilo odvrátit, aby při prezidentských volbách za dva roky v klíčových státech dohlíželi na certifikaci výsledků lidé, kteří jsou loajální Donaldu Trumpovi a jeho lžím o volebních podvodech. Integrita těchto voleb byla v sázce v Pensylvánii, Michiganu, ve Wisconsinu. Tam všude guvernérské volby vyhráli demokrati v souboji s popírači volebních výsledků. Ještě se sčítá v Arizoně, na dalších místech, ale Pensylvánie, Michigan, Wisconsin, tam byl v tomto smyslu souboj zřejmý a uspěli ti, kteří věří v bezpečnost voleb a chtějí podporovat dosavadní instituce.

Jací jsou teď horcí kandidáti na příštího prezidenta?
Já už jsem v nějakém rozhovoru loni v létě říkal, že vůbec nevylučuji opakování souboje Trumpa s Bidenem. Nevylučuji to ani teď. Ale demokrati v čele právě s Bidenem, ti teď stojí před těžkým rozhodnutím, jestli se pokusit o jeho obhajobu, anebo nasadit někoho jiného. Obojí by mělo samozřejmě opodstatnění. S obojím se pojí nevýhody. Biden je podle dlouhodobého měření průzkumy od loňského léta dost nepopulární. V podstatě teď kopíruje čísla Donalda Trump a mnoho kandidátů překonalo jeho výsledky z roku 2020. Ale samozřejmě být prezident a obhajovat, to je historicky samo o sobě výhoda oproti konkurentovi. A nejsem si jistý, jestli současná demokratická strana umí vygenerovat někoho se silnější pozicí pro volby.

Trumpova možná kandidatura se skloňuje čím dál častěji. Jestli ale někdo z Republikánské strany vychází aspoň jako vítěz z těchto voleb, tak je to spíš floridský guvernér Ron DeSantis. Není on tím, kdo by mohl Trumpa v primárkách vyzvat na souboj a spíš být v příštích prezidentských volbách?
Určitě je to tak, jak popisuješ. A o to to teď bude zajímavější v Republikánské straně. Myslím, že tam to bude teď velké divadlo. Jak jsme říkali, Trumpova pozice je silná tím, že má republikány v hrsti skrze věrnou širokou základnu voličů, která ho zbožňuje, ale zároveň Donald Trump bývá překážkou pro volitelnost v obecných volbách. Spekulovalo se, že oficiálně oznámí svou kandidaturu do týdne od těchto voleb. Po těchto výsledcích těžko říct, co se teď bude dít.

Připomeňme také, že se nad ním vznáší na několika frontách hrozba obžaloby. Ať jde o daně, snahu zmanipulovat minulé volby nebo neoprávněné přivlastnění si utajovaných vládních dokumentů. Ale vyšetřování postupují. A ani to by Trumpovi samozřejmě v kandidatuře nezabránilo. A pak bude právě ta otázka, jestli proti němu půjde Ron DeSantis. Po minulém těsném výsledku letos s přehledem znovu zvolený guvernér Floridy, který měl dobrá čísla mezi republikány v několika průzkumech.

Pokud jde o ten potenciální souboj s Donaldem Trumpem, mnoho republikánů ho obdivuje, vidí v něm budoucnost a tyto volby ho určitě velmi posílily. Takže pokud jste měli z americké politiky v poslední době dojem, že už to nemůže být výbušnější a výstřednější, tak rozhodně sledujte tyto dva roky do dalších prezidentských voleb.

V podcastu byly dále využity zvuky z archivu Jana Kaliby, Youtube The New Yorkeru a ABC News.