Politické hříchy Miloše Zemana neskončí u Ústavního soudu
Můžete se mnou nesouhlasit, můžete mně kritizovat, to je však zhruba všechno, co můžete dělat. Takový by mohl být vzkaz prezidenta republiky těm senátorům, kteří na něj chtějí podat žalobu k Ústavnímu soudu.
Měla by být založena na několika skutcích, kterými měl Miloš Zeman hrubě porušit ústavu této země. Zatím nejsou sepsány ani na papíře, natož aby je zkoumali muži a ženy v talárech.
Pouze od nich by mohl zaznít autoritativní verdikt, zda prezident republiky skutečně hrubě porušil českou Ústavu. Pokud by rozhodli, že ano, přišel by o svůj úřad.
K tomu v tuto chvíli nedojde. K Ústavnímu soudu žaloba nedorazí. Musely by ji podpořit obě parlamentní komory. V případě sněmovny je prakticky vyloučené, že by pro něco takového zvedlo ruku minimálně 120 poslanců.
Být zadobře s prezidentem
U Senátu stačí tři pětiny přítomných, přesto se budou hledat jen těžko. I kdyby se daly dohromady, bez souhlasu sněmovny žaloba být podána stejně nemůže.
Miloš Zeman to dobře ví a podle toho se i chová. S ústavou této země zachází velmi svérázným způsobem. Občas si ji vykládá v rozporu s tím, jak byla myšlena a jak by měla být logicky naplňována.
Ověřit jsme si to mohli při tvorbě vlád, jmenování či odvolávání ministrů, přístupu k zahraniční politice, respektování či spíše nerespektování verdiktů soudů a podobně.
Opakovaně si Miloš Zeman mohl potvrdit, že se takto chovat může. Reálně mu nehrozí, že by byl ve svém nešetrném zacházení s ústavou nějakým způsobem omezován.
‚Zeman porušuje Ústavu.‘ Václav Láska začal s dalšími senátory psát žalobu na prezidenta
Číst článek
Poslanci a senátoři si za to mohou sami. Podlehli tlaku veřejného mínění a změnili způsob volby prezidenta. Vybírají ho přímo lidé. Hlava státu se tak může odkazovat na jejich podporu.
Názory zákonodárců nemusí brát příliš v potaz. Ti zároveň ztížili podmínky pro podání žaloby na hlavu státu k Ústavnímu soudu. Je pro ni potřeba získat takovou většinu v parlamentu, která se dohromady stejně nedá.
Být zadobře s prezidentem se řadě politiků může hodit. U Miloše Zemana to platí obzvlášť. Je to člověk, který nezapomíná na každého, kdo mu podle něj ve zlém zkřížil cestu. Dokáže využít každé příležitosti k tomu, aby se mu za to pomstil.
Dlouho by o tom mohl vyprávět například bývalý premiér a předseda ČSSD Bohuslav Sobotka. Zkrátka nemalá část poslanců a senátorů nebude chtít vyrazit do boje s prezidentem. Zvlášť v momentu, kdy by se pustili do předem prohrané bitvy.
Podobně neuvažuje část politiků, která dává veřejně najevo, že Miloš Zeman se v některých momentech nechová tak, jak se od něj podle ústavy očekává. Byť to na aktivity prezidenta nebude mít zásadní vliv, je užitečné mu jeho politické hříchy veřejně připomínat.
Sdílení života se smrtí
Petr Fischer
Radikálům změna vlády nestačí, chtějí změnu režimu
Lukáš Jelínek
Slovensko teď stíhá víc a horších krizí než ostatní země v Evropě
Petr Šabata
Jeden formulář, jedny daně a spousta starostí?
Julie Hrstková