Střídavá péče o děti by podle ÚS měla být spíše pravidlem než výjimkou
Střídavou péči o děti nařizují české soudy rozvedeným rodičům spíše výjimečně. Podle Ústavního soudu (ÚS) je ale v zájmu dítěte, aby bylo vychováváno oběma rodiči. Ústavní soudci, kteří dnes řešili dva konkrétní spory, rozhodli, že soudy by se měly ke střídavé péči přiklánět ve všech případech, kdy jsou oba rodiče způsobilí starat se o děti a projeví o to zájem.
Podle Ústavního soudu je také důležité citlivým způsobem zjistit, jaký názor mají samotné děti.
Střídavou péči ústavní soudci podpořili i v případě, že bydliště matky a otce dělí téměř 300 kilometrů. Soudce Jaroslav Fenyk ale upozorňuje, že závěry nelze zobecňovat. Důležitá je podle něj hlavně ochota obou rodičů podílet se na výchově.
O problematice střídavé péče mluvili psycholog a manželský poradce Tomáš Novák a předseda občanského sdružení Jeden domov Pavel Pešan
„Pokud nejsou podmínky pro střídavou péči, protože každý z rodičů nemusí mít zájem pečovat o dítě stejnou měrou jako ten druhý, takových případů je stále většina, tak určitě ne,“ vysvětluje.
Kateřina Šimáčková, která rozhodovala ve druhém případě, také zdůrazňuje, jak je důležité posoudit nejlepší zájem dítěte: „Domnívám se, že to bude mít kultivační vliv na judikaturu soudů,“ dodává.
Dětský psychiatr Petr Pöthe si myslí, že střídavá péče by se měla využívat více. Podle něj by ale mělo být podmínkou, aby rodiče ještě předtím absolvovali povinnou psychologickou přípravu. Pokud se totiž o potomky dlouho soudí, často spolu nezvládnou komunikovat jako dospělí lidé.
Dětský psychiatr Petr Pöthe upozorňuje, že při střídavé péči je důležitá spolupráce rodičů
„To nejhorší, co pro dítě může být, je, že žije ve dvou znepřátelených světech. A to jsou děti, které jsou týden u tatínka, ale nemohou volat mamince. A zase jsou u maminky a nemohou volat tatínkovi, nebo o něm nemohou ani hezky mluvit. To jsou děti, které jsou nejvíc postižené tou porozvodovou situací,“ připomíná.
Občanské sdružení Jeden domov odmítá soudní nařizování střídavé péče. Také podle jeho předsedy Pavla Pešana je totiž dobrovolná dohoda rodičů naprosto zásadní.
'Někdy se dítě odmítne dál stěhovat'
„Tam je záruka pro kvalitní rozvoj dítěte. Pokud to bude proti vůli minimálně jednoho z rodičů, tak se může stát, že dítě bude žít ve dvou světech, které spolu nebudou vůbec komunikovat. Bude to velký problém a do budoucna se to stejně bude řešit soudně,“ upozorňuje.
Podstatou střídavé péče je, že dítě pobývá po stanovenou dobu u jednoho ze svých rodičů a pak stejně dlouho u druhého z nich. Soudy nejčastěji schvalují 14denní a měsíční intervaly – záleží na věku dítěte nebo na tom, jak daleko od sebe rodiče bydlí. Školní děti musí mít při střídavé péči zajištěno docházení do jedné školy. Rodiče se také předem domlouvají na hrazení dalších výdajů, jako jsou tábory nebo sportovní vybavení. U staršího dítěte by měl soud přihlédnout k jeho názoru.
Zdroj: Asociace neúplných rodin
Podle psychologa a manželského poradce Tomáše Nováka, autora publikace Střídavá péče a dítě, je ale ona dobrovolnost mnohdy diskutabilní.
„Že by rodiče jednoznačně, bez vysvětlení, bez obav z dlouhého jednání a jaksi nadšeně, spontánně souhlasili se střídavou péčí, to se sice někdy stává, ale je to zcela výjimečné. Čili já bych hovořil spíše o poznané nutnosti,“ dodává.
Ani dohoda obou rodičů ale nemusí být zárukou úspěchu.
„Máme zkušenosti, že i dobrovolné střídavé péče končí kolem 14. nebo 15. roku. Dítě už se odmítá stěhovat a chce mít jeden domov. Je to lidská přirozenost a nejde s tím nic dělat,“ říká Pešan.
