Hry v Soči byly pro některé české veterány poslední, nebo ne?
Výprava českých olympioniků se vrátí do Česka s rekordní sbírkou medailí ze zimních her, ale soutěžení v Soči přineslo také varování. V tradičních severských i alpských sportech čeští sportovci na stupních vítězů nestáli. A pokud k tomu měli blízko, zasloužili se o to hlavně dlouholeté opory české reprezentace v těchto disciplínách.
A je přirozené, že Bauer, Strachová, Bank nebo Janda nebudou závodit věčně a teď už mají možná všichni svou olympijskou kariéru za sebou.
Zeptat se lyžaře na to, jestli právě dokončil svůj poslední olympijský závod, v podstatě znamená, že ho posíláte do sportovního důchodu. Některým taková konstrukce vadí, i když je podaná sebevíce citlivě. Ale třeba bronzová medailistka z Vancouveru Šárka Strachová se jí vůbec nebrání, přestože jí ještě nebylo třicet.
„Vidím to na 99,9 % (smích). Nikdy, neříkejte nikdy, ale čtyři roky je dlouhá doba. Těžko bych na to sbírala energii. Hlavně mě to musí bavit a čím dál tím víc tíhnu a těším se na normální život s manželem. Chci mít děti a rodinu. Na jeden rok ještě chuť a motivaci cítím, pak se rozhodnu.“
Do kategorie těch, u kterých se pravděpodobnost startu na příštích Hrách v Koreji také blíží nule, patří i další z alpských lyžařů Ondřej Bank. Kombinovat rodičovství se sportováním má sice nepoměrně jednodušší než Strachová a už to rok a půl zakouší, ale představa, že závodí v Pchjongčchangu v 37 letech, je mu podobně cizí.
I když také on ji uvozuje oblíbenou větou, která nechává zadní vrátka.
„Nikdy neříkej nikdy, ale je to hodně, hodně nepravděpodobný. Lyžování mám rád, ale chtěl bych si ho užívat i z jiné strany. Nějakou víc pohodičku třeba freeride. To bych musel vyhrávat každý závod, abych vydržel až do další olympiády (smích).“
Janda loučení odložil
Pak je tu další sorta českých lyžařů, kteří se v minulých deseti i více letech starali o úspěchy českých zimních sportů. V době příštích her jim bude 40 nebo tohle jubileum budou mít na dohled, ale že v roce 2018 do Koreje závodit nepojedou, to takhle kategoricky prohlásit nechtějí.
„Je to škoda. Až jednou předvedeme stoprocentní výkony, tak se třeba jednou na bednu podíváme. Tím myslím Českou republiku (smích). Čtyři roky je hrozně dlouhá doba. Závody jsou celý můj život, ve Světovém poháru jsem snad od roku 1996, stále mě baví a budu se těžko loučit,“ říkal po posledním závodě v Soči skokan na lyžích Jakub Janda, který měl na konec března původně naplánovanou svou rozlučku, ale teď už je to jen benefice a na konec kariéry zatím zapomněl.
Bauer o konci nemluví
Běžec na lyžích Lukáš Bauer za podobného váhavce být nechce, a tak ani on v 36 letech o dnešním závodě na 50 kilometrů nemluvil jako o posledním olympijském.
„Počkejte si do Koreje a uvidíte, jestli tam budu, nebo ne. Já sám se nechám překvapit. Určitě si nebudu nic plánovat nebo končit, abych se pak třeba náhodou nevracel. Nechme to být.“
Ve stejném roce narozený sdruženář Pavel Churavý naopak podobnou myšlenku používá jako jedinou možnost, jak se na příští olympiádu do Koreje podívat.
„Možná curling nebo něco takového.“ A touhle představou se v cíli v jeho případě skutečně posledního olympijského závodu baví.
