Češi objevují 'létající pivovary'. Nabízejí silná piva i speciální příchutě
Létající neboli kočovné pivovary jsou ve světě už tradicí, Češi je ale začínají objevovat až v posledních letech. K založení takového pivovaru podnikatel kromě potřebných povolení nic dalšího nepotřebuje. Stačí, když se domluví s fungujícím podnikem, který má zrovna volnou kapacitu, a uvaří si pivo tam. Třeba dle vlastní receptury. Lidé tak mohou ochutnávat speciální příchutě nebo piva s hodně vysokým obsahem alkoholu.
„Létající pivovar je vlastně firma, která má svoje recepty a piva, ale nemá technologii skutečného pivovaru a využívá kapacitu jiných pivovarů, které si pronajímá, aby svá piva mohl vyrobit,“ vysvětluje sládek létajícího pivovaru Prague Laffe Rudolf Lach.
Některé létající pivovary přiznávají, že v takové podobě fungují jen dočasně a v budoucnu chtějí mít vlastní varny. To je i případ Přátelského pivovaru Malešov. Oproti létající variantě je ale kamenný pivovar finančně náročnější.
„Součástí celého projektu je jak rekonstrukce objektu, tak i investice do technologie. To jsou obrovské peníze a my jsme si chtěli nejdříve otestovat, jestli o značku bude zájem a jestli budeme schopni vůbec najít nějaký odbyt,“ připouští spoluzakladatel pivovaru Ondřej Slačálek.
Létající pivovary mají prý další nevýhodu - třeba ve srovnání s minipivovary si musí daleko pečlivěji hlídat kvalitu produktů.
„V restauračním minipivovaru si můžu dovolit uvařit v podstatě cokoliv, a když to úplně nevyjde, tak se to stejně prodá. Ale to, co děláme v létajícím pivovaru, musíme nabízet zaběhlým hospodám a pivo musí být prostě perfektní. Nemůžu moc experimentovat, musím to mít opravdu vyladěné, takže z tohoto pohledu je to trošku náročnější,“ říká Rudolf Lach z Prague Laffe.
Češi jsou na ležák hrdí
Česko je zatím podle spoluzakladatele pivovaru Two Tales Se Padilly v létajících pivovarech oproti jiným zemím pozadu. Je prý totiž velmi hrdé na svůj typický ležák.
„U ostatních evropských zemí není pivo tak důležitou součástí kultury jako v Česku a lidé jsou proto ochotní přijmout a ochutnávat různé druhy piv. Takže když přijedete například do Švédska, tak je opravdu běžné, že každá pivnice ve Stockholmu nabízí 30 druhů piv z celého světa. A v Česku je to spíš rarita,“ myslí si.
Přesto se prý situace pro létající pivovary v posledních letech zlepšila a v českém trhu vidí velký potenciál. Padilla má pro to své vysvětlení. Velké české pivovary už nevlastní Češi a jsou součástí mezinárodních korporací. I to podle něj nahrává menším pivovarům a tedy i těm létajícím.
„Myslím, že právě proto mají menší pivovarníci možnost získat nové zákazníky a vydobýt si místo na trhu. Lidé se vrací k původním pivovarům, protože mají rodinnou tradici. Myslím si, že i kvalita piva je vyšší, protože v něm nejsou žádné přídavné látky. Je to jen staré dobré a čisté pivo.“
Létající pivovary prodají za rok řádově stovky hektolitrů piv. To je jen nepatrný zlomek celkové pivní produkce, která v Česku dosahuje zhruba 18 milionů hektolitrů.
