Tyčkař Lavillenie by neměl po překonání rekordu Bubky chybět na Zlaté tretře
Skokan o tyči Renaud Lavillenie bude pro letní sezonu v pořádku. Díky této zprávě si oddechli nejen fanoušci kvalitní atletiky, ale i organizátoři největších atletických mítinků. Poté, co Francouz překonal v polovině února v Doněcku světový rekord Sergeje Bubky, se totiž stal jedním z nejvyhledávanějších atletů.
Na tyčkaře nevelký Francouz pokořil v zimní sezoně zdánlivě nepřekonatelný výkon Bubky. Ukrajincův skok přes 615 centimetrů zůstával 21 let absolutně mimo možnosti všech atletů, než přišel právě Renaud Lavillenie.
Ten překonal rekord o jeden centimetr před zraky svého předchůdce. Pak si nechal na stojany nastavit neuvěřitelných 621 centimetrů.
„Cítil jsem se velmi dobře. Po překonání světového rekordu to byla výborná příležitost, abych si vyzkoušel, jak vysoko ještě můžu skočit. Samozřejmě někdy v budoucnu. Byl jsem ve skvělé kondici, tak jsem chtěl otestovat, co na to řekne moje tělo,“ vysvětluje Lavillenie proč si po zdolání světového rekordu zkoušel přidat dalších pět centimetrů, což překvapilo všechny odborníky.
Podle jeho slov ale nešlo o atak další výšky, ale jen o pocit, že se o ni snaží. Pokus už se mu ale při ztrátě koncentrace vůbec nepovedl, dopadl mimo doskočiště a jen díky své obratnosti vyvázl jen s drobným poraněním nohy.
„Nejsem ještě úplně v pořádku, ale vypadá to dobře. Můžu normálně chodit, i když mě to stále trochu pobolívá a díky tomu, že jsem nezávodil na halovém mistrovství světa, mohl jsem se naplno věnovat rehabilitaci. A teď už se pomalu vracím k tréninku,“ popisuje Lavillenie.
Tyčkař Lavillenie překonal světový rekord Bubky, skočil 616 centimetrů
Číst článek
A to je dobrá zpráva i pro české fanoušky, protože světový rekordman má v červnu přijet do Ostravy na Zlatou tretru. Tam by měl skákat i třetí muž z halového světového šampionátu Jan Kudlička.
Český atlet mluví o drobném Francouzi jako o sportovci, který svým pojetím popírá učebnice skoku o tyči a přemýšlí, kde by mohl přidat další centimetry.
„Myslím, že tyč držíme stejně, ale dělá to prostě lépe. Skáču třeba 570 nebo 575 centimetrů, ale dělám tam nějakou chybu, která mě stojí třeba patnáct až dvacet centimetrů. Když se mi to podaří odbourat, tak budu skákat výš,“ dodává Kudlička.
