Liška Bystrouška se vrací do Paříže. Francouzští pěvci se učili český text i s moravským nářečím
Po 15 letech se na prkna pařížské opery na náměstí Bastily vrací Janáčkova Liška Bystrouška. Česká opera, která loni oslavila 100 let od svého vzniku, tam bude mít ve středu obnovenou premiéru. Vystoupí v ní děti z českého Kühnova sboru a také český operní pěvec Tadeáš Hoza. Čeští umělci sklidili několikaminutový potlesk už při pondělní generální zkoušce.
„Musím říct, že se mi trochu rozklepala kolena. Byl jsem samozřejmě ohromený tou obrovskou scénou a hledištěm, které je v podstatě trojnásobné oproti tomu, co máme v Brně. A to je ještě Brno, Janáčkovo divadlo, největší divadelní scéna v České republice. Byl jsem ale zároveň překvapený tím, jak úžasná akustika tady je. Člověk může šeptat a stejně ho uslyšíte až do poslední řady,“ popisuje pěvec Tadeáš Hoza.
Liška Bystrouška se vrací do Paříže. Francouzští pěvci se učili český text i s moravským nářečím
Hoza je jediným českým sólistou v současném provedení Lišky Bystroušky v pařížské opeře u náměstí Bastilly. Janáčkovu operu tam uvedli už v letech 2008 a 2010. Teď se představení vrací se stejnými kulisami, ve kterých liška Bystrouška v podání ruské sopranistky Elleny Tsallagové běhá na kolejích.
„Ta scéna je velmi realistická. Jsou tam koleje, je tam velká kulisa hospody, slunečnicové pole. Třetí dějství se odehrává v zimě,“ líčí Tadeáš Hoza.
Zatímco kulisy jsou oproti jiným inscenacím odlišné, základní děj opery zůstává stejný. Mazaná liška se dostane do lidského zajetí, ze kterého se jí podaří utéct a pozná lásku. Provdá se za lišáka, se kterým má spoustu liščat a v závěrečném dějství tragicky zahyne.
‚Drásavá idyla‘
Tadéaš Hoza ovšem není jediným českým pěvcem v současném pařížském nastudování Lišky Bystroušky. V opeře u náměstí Bastilly vystupuje i 21 dětí z českého Kühnova sboru, mezi nimi i devítiletá Judita, která zpívá už sedmým rokem.
„Já jsem si Lišku Bystroušku zamilovala od jara, kdy jsme ji zpívali v Rudolfinu i s Českou filharmonií. Od té doby ji dost poslouchám. Líbí se mi, že je jiná,“ popisuje pak osmnáctiletá Sára.
Vše přímo v šatně pařížské opery poslouchá sbormistr Petr Louženský. „Byl jsem moc zvědavý. Lišku Bystroušku znám z Brna i z Národního divadla v Praze, tak mě zajímalo, jak se to bude odvíjet zde. Musím říct, že jsem velice příjemně překvapený. Na jednu stranu tu máte nesmírně velkorysé zázemí, pokud jde o kostýmy, výpravu, líčení... A k tomu máte velice strohou, skromnou, ale naprosto účelně udělanou scénu,“ myslí si.
‚Šatrč‘
Francouzští pěvci se museli naučit český text opery, a to i s moravským nářečím, takže občas jim s výslovností radili čeští umělci.
„Tam nastávají velice komické situace. Například ve slově chatrč, ‚šatrč‘. Snažíme se neráčkovat, ale s tím mají taky trochu problém. Takže je tady hodně Havlů, kdybych to takhle řekl,“ popisuje sbormistr.
Operu s českými umělci po pondělní zkoušce vychvalovala i americká klavíristka Kristin Ditlowová. „Bylo to úžasné. Orchestr hrál nádherně a zpěv byl na neuvěřitelně vysoké úrovni.“
Pařížská opera u náměstí Bastilly v předchozích letech uvedla i další Janáčkovu operu Věc Makropulos. „Janáčkovy opery jsou ve Francii velmi známé, ale nehrají se zas tak často,“ uzavírá pravidelný návštěvník pařížské opery – pětasedmdesátiletý důchodce Alain.
Hudbu Leoše Janáčka propagoval nejen ve Francii spisovatel Milan Kundera, který o českém skladateli napsal knihu s názvem Můj Janáček. V ní označil Lišku Bystroušku za „drásavou idylu“.
