Nastolit totalitu trvá den. Vrátit demokracii desetiletí, říká spoluautor Několika vět
Před 25 lety se poprvé začala houpat půda pod nohama komunistického režimu. Charta 77 vyzvala vedení Komunistické strany Československa, aby zemi vyvedlo z krize a obnovilo společenský dialog. Své požadavky formulovala do petice Několik vět. A její záměr se podle spoluautorů petice Stanislava Devátého a Alexandra Vondry podařilo naplnit.
„Nastolit totalitu, to trvá jeden den, jak jsme se přesvědčili v únoru 1948. Dostat se zpět a mít nějakou demokratickou zemi, to trvá desetiletí,“ říká Devátý s tím, že zasaženi bývalým režimem ale stále jsme.
„Protože čistil lidem mozky, jak já říkám, ničil jim duši, pořád to v sobě máme. Čili ta cesta je a bude dlouhavá. Chce to trpělivost, myslím si, že se ubíráme správnou cestou. Nakonec, když se člověk podívá na požadavky, které tehdy byly, tak ty všechny byly splněny,“ shrnuje.
Se Stanislavem Devátým a Alexandrem Vondrou natáčela redaktorka Eva Rajlichová
Kdyby měl říci, co mu vadí v zemi dnes, nebylo by to prý nic zásadního. Stejně tak i Alexandr Vondra vidí polistopadových 25 let spíše optimisticky. Stížnosti na rozkradenou zemi podle něj nejsou v porovnání s minulým režimem opodstatněné.
„Za to dobré si můžeme sami, za to špatné, za selhání, si také můžeme sami. V tomto ohledu je to čtvrt století, skoro bych řekl zázraků, rozhodně ne nějaké katastrofy. To neberu,“ zdůrazňuje Vondra.
Text Několika vět napsal dramatik, disident a pozdější prezident Václav Havel. Mezi ty, kteří pomáhali Václavu Havlovi formulovat požadavky petice, patřil i už zesnulý scénárista Jiří Křižan.
„Jirka vymyslel ten název Několik vět, aby to bylo takové úderné. Chtěl tím taky odkázat na 2000 slov, něco, co také mělo ve své době velký význam,“ upřesňuje Vondra.
Petice Několik vět napomohla pádu komunismu, vznikla před 25 lety
Číst článek
Manifest žádal o propuštění politických vězňů, svobodu shromažďování, sdělovacích prostředků a nezávislých hnutí. Vyzýval i k obnově společenské diskuze o všech ‚nedotknutelných‘ otázkách československých dějin, jako byly politické procesy v 50. letech, Pražské jaro, invaze pěti států Varšavské smlouvy a následná normalizace.
Několik vět nebyla první peticí, která kritizovala situaci v komunistickém Československu. Díky ní se ale poprvé podařilo prolomit bariéru mezi disidenty a širokou veřejností. Kromě obyčejných lidí navíc manifest podepsala i řada známých osobností.
„Třeba i Hanka Zagorová. To mě hrozně fascinovalo a očistilo ji v mých očích. Přeci jen ještě byla doba, kdy člověk nevěděl, co bude,“ vzpomíná Devátý.
Přestože režim zuřil a signatáře obvinil z pobuřování, společenskou lavinu, kterou dokument strhl, už nedokázal zastavit. 17. listopadu 1989 vyústila až v sametovou revoluci. A brzy potom se diktatura v Československu zhroutila jako domeček z karet.
Vyhodili mě z práce a v poutech odvezli do Zlína, vzpomíná spisovatelka a signatářka Několika vět
Číst článek
