Nový Hlavák? Do Prahy se za ním bude jezdit, chválí architekt. Jedna věc ho ale překvapila

Matěj Skalický mluví s architektem Jiřím Klokočkou (ČVUT), odborníkem na urbanismus žijícím dlouhodobě v Belgii

Přehrát

00:00 / 00:00

PŘEPIS ROZHOVORU

1. 12. 2023 | Praha

Velká střecha ze dřeva, majestátní schodiště. Tak má vypadat přestavba Hlavního nádraží v Praze. Někdo ji chválí, jiný kritizuje. Téma pro Jiřího Klokočku z Fakulty architektury ČVUT v Praze, odborníka na urbanismus, který 40 let žije a působí v Belgii.

Kredity:
Editace: Kristýna Vašíčková
Sound design: Damiana Smetanová
Rešerše: Zuzana Marková
Podcast v textu: Tereza Zajíčková
Hudba: Martin Hůla

Zpravodajský podcast Vinohradská 12 poslouchejte každý všední den od 6.00 na adrese irozhlas.cz/vinohradska12.

Máte nějaký tip? Psát nám můžete na adresu vinohradska12@rozhlas.cz.

Architekt Jiří Klokočka (ČVUT), odborník na urbanismus žijící dlouhodobě v Belgii | Foto: Matěj Skalický | Zdroj: Vinohradská 12

Podle aktuálního plánu by přestavba Hlavního nádraží začít pravděpodobně za pět let, tedy v roce 2028 | Foto: Henning Larsen Architects

Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Kodaňské studio Henning Larsen Architects stojí za vítězným návrhem na proměnu pražského hlavního nádraží. Dominantou má být velká dřevěná střecha, takový altánek vedle magistrály namísto současného parkoviště. Co na ten návrh říkáte?
Přiznám se, že když jsme se domluvili, že přijdu, tak jsem běžel do Campu – to je to centrum pro architekturu na Karlově náměstí –, abych si projekt prostudoval. Nerad bych ale dělal unáhlené závěry. Zaprvé projekt nebyl moc vidět, spíš to byla jen vizualizace, jak to bude vypadat. Provozně jsem z toho moc nevyvodil. A zadruhé jsem vůbec neznal podmínky soutěže, co soutěžící dostali jako podklady.

Samozřejmě to trošku překvapí, že se původní hala od paní architektky Šrámkové úplně eliminuje a staví se nad podlahou, která zůstává. Nicméně celá dnešní konstrukce je pryč. Samo o sobě mi to vůbec nevadí. Myslím, že moderní intervence do historického kontextu patří. Ale opravdu bych potřeboval víc informací, abych vám mohl zevrubně odpovědět, co si myslím.

Studio vysvětluje, že to nutně nemusí znamenat, že půjde původní budova úplně pryč. Z těch vizualizací to ale trošku vypadá…?
Trochu ano. Původní vybavení haly – obchody a vlezy do metra – zůstává, a nad tím je průsvitná dřevěná konstrukce. Čili myslím, že to je předpoklad, že dnešní hala zmizí.

Myslíte si, že dřevěná konstrukce sedí do rázu té čtvrti? Je to centrum, jeden z hlavních dopravních uzlů…
Osobně si myslím, že to je zajímavá intervence. Jak sleduji například diskuze na Facebooku, tak to vyvolává opravdu protichůdné názory, až těžké reakce, nebo jak to říct… 

Silnou kritiku.
Ale i některá zastání. Co mě překvapilo je to, že je konstrukce dřevěná. Měl jsem takový první dojem – pocit, nic víc –, že zatímco hlavní nádraží stojí už bezmála dvě stě let, tak dřevěná konstrukce po padesáti letech nebude tak svěží, jak vypadá teď. Ale jak říkám, potřeboval bych víc informací, abych si mohl udělat nějaký úsudek. Vím třeba, že právě v Belgii jsou různá nádraží rekonstruovaná takovýmto odvážným způsobem. Myslím, že to je na místě, že není potřeba dělat nějaké napodobeniny starých stylů. Moderní intervence přece do města patří. Ostatně když se podíváme do historických měst, tak to, co tam vzniklo, a my považujeme za památky, bylo asi ve své době také hodně odvážné. 

V rozhovoru pro magazín Forbes hlavní architekt studia Henning Larsen Architects vysvětloval, že dřevo je využito z toho důvodu, že je mnohem lehčí než jiné materiály. Když se staví na půdorysu už vystavěné budovy, je mnohem snazší a rozumnější tam dát právě dřevo, než tam stavět třeba sloupy z betonu.
To si dovedu představit, to bude určitě pravda. Taky je pak asi daleko snáz a rychleji smontovaná, než kdyby se tam šalovalo. Ačkoliv i beton se dá samozřejmě prefabrikovat a dovézt na místo.

Architektonický počin

Co říkáte na to, že by podle vizualizací mělo být prostranství před nádražní budovou otevřené? Bavíme se o České republice, kde se střídají – zatím stále – čtyři roční období.
Je to názor. Myslím, že Dánsko – odkud firma pochází – má podobné klima, nebo ještě ostřejší, a z nějakých důvodů to navrhli. Takže proti tomu nic nemám, ale myslím si, že u těchto věcí je vždycky daleko důležitější, jak budou fungovat, než jak vypadají. Samozřejmě oboje je důležité, ale funkce musí být garantovaná na sto procent. A jestli to bude plné navátého sněhu, tak to asi není úplně správné. Nicméně klima se otepluje, takže možná…

Proti návrhu se už objevila petice. Petentům vadí, že jde o vstupní bránu do Prahy, která by v této podobě údajně popírala architektonické dědictví hlavního města. Přijde vám to taky tak?
Hlavní nádraží je transferium, kde se na sebe pojí více dopravních prostředků, čili vstupní brána to určitě je. A s rostoucí důležitostí vlakové dopravy bude čím dál víc. Jak říkám, osobně mě to neuráží, takže si myslím, že si na to lidé zvyknou, a jednou to možná bude architektura, za kterou se bude do Prahy i jezdit.

Od ministerstva kultury se objevila informace, že by nová odbavovací hala, nedávno velmi nákladně zrekonstruovaná, měla být památkově chráněná. Jak velkým problémem to podle vás může nakonec být pro finální realizaci? A neděláme tím z hlavního města skanzen?
Nemám na to vyhraněný názor. Upřímně řečeno nevím, jestli je chráněná jenom historická Fantova budova, nebo jestli se jedná i o halu od paní Šrámkové. 

Já to také nevím, to tvrdí ministerstvo kultury.
Z těch málo zkušeností, co v Čechách mám, vím, že když vznikne takové dilema, tak je to asi na ministerstvu kultury, jestli ochranu sejme, nebo ne. Pak by to pro vítězný návrh problém asi byl. 

Říkal jste, že to může být realizace, za kterou se do Prahy bude jezdit. Je důležité mít takto odvážné nápady, aby město architektonicky nezamrzlo?
Myslím, že to důležité je. Jednak je to jakési svědectví času, město pořád roste a vyvíjí se, a zadruhé si myslím, že nádraží by měla být ikonickými budovami. Slovo ikonické je tak trošku zprofanované, ale když se člověk někdy začátkem 20. století podíval třeba právě na Fantovu budovu, tak jste hned věděl, že to je nádraží, a ne hotel nebo obytná budova. A to se podle mě ze současné architektury dost ztrácí – že jsou to krásné formy, úžasné věci, ale člověk vlastně neví, co to je. A v tom smyslu si myslím, že struktura, kterou dánské studio navrhuje, je docela významným počinem.

Značka ideál

Jak mají nádraží sloužit lidem? Jak je navrhovat, aby byla co nejlepší?
Jsem přesvědčen, že to, jak lidé nádraží používají nebo budou používat, hodně záleží na celkovém kulturním kontextu. Jsou země, kde se nádraží používají trošku jinak než v Čechách. U nás je řada obchodů, jsou tam nějaké potraviny, restaurace a tím to končí. Kdežto co já znám z mé druhé domoviny, Belgie, tam je nádraží městem ve městě. Žije samo v sobě. Umožní vám tam přespat, když vám ujede vlak, v několika restauracích a obchodech se můžete zásobit nebo si nakoupit, když naopak na vlak čekáte. Život je tam koncentrován jinak.

Právě v Belgii vzniklo někdy v 90. letech, kdy už bylo dopravní zatížení osobními auty nesnesitelné. Okruh kolem Bruselu byl už tenkrát zbrzděný, a stále je omezen zácpami. Tenkrát se belgická vláda rozhodla investovat opravdu obrovské prostředky do zkvalitnění železnic. To znamenalo nejenom revitalizaci a rekonstrukci nádraží nebo stavbu nových, ale třeba i znásobení počtu kolejí v těch nejdůležitějších tazích. To je dovedeno až tak daleko, že teď kolem nádraží vznikají koncentrace funkcí. Třeba belgická vláda staví věže – většinou administrativní – tak, aby lidé měli práci hned u nádraží, a mohli tak jet rovnou domů. To má pak daleko větší důsledky na urbanismus města a na vliv nejbližšího okolí na město. V jiných městech, třeba ve Španělsku, jsou na nádražích dokonce i tančírny, zábava. Lidé z města se chodí potkávat na nádraží. Někteří, kteří přijedou vlakem, tak mají tyhle funkce taky hned u ruky. To se ale asi nedá srovnat s hlavním nádražím v Praze. Je funkční, bezesporu bude i dobré, ale zatím kromě konstrukce parku velký vliv na urbanismus Prahy nemá.

Jako Pražan můžu říct, že hlavní nádraží asi není jedno z nejhezčích, které byste mohl v Evropě potkat. Jak ale propojovat minulé s novým? Jak k tomu jako architekt přistoupit?
Nevím, do jaké míry je známé třeba nádraží v Antverpách. To je podle mě úžasná realizace. Když jsem tam před čtyřiceti lety přišel, bylo to hlavové nádraží, jako je Masaryčka v Praze. Vlak dojel, a skončil. Teď – i když je to asi patnáct let stará realizace – pod kolejištěm vyhloubili jámu na čtyři úrovně. Hlavové nádraží zůstalo pro lokální vlaky, pod ním je podlaží jenom s restauracemi a podobně, pak je nádraží pro regionální vlaky, a úplně nejníž jsou rychlovlaky do Paříže a Amsterdamu. Když se na to podíváte, tak se člověku trošku zatočí hlava, ale je to architektonicky úžasně vyřešené, a hlavně to perfektně funguje, což je pro město přínos.

Neznám přesně, jaké jsou koncepty v Praze, ale vím, že se taky často hovoří o železničním mostě, o jeho rekonstrukci nebo nové výstavbě. Osobně si myslím, že jestliže přes Smíchovské nádraží – které bude taky rekonstruováno – přijede rychlovlak ze západu nebo z Německa napřed na Smíchov, tak by se pak měl zanořit, aby jel pod Vltavou, a na hlavní nádraží přijel v nižší úrovni. 

Víte, kolik by to stálo peněz?
Bude to stát hodně peněz. Spíš se bojím, jestli nejsou konflikty s tunely metra. Na druhou stranu v zemích, kde jsou rychlovlaky běžnou součástí, se říká, že když vlak přijede pozdě o dvě, tři minuty, tak vám jdou špatně hodinky. On přijel přesně. Minulá zima byla sice mírná, ale pamatuju si, že zimu předtím na úseku Smíchov-Hlavní nádraží párkrát zamrzly výhybky, pak spadla trolej a někdo ukradl měděné dráty. Když si představím, že musí tuhle trasu absolvovat rychlovlak, tak by asi měl úplně jiné parametry, než je zvykem.

To znamená, že vy byste revitalizaci hlavního nádraží, která má začít někdy v roce 2028, pojal ještě velkolepěji?
Nevím, co je v plánu. Jednou slyším na přednášce, že rychlovlak zůstane na úrovni terénu. Jindy slyším nebo čtu na internetu, že rychlovlak přijede do podzemních prostor. Opravdu nemám poslední informace, takže nevím.

Ale kdybyste měl to zadání a seděl u toho, tak byste to proměnil výrazněji?
To je těžká otázka. Myslím, že ano, protože to je investice na několik století, takže by se nemělo úplně šetřit. Koneckonců metro má kolik? Čtyři tunely pod Vltavou, pokud počítáme holešovický meandr. Taky to určitě nebylo zadarmo, ale na tom by se šetřit nemělo. V Praze se pořád diskutuje o vnějším okruhu pro auta. Ten zatím nepřichází. Určitě přijde, ale jestliže se všechno bude vyvíjet tak, jak se vyvíjí jinde, tak se bojím, že auto taky není řešením. Když se to ucpe, k čemu pak auto? Vlaky podle mě mají budoucnost.

Budoucnost české architektury

Jak moc se výsledná podoba může z vaší zkušenosti nakonec lišit od toho, co vidíme dnes?
Ze zkušenosti se to vždycky liší. Ke konkrétní konstrukci se dělají připomínky, protože i studio samo, které soutěž vyhrálo, možná nezná všechny technické detaily, a bude tak muset návrh ještě přizpůsobit. To si myslím, že je normální. Na druhou stranu by se podle mě nemělo stát, že se výsledek vítěznému návrhu vůbec nepodobá. To jsme v Čechách už taky zažili.

To se může stát?
Může se to stát. Řeknu asi úplnou hloupost, ale kdyby se třeba ukázalo, že dřevo není ideální, tak těžko dělat takovou zajímavou konstrukci, jako je teď návrh, třeba z betonu. Jde všechno, ale pak už je asi potřeba se zamyslet, jestli je to ještě správný postup. Osobně však všem přeji, aby se to podařilo co nejdřív. To není kritika, ale stává se to, že se výsledný návrh od toho vítězného někdy dost vzdálí.

Myslíte si, že až budova vznikne, může být na startu něčeho většího? Nějaké větší proměny právě i dalších zajímavých staveb v České republice? Třeba v Brně už řadu let také vzniká nové nádraží, myslím, že od nizozemského architektonického studia, a taky je to poměrně odvážné.
Benthem Crowell. Byl jsem jejich poradce, takže ten návrh znám docela dobře.

Doufám v to. Architektura, kvalita i přístup k veřejnému prostoru se vyvíjí. Osobně bych se určitě nebránil moderním a odvážným intervencím i do historického kontextu. Myslím, že to tak ostatně vždycky bylo. Teprve doba určí, co je kvalita a co přetrvá, co se dá pryč a nahradí se něčím jiným.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: Česká televize a youtubové kanály Martin96 - trains in CZ/SK/PL a Poiree.

Matěj Skalický

Související témata: Vinohradská 12, podcast, hlavní nádraží, hlavní nádraží Praha, Jiří Klokočka