Dokument Co dokáže lež zkoumá informační válku. Na České televizi je to ale marný boj
Režisér Tomáš Kudrna odhaluje fungování dezinformačních webů z pohledu světových odborníků, aniž by se nějak významně pouštěl do propagandy proti propagandě. Zapomíná ale přitom, že na ČT2 apeluje víceméně na homogenní publikum, které se tak ve svých názorech pouze utvrdí.
Ze zhruba 40 dezinformačních serverů, které v Česku fungují, se dá dohledat majitel jen asi u tří. Taková je realita, kterou režisér Tomáš Kudrna představuje ve svém novém dokumentu, který odvysílá Česká televize a na podzim i francouzsko-německý kanál ARTE.
Česko je v něm zobrazováno jako svobodná země, která se necelých 30 let po osvobození ze sovětského dohledu musí opět bránit manipulacím ze strany Ruska, jež na sebe v průběhu let vzaly novou podobu.
„Aniž by si to mnozí vůbec uvědomili, ocitli jsme se uprostřed informační války. Pomocí konspirací, polopravd, lží a webů k tomu určených se vytváří v lidech pocit strachu, manipuluje se s fakty, vytváří se umělý pocit, že pravda vlastně neexistuje," popisuje kreativní producentka dokumentu Lenka Poláková.
Svůj pohled na český online prostor a vliv dezinformačních serverů nabízí vedle českých novinářů Sabiny Slonkové a Ondřeje Kundry či ministra obrany Martina Stropnického také zahraniční mediální odborníci jako britský novinář s ruskými kořeny Peter Pomerantsev či Edward Lucas z The Economist.
Dokument netvrdí, že existenci dezinformačních serverů dotuje výhradně Rusko. Definuje ale podobné servery jako nástroje, které vyvolávají rozkol a skrze přehršel nezdrojovaných informací vytvářejí ve čtenářích zmatek. Ignorují přitom prvky tradiční žurnalistiky, čímž zároveň podkopávají věrohodnost zpravodajských médií.
CO DOKÁŽE LEŽ
dokument
ČR, 2017, 52 min
Režie: Tomáš Kudrna
Hodnocení: 60 %
Snaha Tomáše Kudrny se pak nedá nazvat jinak než ušlechtilá. Jak sám říká, chce svým filmem otevřít lidem oči, a přitom neprofilovat Rusko jako jasné zločince. Dokonce nekriticky nechá zaznít výpověď vydavatele AC24 Ondřeje Geršla, který s označením svého serveru příznakem dezinformační nesouhlasí.
Ve výsledku je to ale k ničemu, protože na ČT2 si dokument asi jen těžko pustí příznivec serverů typu Parlamentní listy. Toho pak totiž možná naopak snímek utvrdí v přesvědčení o České televizi jako šiřiteli ruské antipropagandy. Jak se ale dostat z bludného kruhu ven?