Debata byla samozřejmě mnohem kultivovanější než v úterý na Primě. Opět se nedá říci, že by si Miloš Zeman Jiřího Drahoše „namazal na chleba“. Ovšem Jiří Drahoš potřeboval vyhrát, výrazně zabodovat, což se mu nepodařilo.

Ve srovnání se Zemanem působil jeho projev škrobeně, byl plný frází, Drahoš často hovořil jazykem spíše nějakého ministerského úředníka. Zeman byl uvolněnější, vtipný (například narážkou na dvě dioptrie, co má, když si nasazoval brýle), většinu útoků odrazil.

Drahoš a jeho štáb se v přípravě dopustili minimálně dvou chyb. Za prvé, pokud vsadili na útoky na kancléře Mynáře a jeho (ne)prověrku, měl Jiří Drahoš na otázku, kdo bude jeho kancléřem, říci konkrétní jméno, nikoliv odvětit, že neví, že se ještě rozmýšlí.

A za druhé, pokud Česká republika vstoupila do EU na základě referenda, mimochodem jediného celostátního referenda v našich dějinách, nelze dost dobře argumentovat, že celostátní referendum je pro rozhodování o důležitých věcech nebezpečné. To je nahrávka na smeč a právě nerozhodnuté voliče to mohlo rozladit.

Miloše Zemana jsem celých pět let ostře kritizoval, ve čtvrtek večer ale, sportovně nahlíženo, podal dobrý výkon – věděl, že nemůže působit jako Putinův kamarád, jako hulvát, říkat si o popelníček a podobně. Vsadil na image zkušeného státníka a tuto roli se mu podařilo zahrát.

Pokud Jiří Drahoš vyhraje volby, tak díky tomu, že nadpoloviční většina voličů si pět Zemanových let na Hradě dobře pamatuje, není s nimi spokojená a nenechá se ovlivnit jeho čtvrteční povedenou hereckou kreací.

Josef Mlejnek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít