Scenárista seriálu Případy 1. oddělení: Diváci nadávají? Počkejme tři roky, třeba se hodnocení zlepší
Když se vysílají v premiéře Případy 1. oddělení, ke kterým napsal scénář, tak se na ně dívám, přiznává novinář a scenárista Jan Malinda: „Trochu tím zvyšuji sledovanost, to je taková psychologická berlička. A do toho hlídám, co se píše na sociálních sítích, čtu první komentáře, píšu si s kamarády, kteří jsou do toho zasvěcení. Třeba s Terezou Palečkovou z agentury ČTK, která všechny kauzy zná, a hned mi píše, jestli tam bude to a to.“
Na názorech publika totiž Malindovi záleží a sleduje i komentáře na fanouškovských databázích nebo na sítích.
„Já se z toho učím. Přijde mi to jako výborný studijní materiál do příště. Ono se říká, že nemáme číst diskuse, že komentáře jsou pod naši úroveň, ale já čtu vážně všechno. Zajímá mě, jak funguje divácké vnímání, co se lidem líbí, co je plus a co minus. Ne že bych bral všechno smrtelně vážně, ale jistá relevance v tom je a můžeme si říct, že něco už dělat nebudeme, že se to nevyplácí,“ vysvětluje Malinda.
Na webu Česko-slovenské filmové databáze má díl Flaška ze třetí série Případů 1. oddělení uvedené hodnocení 77 procent, to je pod průměrem seriálu.
„Tohle by mě hravě mohlo rozhodit. Přiznám se, že když jsem to zjistil, tak moje první emoční reakce byla, že jsme něco udělali špatně. Ale to je to kouzlo, lidská paměť je hrozně krátká. A kdo si vzpomene, že když Případy začínaly, tak měl první díl nejdřív jen 68 procent? Dnes má 83,5 procenta,“ připomíná scenárista.
Případy 1. oddělení se vrací. Policejní práci proměnily moderní technologie, přibyla i nová postava
Číst článek
„To je číslo za šest let a čtyři reprízy. Původní komentáře lidé později upravili. Pamatuji si reakce, jak byl odmítaný Bolek Polívka, tehdy to bylo 50 na 50. A když se dnes řekne major Plíšek, tak je nejmilovanější. Ale nebylo to tak,“ dodává Malinda s tím, že lidé si zkrátka na leccos musí zvyknout, připouští scenárista.
„Někteří diváci sice nadávají, ale oni rozhodují, oni na to koukají, oni to platí. V tom je jejich názor svatý. Když samozřejmě odečtu hulváty, to je jiná liga. Ale já myslím, že o hodnocení seriálu se má smysl bavit za dva tři roky, po reprízách. Pokud ani pak hodnocení nevzroste, tak jsme udělali někde chybu. Já myslím, že to ještě vyroste.“
Kamery, na které se neupozorňovalo
Seriál Případy 1. oddělení si dává záležet na tom, aby byly příběhy vyprávěny co nejvíce věrně. Má to ale limity, scenáristé například nechtějí upozorňovat na nejmodernější policejní postupy.
„Původně kolega Josef Mareš dohlížel na to, aby tam nebyly průjezdové kamery. Ale najednou doba pokročila. Před dvaceti lety se neupozorňovalo na genetiku, na DNA, ale to už dnes taky každý ví,“ říká Malinda.
Jednou se mu dokonce ozval pachatel. „Napsal nám do televize, že si dělá nárok na autorský honorář, jelikož jsme se dotkli jeho autorských práv, když jsme zpracovali příběh, který on vytvořil svojí činností. To by ale znamenalo, že svojí vraždou páchal nějakou formu umění ve smyslu performance. Ale u soudu to takhle neříkal, takže měl smůlu.“
‚Jolanda si mě vodila‘
Jako novinář pracuje Malinda už šestnáct let pro Magazín DNES. Byl to jeho rozhovor s tlumočnicí Petrou Kováčovou, později Paroubkovou, o vztahu s tehdejším premiérem, ze kterého zůstala v povědomí věta o sexy mozku.
Mrázek, Běla i Jonákův Discoland. Seriálová pražská mordparta se vrací ke kauzám z devadesátek
Číst článek
„Tehdy jí bylo lehce ublíženo, ona neřekla, že Jiří Paroubek má sexy mozek, ale že na muži je nejvíc sexy mozek,“ přiznává s tím, že zkratka vznikla pro titulek.
Nejvíc mu ale utkvěl rozhovor s věštkyní Jolandou. „Krásně si mě povodila. Byla výborná handlířka. Nejdřív trvala na tom, abychom za ní jeli do Děčína, a když už bylo jasné, že nebudeme chtít odjet s prázdnou, tak nás poslala do cukrárny pro dorty. Pak si nás přišla okouknout její dcera nebo vnučka, už nevím. V té době už měla celonárodní ostudu, tak si v rozhovoru dávala strašně moc pozor. A ještě mi naznačovala, že kdybych ji v rozhovoru podvedl a něco zkreslil, tak že umí proklít lidi až do kostí,“ vzpomíná novinář a dodává: „Asi jsem tím pak byl ovlivněný, protože cestou zpátky jsem začal pociťovat zvýšenou teplotu.“
Celý rozhovor si poslechněte v audiozáznamu.
