Dobrou reality show dělá casting. Na poslední Survivor se hlásilo 10 tisíc lidí, popisuje expertka

Praha 7. srpna 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Proč máme rádi reality show, co nás na tom tak baví? 
Reality show diváky upoutávají v mnoha směrech. Baví, odpuzují, hodně dráždí, zkrátka vyvolávají jakékoliv emoce. Spokojenost diváků se odvíjí od toho, jak moc jsou schopni se emočně naladit na účinkující. Fandí jim, nebo naopak nefandí, někoho mohou i nenávidět, když to hodně přeženu, a to vzbuzuje velký zájem o tento formát.

Vyvolává to v nás emoce a právě to nás poutá k obrazovce?
Asi to nejsou jenom emoce, protože podle výzkumů je tu celá řada dalších faktorů, například určité připodobnění. Diváci si mnohdy z reality show odnáší i něco do svého života. To znamená, že diváci se mohou vcítit do účinkujících, které vídají na televizních obrazovkách.

Umožňují nám reality show i uniknout z naší každodenní reality, z běžného života, kdy se potom dívám a prostě vypnu mozek? V tu chvíli jsem jinde, vcítím se do někoho, jak říkáš, žiju úplně jiný život a to mi pomáhá se uklidnit a můžu jít druhý den zase pracovat, je to tak?
Jistě, není to zpravodajství, takže divák může relaxovat, může se buď plně soustředit na děj, který reality show přináší, nebo naopak může mít myšlenky trochu jinde, může u toho konverzovat s rodinou, protože Survivor, Masterchef nebo Stardance jsou rodinné pořady. Sejde se u nich celá rodina a debatují o tom, co se tam děje, kdo má jaké favority a tak dále. Interakce mezi rodinami a přáteli je tam veliká.

Stardance, který přejala Česká televize, je taky reality show?
Stardance bych nazvala reality show. Když se budeme bavit o tom, co je a co není reality show, tak reality show samy o sobě říkají, že je to určitý sociální experiment. Nemá to být vůbec zinscenované, má to být autentické, nemá to mít žádný scénář. Stardance je, řekla bych, na pomezí. Nějaký scénář tam samozřejmě je, musí se odtančit několik tanců a tak dále, ale vidíte i zákulisí, co se děje mezi páry, vidíte živé rozhovory a tak dále.

Ale Masterchef, další zmíněný pořad, má taky určitý scénář, podle kterého se natáčí, kdo a jak nosí jídlo, a velký scénář je za tím, co lidé nevidí. To už je trošku zinscenované, ne? Není to jenom odraz reality.
I některé reality show bývají zinscenované alespoň v určitých mezích, v nějakém rámci, podle kterého scénáristi, režiséři a dramaturgové postupují. Ale reality show to je. Masterchef patří mezi oblíbené reality show, protože česká i světová kuchyně v Česku hodně vládne. Máme tu Ano, šéfe!, Masterchef, Souboj na talíři, Česko na grilu, Šéf na grilu, to jsou všechno reality show. Přibude Hell's Kitchen, kterou připravuje televize Nova a spustí ji na podzim, to je taky převzatý formát a taky jde o reality show.

Už jsi zmiňovala několik pořadů, řadí se k nim také různé seznamky, svatby na slepo a podobně. Reality show nejsou jen v televizi, ale i na všech on-demand platformách, jakou je Netflix, HBO a tak dále. Na Slovensku teď letí Růže pro nevěstu. Co je nejoblíbenější? Jsou to reality show, které se týkají lásky, nebo ty o přežití, jako je už zmíněný Survivor.
Survivor, který máme za sebou, je reality show, která bourala veškeré žebříčky po celém světě. Dovolím si tedy tvrdit, že Survivor je hodně oblíbená show. Ale jak už jsem zmínila, hodně oblíbené jsou všechny ty kulinářské show, protože Češi mají rádi jídlo, nesmím zapomenout Výměnu manželek, která také bourala žebříčky sledovanosti.

Tvá kolegyně z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Irena Rajfová sleduje reality show, psala o nich a známá je její práce právě o Výměně manželek, což je v českém prostředí takový televizní fenomén. Nicméně psala o této show jako o zostuzování chudých, její text obletěl i mainstreamová média a hodně se o tom psalo. Co do činění má zostuzování chudých se zábavou v reality show?
Připomenu, že druhá řada Výměny manželek měla neuvěřitelný dosah, protože ji sledovaly v průměru až dva miliony diváků, tuším, že to bylo v roce 2006. Podíl na trhu byl obrovský a myslím, že na českém území je to velký fenomén. Televize tuto reality show vysílají a sázejí zejména na to, že lidé jsou zvědaví, že chceme nahlédnout do cizích domovů, chceme vidět, že si nežijeme tak špatně oproti tomu, co tam vidíme. Chceme se porovnávat, chceme vědět o tom, jak kdo vychovává děti, jak moc kdo uklízí, a sáhnout si trochu do svého svědomí a říct si, jestli uklízíme více, či méně. Nevím, jestli je to úplně o zostuzování, může to tak vyznít, může to tak být, ale když se koukneme na nové díly, tak to není až tak o čistotě například, mnohdy je to více o výchově a tak dále. Je to spíše o tom proniknout k někomu domů. 

Když jiní trpí

U Survivoru je to i tak, že lidé chtějí vidět hráče trpět? Účastníci tam hladoví, fyzicky si sáhnou na dno, je tam hodně velká sociální hra, takže i psychicky je to náročné. Zmiňme, že jsi součástí týmu, který tuto show připravuje.
Diváci chtějí vidět lidi trpět, je to tak.

Co jsme to za lidi?
Když trpí kmen celebrit, tak podle toho, co čtu v debatách, to mají televizní diváci rádi a sledují to pozorně. Survivor opravdu je show, kde účastníci trpí, když například mají 100 gramů rýže na týden v syrovém stavu. Když si to představíte, tak to jsou zhruba dvě polévkové lžíce denně, což opravdu není mnoho. V momentě, kdy víte, že budete jíst jen kokos, a nevyhrajete žádný souboj, tak na tom nejste úplně nejlépe.

Je to skutečně nejtvrdší reality show na světě? Tak se to říká.
Řekla bych, že ano. Známe taky Fear Factor, který se vysílal v minulosti, ve kterém se například jedly takové nechutné věci jako švábi a tak dále. Ale z dlouhodobého hlediska je Survivor nejnáročnější show na světě a dokonce si myslím, že v českém podání je to ještě náročnější než americká verze. Když si srovnáte, jak dlouho trpí lidé na ostrově v americké nebo australské verzi, kde je to méně než v té české, tak klobouk dolů před všemi, kdo to zvládli a dotáhli až do finále. 

Jak se dělá reality show

Kdo o tom rozhoduje? Jak převezmeš show a upravíš ji pro české publikum?
Tvůrci reality show chtějí pořad co nejvíce prodat, takže daný formát vznikne tak, aby vyhovoval co nejvíce zemím, potažmo co nejvíce televizním stanicím, které si odkoupí licenci. Pak se licence trochu upravují podle toho, co chce daná televizní stanice, případně se dělají úpravy například kvůli kulturním rozdílům a tak dále. Ale je to stále jeden a ten samý formát.

Zmiňovali jsme Stardance, Masterchef a tak dále a skoro všechno jsou to pořady převzaté ze zahraničí. To, co rozpoutalo velkou popularitu reality show v České republice, byli Vyvolení a Big Brother, takové, řekněme sledovací reality show. Ani jeden z těchto formátů není původně český, Vyvolení jsou z Maďarska. Neumíme vymyslet něco vlastního?
Umíme. Například Souboj na talíři je český produkt, který by se dal reprodukovat dál a mohl by posloužit dalším zemím a mohly by to převzít z České republiky. Ale obecně je to složité v tom, že tady není potřebná infrastruktura, protože tu nejsou školy, které by se tomu věnovaly. Na FAMU se věnují dokumentárnímu filmu, filmařině jako takové, ale na reality show se nikdo nespecializuje. Před několika lety vznikla při televizi Nova CME Content Academy, kde své studenty připravují i na reality show. Já bych si chtěla otevřít předmět na reality show, protože myslím, že je tam hodně specifická například tvorba rozhovorů.

Tím myslíš, když účastníci promlouvají, svěřují se s něčím na kameru v takzvaných zpovědnicích? To je tak specifické?
Je to hodně specifické, protože vy víte úplně všechno, máte celkový nadhled. Když zůstaneme u Survivoru, tak víte, kdo má s kým alianci, kdo má skrytou imunitu, jak chce kdo hlasovat, ale nikdy to nesmíte prozradit. Pro reportéry, kteří jsou na místě, je opravdu těžké, aby to uchovali, ale aby zároveň ze soutěžících dostali co nejvíce informací. Na druhou stranu to není čistě o tom něco si pamatovat. Musíte také balancovat mezi tím, jak moc dobří přátelé s nimi budete, protože s nimi musíte mít skvělý vztah, ale na druhou stranu to zase nesmí přesáhnout určitou hranici. Není to zpravodajský rozhovor, kde jasně víte, co potřebujete z respondenta dostat. Tady hodně balancujete nad propastí a není to nic jednoduchého, proto říkám, že je to specifické.

Až si otevřeš vlastní předmět a budeš zmiňovat, co tvoří dobrou reality show, co to bude? Co je to, co lidi musí upoutat a nepustit? Je totiž rozdíl, jestli si diváci pustí jeden díl čehokoliv, nebo u pořadu zůstanou tak, že ho sledují od začátku do konce, pravidelně několik dní v týdnu.
Zmínila bych casting, protože účastníci a soutěžící dělají celou reality show. V momentě, kdy máte dobrý casting, který vzbuzuje jakékoliv emoce, ať už dobré, nebo špatné, tak je to vždycky skvělé, protože víte, že se o té reality show bude debatovat. V momentě, kdy dokážete vzbudit v lidech emoce, tak v tu chvíli si říkám, že to bude dobrý casting a bude to dobrá práce, dobrá reality show. V jakékoliv reality show nemám ráda soutěžící, kteří jsou někde mezi, protože k těm se nepřipodobní téměř nikdo a nevzbuzují žádné emoce. Tam je potom těžké něco v lidech probudit.

Máš pravdu, když si uvědomím, že například v jedné ze seznamkových show Láska je slepá, kterou vydává Netflix, jsou velmi výrazné osobnosti. Kdo se hlásí do takových show? To musí být extrovert, ne?
Ne vždy je to extrovert. Byla jsem u castingů a je to neuvěřitelné množství lidí. Nejdřív je vidíte pouze na internetových stránkách v databázi a například na poslední sérii Survivoru se hlásilo okolo deseti tisíc lidí z Česka i ze Slovenska a to je obrovské číslo. Do castingových kol, kde už ty lidi vidíte, můžete jim něco číst z tváře, můžete odhadovat, jací by mohli být na ostrově a tak dále, se jich dostalo pouze 800. Síto je obrovské, takže to není nic jednoduchého.

Jak moc pomáhá nebo škodí reality show, když si o nich lidé v dnešní době píší na všech možných sociálních sítích a komentují a třeba prozrazují některé věci dopředu a tak podobně? Protože fanoušci jsou přece strašně aktivní, když tyto pořady takto hltají.
Jsou aktivní a někdy k tomu přispívají například i některé cestovní kanceláře. Pamatuju si, když jsem byla ještě na Robinsonově ostrově na Filipínách, tak se tam pořádaly zájezdy přímo v té oblasti, protože se tam natáčel americký Survivor, natáčely tam i další země s námi, tuším, že Finsko a také Holandsko. Američané tam v té době nebyli, ale byly to stejné lokace, kde natáčel i slavný Jeff (moderátor amerického Survivoru Jeff Probst, pozn. red.). Takže tam se pořádaly zájezdy, aby se lidé podívali, kde byly ty ostrovy, kde soutěžící žili a tak dále. Když jsme v Dominikánské republice, tak také není úplně těžké zjistit, kde je natáčecí lokalita, několikrát se takzvaně propálila. Není to nic příjemného, protože chceme, aby diváci, kteří se na to těší, byli překvapení. Samozřejmě, že když člověk vypadne, nezůstává v porotě a jede zpátky do České republiky, tak zpoždění mezi tím, kdy se natáčí a kdy se vysílá, není malé. Samozřejmě, že takový člověk nemůže být zalezlý doma, nemůže nechodit nakupovat a podobně.

Stejně to funguje i u všech ostatních reality show, když tedy nejsou živě vysílané jako Stardance? Tedy natáčí se dopředu a za půl roku se to vysílá.
Jak kdy, někdy je to i delší časový úsek. V případě Survivoru to byly necelé dva měsíce, ale bývá to i půl roku, kdy si to dopředu připravíte například během léta a na podzim odvysíláte, takže ano, funguje to tak. Tím, že lidé, fanoušci a televizní diváci vědí, že tam někdo odcestoval, a tuší, že má někdo přijet zpátky, pokud soutěžící vypadávají postupně, tak to hodně hlídají a chtějí ho ulovit, ale pak to kazí ostatním. 

Peče celá země se taky předtáčela hodně dopředu a dotyční věděli, jak to dopadne, mnohem dřív, než to potom viděli diváci.

Nejodvážnější tituly a kde to skončí

Televize Óčko přitáhne do Česka zcela jedinečnou, unikátní reality show, kterou už teď vysílají z jiných zemí, které ji natočily dříve. V angličtině se jmenuje Naked Attraction, nevím, jak se bude jmenovat v češtině, ale to je jedna z nejodvážnějších reality show, kterou jsem kdy viděl. Je to taková seznamovací show, kdy jsou ve skutečnosti ve výsledku všichni nazí, respektive jsou od začátku nazí a oblékají se až v závěru. Jak daleko jde s reality show zajít?
Asi tam, kam si budou televizní diváci přát. Pokud po tom bude poptávka, tak tvůrci asi budou tvořit. Není to jenom Naked Attraction, ale například taky Too Hot to Handle je oblíbený formát, který vysílá Netflix. Nevím, jak na to bude reagovat české publikum. Too Hot to Handle slaví obrovské úspěchy, co se týká sledovanosti ve Spojených státech, v Brazílii, vůbec v Jižní Americe, protože tam jsou trošku odvážnější než české publikum. Jsem sama zvědavá, jak bude české publikum reagovat na reality show, kde se odhaluje odspoda a končí se obličejem.

Má to nějaké mantinely? Já samozřejmě chápu, že v Česku musíš dodržovat nějaké zákony, je tu velká rada, která dohlíží na to, co se zobrazuje před a po desáté hodině a podobně. Ale stejně...
Myslím, že mantinely se hodně posouvají. Nedovedu si představit, že by taková show byla před deseti lety na českých televizních obrazovkách. Teď ji tu budeme mít, probíhají castingy, takže někdo o to asi zájem má, někdo se do castingů hlásí. Kdyby to nefungovalo, tak tvůrci netvoří takové reality show. Vzpomínám si ještě na reality show, kde jde o to, že každý pár se musí dohodnout, jestli lžou nebo nelžou, je to o podvodech a tak dále. Vystavujete tam i svůj vlastní vztah, svoje soukromí a je toho celá řada. Myslím, že se to posouvá a nevím, čím budeme končit, ale Naked Attraction mi přijde jako dost velký mantinel a nevím, co by víc mohli vymyslet.

Dobře si vybavuji, že v původním záměru je i nějaká osvěta v sexuální oblasti. Na druhou stranu se musím doptat –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ co podle tebe u reality show, jak je sleduješ a studuješ, je stále ještě, že se na to chci dívat, a co už je trapné a za hranou, kdy si řekneš, že to je chabá televizní zábava?
Záleží na tom, kdo to sleduje a jaký je, protože pro někoho to už může být za hranou. Někdo si řekne, že Naked Attraction rozhodně sledovat nebude. Ale tím, že všechny reality show jsou sociálním experimentem, tak možná to je důvod, proč nás na to baví koukat a co nás nutí se o tom co nejvíc dozvídat. Výměnu manželek sledovaly v roce 2006 dva miliony diváků v průměru, to jsou obrovská čísla. A i když mnoho lidí určitě řekne, že se na to vůbec nekouká a podobně, tak vědí, co se tam děje, protože se to k nim dostává. I to, že se to k vám dostává, znamená, že nějakým způsobem konzumujete danou reality show, i když u toho nesedíte od rána do večera. Mantinely a vůbec, to, kam se to posouvá... Těžko říct. Sociologové to mají rádi, protože dělají výzkumy nejen na to, jak se vyrábí, produkuje a distribuuje reality show, ale zkoumají i publikum a tam to bude hodně zajímavé. Asi by mě bavilo dělat výzkum na to, kdo sleduje Naked Attraction, Too Hold to Handle a proč to ti lidé sledují.