Myslivečkova hudba byla základní prvek, film jsem tvořil kolem ní, popisuje režisér snímku Il Boemo
Historický snímek Petra Václava o českém skladateli Josefu Myslivečkovi vstupuje do kin už 20. října. „Myslivečkova hudba je element, který není náhodný. Je to matérie celého filmu,“ říká Radiožurnálu oceňovaný režisér, jehož Il Boemo se pokusí zabojovat o nominaci v oscarové kategorii nejlepších zahraničních filmů. Jak vzpomíná na natáčení v Itálii?
Klíčem k Myslivečkovi je jeho hudba. Je výhoda, když je filmová hudba už předem napsaná?
Je to velká výhoda. Já sám jsem nedůvěřivý ke komponované hudbě. Když se skládá, je už sestříhaná a přidáváte ji v poslední moment. Pak můžete propadnout pocitu, že všechno je hned ve filmu lepší a přicházejí tam emoce. Je to pěkně doplněné a máte strašně málo času na její reflexi. Po půl roce si však řeknete, že je tam hudby moc, je to přehnané a vlastně jí to nesluší.
Měl jsem problém s tím, jak dalece Myslivečka dovyprávět. Snažil jsem se vytvořit jeho charakter, ale zároveň aby mezi jednotlivými scénami pocitově zůstalo nějaké neznámo, popisuje režisér Petr Václav. Poslechněte si rozhovor
Už se mi to stalo například s filmem Cesta ven. Všichni mi říkali, že je film trochu drsný. Rozhodl jsem se tedy dát na konec hudbu. Když Žaneta chodí po silnici, kouří a neví, co s vlastním životem a jak to bude dál, tak jsme s Václavem Luksem nahráli hudbu a přidali ji tam. Všichni mi řekli, že teď je to konečně správné a pěkné. Pak jsme se na to dívali za týden se zvukařem Danielem a museli jsme to dát pryč.
Jsem spíš typ člověka, kterému vyhovuje mít hudbu předem, pracovat s ní a psát kolem ní scénář. Protože vím, že je to element, který není náhodný a který funguje jako konstitutivní prvek celé matérie.
Italština je také hudba. Každý jazyk je svým způsobem hudba. Jak se režisérovi, který je původem Čech a žije ve Francii, režíruje ansámbl v italštině? Jak to slyšíte, když nejste Ital?
Je to radost i problém zároveň. Měl jsem velkou radost, že jsem díky filmu do italštiny mohl proniknout. Neříkám, že jsem si ji osvojil zcela, ale snažil jsem se. Zažíval jsem radost, když jsem například pochopil, jak pracovat s různými akcenty.
Důležité je si uvědomit vlastní limity. Nejdříve si je nepřipouštíte, ale režisér se nesmí bát a musí věřit. Nevidět všechny možnosti jako průšvihy, které na vás čekají. Na začátku jsem si ani neuvědomil, jak dalece to bude divoké.
Když jsem zjistil, že všechno nemůžu slyšet, přizval jsem kouče nejenom na pomoc Vojtěchu Dykovi, ale také dialog-kouče, který mě korigoval v práci s dialogy. Na place bylo potřeba nativní ucho, které mě upozorní.
Chlapec, který ztvárňuje malého Mozarta, se vám opravdu povedl. Ani na vteřinu jsem nepochybovala, že je to setkání Myslivečka s mladým Mozartem. Kde jste to dítě vzali?
Hledání bylo složité. Nakonec jsme našli skutečně takto mladého klavíristu. Bylo to pro mě důležité. Když se nám nedařilo takového chlapce sehnat, různí lidé radili, ať vezmeme dětského herce. Ale to nepřipadalo v úvahu. Potřeboval jsem génia a ten i nějak vypadá. Když jsem Filipa našel, viděl jsem, že v sobě takového podivného génia má, třeba jako Bill Gates.
Film Il Boemo o skladateli Myslivečkovi půjde do boje o Oscara. Hlavní postavu hraje Dyk v italštině
Číst článek
Hodně jste točili v Janově. Pomáhají kulisy a genius loci daného místa?
Točili jsme tam, protože Itálie je hrozně dlouhá a architektura se proměňuje s každým kilometrem. S producentem Janem Macolou jsme měli docela spásnou ideu, jelikož Janov je přístav a byla to také veliká a důležitá republika. Ulice, ve které jsme točili, byla v podstatě ve své době Wall Street. V místních bankách bylo nakumulováno neuvěřitelné bohatství celého světa.
Janov bylo město, kde jsme se mohli v interiérech částečně tvářit, že jsme v Benátkách i Neapoli. Dala se tam vytvářet iluze jednoho i druhého, což se hodilo, protože všechno zaplatit by bylo složité. Řekne se sice velkofilm, ale my jsme stále nízkorozpočtový film na to, co jsme chtěli vytvořit. Čili se muselo šetřit a museli jsme hledat různá řešení.
Myslíte si, že se podaří vrátit Myslivečka na jeviště, do opery a do povědomí lidí?
Doufám, že ano. Určitě na prkna koncertních sálů. Já bych strašně rád s Václavem Luksem udělal jednu z oper Myslivečka, ale to bude těžší, protože operní inscenace jsou velmi drahé. Neustále se opakuje stejný repertoár a taky hudba je skutečně pro pěvce náročná. Nemyslím, že ten návrat bude jednoduchý, ale věřím, že k němu dojde.
Proč je podle Petra Václava režisér tak trochu vrcholovým sportovcem? A kolik materiálu bylo třeba k Myslivečkovi nastudovat? Poslechněte si celý rozhovor.
