Svěrák poprvé zveřejňuje svůj tajný deník: ‚Konec divadla po první sezoně na obzoru,‘ psal v roce 1968
Lehce zažloutlý deník nadepsaný „Dějiny DJC“ zatím četl jen Ladislav Smoljak. O jeho existenci neví ani většina členů Divadla Járy Cimrmana. Zdeněk Svěrák ho teď nejen odtajnil, ale taky exkluzivně celý načetl pro Radiožurnál. Jako podcast můžete jeho četbu uváděnou do kontextu poslouchat na MujRozhlas a v dalších podcastových aplikacích. Každou říjnovou neděli po 17. hodině ho taky vysílá Radiožurnál.
„Byla to snaha vypsat se z toho, co mě zraňovalo. Mě to hrozně štvalo, že divadlo sotva vzniklé už má zaniknout,“ líčí Zdeněk Svěrák důvod, který ho přiměl poprvé k deníku usednout. „Později, když už se divadlo stalo pojmem, jsem ho psal s vědomím, že se v budoucnu najde někdo, koho budou dějiny tohoto souboru zajímat.“
Konec po první sezóně? Zdeněk Svěrák vzpomíná na rozbroje v začátcích Divadla Járy Cimrmana
Některé zápisky z deníku určitě překvapí i zasvěcené cimrmanology, kteří víc než půlstoleté dějiny souboru dokonale znají.
V úvodním z celkem pěti dílů podcastové série Zdeněk Svěrák popisuje první divadelní sezonu. Už ta ukázala vážné rozpory uvnitř kolektivu. Ladislava Smoljaka, kterého do divadla přivedli Zdeněk Svěrák s Miloněm Čepelkou, nesnesli zakladatel divadla Jiří Šebánek a jeho rozhlasová kolegyně, režisérka Helena Philippová.
„Deník? Vím, že si tu a tam něco zapsal, nikdy mi ale neukázal ani stránku. Ani tu, na které psal o mně! Je ale pravda, že jsem ho o to nikdy neprosil.“
Miloň Čepelka (herec a jeden ze zakládajících členů Divadla Járy Cimrmana)
„Před prázdninami došlo k prudkému sváru mezi Láďou a Jirkou. Ten se stával alergickým na každou Láďovu poznámku. K výbuchu došlo, když Jirka dočetl třetí verzi své hry Domácí zabijačka. Láďa ji několika slovy pochválil a pak se ptal na drobnosti. Jirka podrážděně odmítal zabývat se malichernostmi. Jeho podrážděnost byla všem nepochopitelná,“ stojí v zápiscích.
„Byla to jakási obranná reakce autora. Mělo to i pozadí zdravotní a meteorologické. Bylo předbouřkové dusno ke 40 stupňům celsia. Exploze ukázala, že Jirka je daleko křehčí bytost, než jsme si mysleli. Všichni jsme se postavili za Láďu. Už také proto, že ani mně nedopřál kritického vyjádření. Pro mě to byl blesk z čistého nebe – Šebánek, kterého jsem neznal: zloba spojená s domýšlivostí kombinovaná strachem z neúspěchu.“
Dnešníma očima
Dobové deníkové zápisky v podcastu uvádíme do kontextu. Zdeňka Svěráka jsme přiměli, aby se na stěžejní pasáže z deníku podíval dnešníma očima. V návaznosti na tuto pasáž jsme se ho zeptali, jestli se snažil Šebánka se Smoljakem usmiřovat.
Nejisté sezóny
Podcastová série Radiožurnálu, ve které Zdeněk Svěrák čte své soukromé zápisky.
Původní deník Zdeňka Svěráka končí popisy událostí osmdesátých let, ani sametovou revoluci už nezachycuje. Přestože existují další zápisky líčící osudy divadla ve svobodných letech, rozhodli jsme se podcast ukončit tam, kde končí tento deník.
„Ono to nemělo cenu. To byste museli znát Jirku Šebánka. On měl masku zlého muže. Přesvědčovat ho o tom, že Smoljak to nemyslí špatně a že je to nadaný člověk, nemělo smysl,“ říká dnes Svěrák.
„Dospěl jsem i k závěru, že možná – ale připadalo mi to domýšlivý – Jirku mrzelo, že my dva jsme původně byli dvojce. A Jirka to možná bral jako zradu, že jsem si našel v Láďovi novýho spolupracovníka. Tak jsem mu říkal, že další hru přece můžeme napsat spolu. Ale on byl tak nepřístupný, že otázka zněla: buď Smoljak, nebo jdu pryč,“ vzpomíná na bolestivé začátky souboru.
‚Jirka Láďu nesnáší‘
Konflikty mezi oběma osobnostmi doprovázely celou sezonu 1967/1968. Přinesla je i premiéra hry Vyšetřování ztráty třídní knihy z pera Ladislava Smoljaka.
K ní si těsně po premiéře v listopadu 1967 Zdeněk Svěrák poznamenal: „Premiéra Láďovy hry přišla v době, kdy nebyla ještě zvládnuta. V posledním týdnu jsme sice zkoušeli den co den, ale text vyžadující maximální přesnost a přitom uvolněnost visel nad námi spíš jako hrozba, než aby byl oporou. Výkony působily stísněně,“ píše.
„Jirka Láďu takřka fyzicky nesnáší, v šatně dává najevo, jak je mu zatěžko hrát v Třídní knize, na scéně to fláká. Přichází s nápadem, že by měla být stažena, přestože má vyprodáno jako Akt i Šebánkova Domácí zabijačka,“ zapsal Svěrák do deníku.
Svěrák pianista
Zdeňka Svěráka taky posluchači podcastu poznají jako pianistu. Přestože hru na nástroj nikdy nestudoval, Jaroslav Uhlíř nedávno řekl, že by Svěrák bez problému doprovodil jejich písničky. Nejen ty, ale taky nesmrtelné songy Osvobozeného divadla nebo dvojice Suchý–Šlitr samouk Svěrák v hudebních podkresech podcastu preluduje.
Díky natáčení si splnil jeden ze svých snů: zahrát si na klavír Steinway & Sons. To se mu vyplnilo – a hned v největším rozhlasovém studiu S1.
Kdy si Zdeněk Svěrák připustil, že sotva založené divadlo zanikne? Uvažoval sám o odchodu ze souboru? Poslechněte si celý první díl podcastu Nejisté sezony – soukromé zápisky Zdeňka Svěráka nahoře v článku.
