Děje se tak bez ohledu na ústavní práva občanů i prosby evropských států, aby Ukrajinci mohli za prací vyjíždět a pomoci jak sobě samotným, tak i firmám, jimž teď po starém kontinentu chybějí – samozřejmě včetně České republiky.

Když Volodymyr Zelenskyj přednášel svou inaugurační prezidentskou řeč, zmínil se v ní i o jednom svém velkém snu: aby se Ukrajinci, kteří museli hledat lepší úděl, ale především vyšší výdělek v zahraničí, mohli vrátit domů.

Země velkých možností

Prezident před rokem sliboval, že promění Ukrajinu v zemi velkých možností, kde si své místo najdou i současní pracovní migranti. Ukrajinci se sice během pandemie vrátili, ale stalo se tak tedy ze zcela jiného důvodu, než si Zelenskyj představoval, a je samozřejmě otázka, zda z toho může mít radost. Jak říká známý ukrajinský politický analytik Serhij Rudenko, „inaugurační patos rychle vyprchal, ale fungující programy pro pracovní migranty nikdo nepřipravil“.

Předešlý premiér Hončaruk hlásal, že do pěti let na Ukrajině vytvoří milión pracovních míst a sliboval i výhodné úvěry. Jeho nástupce a současný předseda vlády Šmyhal si zase předsevzal, že hned po zrušení karantény poskytne práci půlmiliónu ukrajinských občanů, kteří doposud pracovali v zahraničí.

Prvně jmenovaný svůj slib jednoduše nesplnil, kdežto ten druhý se nechal slyšet, že pracovní místa budou, ovšem za plat v přepočtu 6-8 tisíc korun měsíčně. Měli bychom se se samozřejmě ptát, jak je pro migranty takováto nabídka lákavá, ale takovou otázku si ukrajinský premiér viditelně neklade.

V posledních dnech vláda odlety pracovních migrantů zakázala hned dvakrát: v prvním případě do Finska, v druhém – 29. dubna – do Velké Británie. Pak se ale Státní letecká služba přece jen chytila za nos a alespoň do ostrovní říše ukrajinští gastarbeiteři odletět mohli.

Ochrana, ale za jakou cenu?

Faktem je, že toto omezení, porušující jak práva ukrajinských občanů, tak potřeby jejich evropských zaměstnavatelů, se vytrvale vysvětluje jako snaha ochránit Ukrajince před pandemií. Onu ochranu ovšem slibují nejvyšší místa země, jejíž medicína je v troskách – nejen pro totální nedostatek peněz, ale i proto, že každý pátý nakažený na Ukrajině je právě zdravotník. Takže je otázka, zda je z tohoto hlediska pro migranty bezpečnější zůstat doma, nebo odcestovat do Finska či Velké Británie.

Pokud si představitelé ukrajinské státní moci myslí, že „zarobitčaně“ neboli „vydělkáři“ z pocitu bezvýchodnosti začnou za pár set eur pracovat doma, šeredně se mýlí a navíc riskují, že v zemi vyvolají napětí, které by mohlo vést až k sociálnímu výbuchu. A uveďme ještě jedno číslo: jen za loňský rok pracovní migranti podle průměrných odhadů do vlasti zaslali kolem 13 miliard USD. Z těchto peněz žijí celé rodiny, kupují si auta i byty či dokonce stavějí celé rodinné domy – zejména v západní části země, kde se nová zástavba nijak výrazněji neliší od té u nás, na Slovensku, Polsku či Maďarsku.

Dočasný zákaz cestování migrantů do Evropy za prací, který starším Ukrajincům dokonce může připomínat sovětské časy, je zkrátka velká chyba ukrajinské vládnoucí špičky a čím dřív ji oficiální Kyjev přizná, tím lépe pro všechny, ale především pro úřady samotné.

Libor Dvořák Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít