Jste vítězem Survivora Česko & Slovensko 2024. Jak to zní?
Zní to úplně skvěle. Jsem rád, je to super. Doufal jsem, že se během celé mojí cesty nestane žádný průšvih. To bych považoval za úspěch. A ten průšvih se mi vyhýbal tak strašně dlouho, až jsem vyhrál.

Potýkal jste se na ostrově s nějakým zraněním?
Potýkal jsem se s příšernou nudou a zažívacími problémy. Myslím, že to tak měli všichni účastníci. Často jsem se tam vracel do vzpomínek na chalupě. Potýkal jsem se tam s obrovskou melancholií. Vzpomínal jsem na zážitky s kumpány, ježdění na kolech a skákání v JZD do slámy. Jednou jsme z JZD ukradli pneumatiku od traktoru, pustili jsme ji z kopce a málem jsme rozbili králíkárnu. Takové věci se mi tam vybavovaly. Občas na ně vzpomínám, ale na ostrově se mi o nich zdálo. To bylo zajímavé.

Znamená to, že tam bylo hodně času na přemýšlení?
Ano. Zároveň jak člověk leží na těch prknech, tak má hrozně lehký spánek a má hodně živé sny. Takže jsem tam měl vidiny.

Máte úspěšný byznys. Už víte, co uděláte s výhrou 2,5 milionu korun?
Výhra už byla použita, byla zhmotněna ve videoobsah a bude vycházet můj jediný rozhovor v životě. Bude tam uzavření všeho, čemu osud na ostrově nepřál, budou tam dotažené všechny příběhové linie. A můžete se těšit třeba na gól s Pirátem.

S Pirátem jste šli ke konci proti sobě. Berete to ještě i teď jako zradu, nebo máte pro tu jeho herní taktiku pochopení?
Neberu to tak emotivně, ale v ten moment mě to trochu bolelo. Ale tím, že jsem to vyhrál, tak už to bolí trochu méně.

A bavíte se spolu?
Bavíme, velice dobře. Myslím, že spolu máme skvělý vztah.

Vídáte se ještě i s dalšími hráči ze Survivora?
Ano, potkáváme se často. Myslím, že jsme měli všichni velmi silný táborový syndrom a že jsme nebyli schopni se oddělit od lidí, se kterými jsme na ostrově prožívali nejlepší chvíle a se kterými jsme se tam vzájemně psychicky podporovali.

Možná se říká, že tato přátelství nikdy nevydrží, ale já tomu nevěřím. Myslím, že to, co jsme zažili na ostrově, je špatně přeložitelné člověku, který si to neprožije. Samozřejmě se nebudeme potkávat každý týden, ale budeme na to vždycky rádi vzpomínat.

Pokud byste věděl, co vás čeká, přihlásil byste se znovu?
Ano, ale… Jel jsem tam trpět a věděl jsem, že to bude těžké, ale kdybych se na konci resetoval do dnu jedna a musel to prožít znovu, tak bych jel okamžitě pryč. Když už je to za mnou, tak na to rád vzpomínám, ale kdybych se měl na konci vrátit na začátek a zvládnout to znovu ještě jednou, tak do toho nejdu.

Přišlo mi, že na začátku jste tu soutěž trošku trollil, ale na konci už jste odcházel jako hráč. Mělo to opravdu tento vliv, že na začátku to byla legrace a na konci to byla hra o vítězství?
Ano. Ta hra každého sežvejká, rozčtvrtí na malé kousíčky a potom ho složí dohromady v trochu jiného člověka. Myslím, že jsem se pořád tou hrou bavil a vymýšlel věci, kterými jsem se snažil udržet si nadhled. Ale čím jsem tam byl déle, tak tím jsem měl pocit, že by to znamenalo kazit tu hru ostatním. A to jsem nechtěl, nebyla to emoce, po které bych šel.

Než jste odjel na ostrov, připravoval jste se na rozdělávání ohně. Bylo pak něco, co vás na ostrově překvapilo, ať už fyzicky nebo dovednostně?
Překvapilo mě… Asi mě nic nepřekvapilo. Spoustu věcí jsem neuměl, ale to neznamená, že bych byl překvapený. Když něco neumím, tak většinou nejsem překvapený.

A naučil jste se něco, co využijete i po návratu z ostrova?
Naučil jsem se rozpoznávat asi 15 druhů kokosů a poznat, kdy jsou plesnivé bez toho, aniž bych kousek snědl. To si myslím, že je důležitá dovednost. Bylo to hodně zážitkové, ochutnávání tarantule bylo úplně skvělý. Ale že bych ten skill, co jsem tam nabral, využíval v každodenním životě, to ne. Ale kluci říkají, že jsem o něco zodpovědnější, což si myslím, že mělo blahodárný přínos na moji osobnost.

Díval jste se po návratu do Česka na nějaké díly v televizi? Vypadala hra stejně na ostrově jako v televizi?
Chvilku jsem si od toho dal pauzu. A potom jsem do toho naskočil. Bavilo mě sledovat, jakým způsobem ostatní členové kmene mluvili na kameru a jak jsem ty věci viděl ze svého úhlu pohledu.

Zároveň jsem tam hledal fóry, které jsem na ostrově dělal, a zjistil jsem, že spousta z nich chybí. Takže jsem pak chodil po kanclu a říkal: „Tohle tam chybí a tohle tam taky nedali.“ Čtyři hodiny jsem vyrýval nějaké věci na destičky a pak jsem zjistil, že to tam chybí. Měl jsem víc motivací dívat se na ty díly, nejenom vzpomínání.

Jako youtuber máte nad svým obsahem kontrolu. Do Survivora jste šel s rizikem toho, jak to bude vypadat v televizi, že vám to třeba i může poškodit kariéru. Když jste vyhrál, pomůže vám to nějak v tom, co děláte? Splnilo to účel, se kterým jste se do soutěže hlásil?
Primárně jsem se hlásil kvůli dobrodružství. Nečekal jsem, že by to mohlo mít hmatatelný přínos. Respektive nic moc jsme od toho neočekávali. Připravili jsme se na to z hlediska obsahu, aby tady něco vycházelo během toho, co jsem byl pryč.

Ale opravdu jsem tam šel kvůli životnímu příběhu a tomu, že teď jsem v životní fázi, kdy ještě můžu. Nešel bych tam, když bych měl prcka na cestě. Na ostrově jsem oslavil třicetiny, čas je neúprosný. Že jsme zvedli vlnu zájmu o mé působení v Survivoru, považuji za velký benefit.

Poslední otázka. Co byste doporučil lidem, kteří by chtěli v Survivoru uspět jako vy?
Největší vliv na moji výhru nebo cestu Survivorem mělo brutální štěstí. Takže pokud máte vymaxovaný skill štěstí, tak se vám bude v Survivoru hodně dařit.

Anna Jadrná Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít