Rodák z Prahy Jiří Traxler byl zprvu ovlivněn jazzem. Postupně se kapela, v níž s bratrem působili, přiblížila žánru skiffle. Ten má kořeny v USA a spojuje jazz, blues i folk.

„Hráli jsme na kytaru a mandolínu, měli jeden buben a k tomu basu. No a tak jsme hráli takovou zvláštní muziku. Až jsme někde našli článek, že to, co hrajeme, je skiffle! Tak jsme z toho udělali název kapely, a tím ten styl zdomácněl,“ říkali v minulosti o své stylizované historické a pololidové tvorbě bratři Traxlerové.

Jejich skupina odehrála na 7000 živých vystoupení. Bratři například zhudebnili v představení Kytici Karla Jaromíra Erbena a Máj Karla Hynka Máchy. Ve spolupráci Traxlerů s Miroslavem Horníčkem vznikly inscenace Na vaše zdraví, pane Seifert, Dobře utajené housle, Listy z Provence a Hovory o smíchu.

Přímo pro skupinu bratří Traxlerů napsal Horníček v roce 1971 hru Kantor Barnabáš a žáci darebáci. Skupina spolupracovala i s herci Otakarem Brouskem, Jiřím Bednářem, Jiřím Krampolem a Petrem Haničincem. Natočila asi 300 rozhlasových snímků, 200 televizních pořadů a osm filmů.

Hudba ve vědě

Už od mládí se v Jiřím Traxlerovi spojovala láska k hudbě s láskou k vědě. Skladbu a zpěv dokonce vystudoval až teprve poté, co mu za komunistické totality nebylo umožněno, aby dokončil studium etnografie na Univerzitě Karlově v Praze.

Nakonec mohl studium etnologie dokončit až po sametové revoluci, v roce 1994. Od roku 2001 byl doktorem filozofie. Stal se odborníkem na písňové žánry na pomezí lidovosti, městský folklor, trampskou a kramářskou píseň či nejstarší české prameny. Pomáhal také popularizovat vědu.

Mladší bratr Jiřího Traxlera Petr zemřel již před pěti lety ve věku 65 let.

ČTK Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít