• Další fotografie (15)

Hana Maciuchová a Viktor Preiss jsou nejoblíbenější hlasy dramatického vysílání Českého rozhlasu. Zvítězili v anketě Neviditelný herec století, kterou rozhlas oslavil sto let od svého vzniku. V anketě se sešlo 82 726 hlasů a slavnostním vyhlášením provázel z Nové scény Národního divadla herec Matouš Ruml.

Praha 21:57 12. 4. 2023 (Aktualizováno: 9:22 13. 4. 2023) Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Chtěla bych za Haničku moc poděkovat. Doufám, že to vidí a slyší a že je strašně ráda, protože práci v rozhlase milovala. Několikrát se z toho vyznala. Milovala i svoje fanoušky, nikdy na ně nedala dopustit, tak ti jí to teďka hezky vrátili,“ řekla sestra herečky Silvie Marková, která za Maciuchovou cenu převzala.

„Vždycky říkala: Musím být soustředěná, aby mě ten mikrofon měl rád,“ připomněla Marková slova Hany Maciuchové, která zemřela v roce 2021.

Na druhém místě se v ženské kategorii umístila herečka Dana Medřická, třetí nejoblíbenější rozhlasovou herečkou je Taťjana Medvecká.

Vítěz mužské části ankety Viktor Preiss během předávání neskrýval dojetí. „Mám pocit, že se mi to zdá. Těch hlasů, které jsem měl možnost potkat, i těch, se kterými jsem mohl pracovat a že mi Český rozhlas dal tu příležitost… nemůžu uvěřit, že ty osobnosti, které už mezi námi nejsou, už tuto cenu nemohou dostat,“ uvedl během předávání Preiss.

„Děkuji posluchačům a všem lidem z rozhlasu, není to anonymní instituce, ale především lidé, kteří ji tvoří. Tu práci miluju a je to jedna z posledních věcí, kam chodím moc rád,“ dodal Preiss.

Posluchači jako druhého mužského rozhlasového herce zvolili Rudolfa Hrušínského, hned za ním se umístil Ivan Trojan.

Vynikající rozhlasoví umělci

Deset herců a hereček nominovala odborná porota. Zohledňovala především umělecký přínos jednotlivců pro rozvoj specifického oboru rozhlasového herectví a taktéž intenzitu a rozsah rozhlasového působení.

„Mám radost ze zájmu, jakou anketa vzbudila mezi fanoušky rozhlasových her a četeb. Titul Neviditelného herce a herečky století získávají opravdové rozhlasové legendy. Hana Maciuchová dokázala v anketě, která se pořádá již od roku 1997, zvítězit celkem třikrát, Viktor Preiss dokonce osmkrát. Ocenění si tedy oba bezesporu zaslouží,“ uvedl generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral.

„Ale je potřeba říci, že každý z té finálové dvacítky herců a hereček byl nebo stále je vynikající rozhlasový umělec, který si zaslouží náš obdiv,“ dodal Zavoral.

Originálním oceněním pro vítěze bylo vyslání zvukové stopy jejich hlasů na nekonečnou pouť vesmírem prostřednictvím jedinečného radioteleskopu za symbolické účasti astronoma Jiřího Grygara, jehož hlas je taktéž neodmyslitelně spojen s rozhlasem, zejména s legendárním pořadem Meteor.

Šahrazád a Enigma

Herečka s nezaměnitelným hlasem a precizní češtinou, vzdělaná žena s grácií a noblesou, pedagožka a velká milovnice rozhlasu, to byla Hana Maciuchová. S rozhlasem spolupracovat už na začátku sedmdesátých let brzy poté, co ukončila studium na DAMU.

Více než dva roky ji rozhlasoví posluchači mohli večer co večer poslouchat jako Šahrazádu v Pohádkách tisíce a jedné noci. Za tento nevšední projekt v roce 1998 získala první místo v posluchačské anketě Neviditelná herečka.

Totéž ocenění pak v roce 2005 převzala za četbu románu Mileny Honzíkové Dopis zmizelému. Do třetice ji rozhlasové publikum ocenilo v roce 2010 za výkon ve hře Enigma Emmy Göringové. Nejenže se opět stala nejlepší Neviditelnou herečkou, ale hře se dostalo ocenění i na festivalu Prix Bohemia Radio 2010.

K rozhlasu měla Hana Maciuchová vřelý vztah po celý život. „Rozhlas mě provází od malička. Nejdříve jako posluchačku, pak jako herečku, která měla a má možnost pro něj pracovat,“ uvedla Maciuchová v roce 2016.

„Naše práce je soustředěnější. Bez falešných emocí, protože na ně posluchač okamžitě reaguje. Já sama jsem měla dlouho pocit, že mám nedostatečný hlasový fond. Myslím si, že hlas stejně jako tvář zraje zkušenostmi. Nejen profesními, ale i životními. Nedá se oddělit od duše a těla,“ vysvětlila Týdeníku Rozhlas, proč je práce před rozhlasovým mikrofonem náročnější než na divadle.

Bravurní technika

Viktor Preiss v rozhlase poprvé vystoupil roku 1972 jako recitátor v Tomanovi a lesní panně pod režijním vedením Josefa Melče. O dva roky později zaznamenal první velkou roli Rastignaca v Otci Goriotovi od Honoré de Balzaca, po které následovalo mnoho dalších.

Dohromady osmkrát se stal vítězem ankety Neviditelný herec aneb Nejpopulárnější herecký výkon na vlnách Českého rozhlasu.

„Rozhlas mám rád odjakživa. A čím dál víc. Je to jedinečné prostředí a specifická práce, kterou se člověk léta učí. Měl jsem štěstí na režiséry, jako byl Josef Červinka, Jiří Horčička, Jiří Roll, Josef Melč, režisérka Alena Adamcová, z těch současných Karel Weinlich, Hana Kofránková, Markéta Jahodová a další. O plejádě kolegů ani nemluvě. Vzpomínám si, jak jsem se třásl trémou u mikrofonu s Milošem Nedbalem při Otci Goriotovi, jak jsem trpěl jako Andrej Bolkonskij ve Vojně a míru,“ řekl v rozhovoru pro Týdeník Rozhlas v roce 2007.

Viktor Preiss nevystupoval pouze v rozhlasových hrách, ale mezi jeho slavné role patří i Sherlock Holmes v dramatizacích příběhů Arthura Conana Doyla.

Preiss za mikrofonem vždy ohromoval bravurní technikou. Postavy promlouvající jeho hlasem v hlavách posluchačů a posluchaček přímo ožívaly.

Díky přirozené barevnosti svého témbru a citu pro temporytmus dokáže Preiss oscilovat mezi různými emocemi, svým hlasem nenápadně proměňuje náladu i atmosféru a přesně kladeným důrazem, pomlkou či nepatrnou změnou tónu charakterizuje postavu v celé její složitosti.

til Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít