Surrealistická východiska ze skutečnosti (do snu)
Od 9. června do 30. října 2011 se koná v Památníku národního písemnictví v Letohrádku Hvězda výstava české poválečné tvorby vycházející ze surrealismu nazvaná Surrealistická východiska 1948-1989 - odklony / návraty / přesahy, která zahrnuje období od poválečného formování tzv. druhé surrealistické generace (sborníky Znamení zvěrokruhu) přes rozšiřující se uskupení z 60. let (sborníky Objekt 1–5) až po činnost obnovené Surrealistické skupiny v Československu v 70. a 80. letech.
„Žádný tyran nemůže vydat zákon proti snům, a tím méně spánek ve svém království pronásledovat.“ Synésius z Kyrén
Specifikum celé expozice spočívá v tom, že představuje díla a dokumenty dosud málo známá, jelikož surrealistická tvorba byla v letech 1948–1989 většinou odkázána na podzemní existenci mimo tehdejší oficiální kulturu.
POSLECHNĚTE SI TAKÉ: Rozhovor s šéfredaktorem surrealistické revue Analogon, básníkem a spoluautorem výstavy Františkem Dryje z Odpolední session
Rozhovor o výstavě Surrealistická východiska s šéfredaktorem revue Analogon, básníkem a spoluautorem výstavy Františkem Dryje
Poprvé jsou zde v takovém rozsahu a celistvosti představeny aktivity proměňujícího se tvůrčího okruhu nejprve kolem Karla Teigeho a po jeho smrti kolem básníka a teoretika umění Vratislava Effenbergera.
Kromě rukopisných materiálů a zmíněných sborníků expozice zahrnuje dokumenty o řadě společných divadelních her, diskusí, kolektivních anket a experimentů – najdeme zde obrazy, kresby, koláže, fotografie, magnetofonové záznamy i videoprojekce. Činnost jednotlivých skupin je pak přiblížena skrze bohatou fotografickou dokumentaci (např. materiály o spolupráci s pařížskými surrealisty).
Doprovodný program, který doplňuje jednotlivé kapitoly výstavy o další typ přesahů, tvoří cyklus filmů, jenž se bude od 14. do 30. září promítat v pražském kině Ponrepo. Snímky klasiků českého experimentálního filmu Alexandera Hackenschmieda a Ludvíka Švába divákům doloží, že i v tzv. experimentu může zájem o formu přesáhnout k básnicky snové výmluvnosti. Režisér Martin Řezníček uvede portréty dvou marginálních tvůrců – Jana Křížka a Karla Šebka – které dokumentují jiný podstatný rys surrealismu: nedůvěru a částečnou lhostejnost vůči ustaveným kulturním hierarchiím. Večer věnovaný tzv. „tajemství vnitřního smíchu“ pak představí snímky klasiků Jana Švankmajera (Kostnice), Ivana Passera (Fádní odpoledne), Karla Vachka (Moravská Hellas) či básníka Jiřího Golda. Tyto filmy nejen že naznačují spojenectví pražských postsurrealistů a konkrétních filmařů šedesátých let, ale také bytostné spojení filmové imaginace a humoru.
Chybět pochopitelně nemůže ani žánrově nezařaditelná audiovizuální báseň-koláž Toyen (s podtitulem Střepiny snů. Ticho a tma) neúnavného experimentátora Jana Němce, v níž se autor s typickým subjektivismem zaměřil na osobnost přední české malířky (1902 – 1980) a její vztah s básníkem a výtvarníkem Jindřichem Heislererem. Nejchytlavější součástí doprovodného programu ale pravděpodobně bude tematický večer Jana Švankmajera, v jehož rámci bude promítnut autorův celovečerní debut Něco z Alenky a krátký snímek Tichý týden v domě.
Právě tento večer nepochybně podtrhne fakt, že cílem surrealismu byla od počátku trvalá snaha o sjednocování skutečnosti a snu, o předání veškeré moci imaginaci, což potvrzují i slova Jana Švankmajera, jimiž popisoval své intence při realizaci filmové Alenky: "Spojit ´naturalismus formy´ se snovou logikou. Chtěl jsem naprosto konkrétní svět bdělé Alenky transponovat do jejího snového světa, viděného přes plot Alenčiných řas. Tedy rozhodně ne fantastická pohádka, ale také žádná asociace volných představ, nýbrž čistý sen."
Záměr výstav a dalších veřejných vystoupení surrealistů vždy spočíval mimo jiné v potřebě představit surrealismus jako místo objevování a dobývání skutečnosti. Nezbývá, než si přát, aby tyto úmysly došly svého naplnění i tentokrát.
