Nebo o odvolání dvou neúspěšných uchazečů o dostavbu dukovanských jaderných bloků, jež premiér Petr Fiala (ODS) vyřídil konstatováním, že vše je v pořádku a stavět se bude. Či o taškařici kolem zvyšování platových tarifů, která se spustila koncem srpna, aby bylo každému jasné, že od září se nezmění vůbec nic.

Přehrát

00:00 / 00:00

Kateřina Perknerová: Stát, který bloudí? Tak to je Česká republika

Ne že by to byly opomenutí hodné záležitosti. Jsou ovšem řešitelné a v určitém časovém horizontu nějak dopadnou. Avšak jsme svědky i aktéry věcí, jež jsou zahnízděny hlouběji a rána kolem nich může způsobit nebezpečné hnisání až zánik. 

Společnost neví, co chce

Prezident Nejvyššího kontrolního úřadu Miloslav Kala v rozhovoru pro Deník.cz říká, že jsme přestali vést debatu o tom, co chceme. Politici občany ujišťují, že vybudují další stovky kilometrů dálnic, postaví tisíce bytů, zařídí skvělé vzdělání, zajistí všestrannou zdravotní péči a seženou evropské dotace na cokoliv.

Málokdo se opravdu vážně ptá, co tyto „dary“ budou stát. Ne naši peněženku, ale duši. Společnost, která si zvykne jen na spotřebu, čerpání ze státního či evropského balíku peněz, na koláče bez práce, je ztracená. A ještě bezradnější je ta, jež dělá spoustu věcí pouze na oko.

Překlopí mechanicky osnovy do školních vzdělávacích programů a tváří se, že proměnila obsah výuky. Vyžaduje tisíce stran monitorovacích zpráv, které nikdo nečte, když je však nepošlete, úředník vám dotaci nepřiklepne.

Vytváří desítky nových koncepcí, jež postrádají smysl, ale jsou požadovány. Kým? Bruselem, řekne zástupce SPD. Veřejností, kontruje pirátský politik. Nikým, přizná běžný občan, jehož drtí přikázaný byrokratický zápis každého kroku, který učiní.

Proč si nevzít příklad z Nizozemska, kde na to šli obráceně? Pojmenovali patnáct skupin obyvatelstva, od důchodce přes studenta a podnikatele až po matku samoživitelku. A jejich očima projeli systém od rodného po úmrtní list. Když narazili na problém, duplicitu nebo absurditu, z administrativy to odstranili, organismus zkrátka pročistili.

Kala tvrdí: „Naši občané mají nedůvěru ke všemu, co chce stát udělat. A stát má a priori nedůvěru k občanům. To generuje ony složité postupy a mechanismy končící papírem, který musí někdo vyplnit.“

Čekají nás krajské, senátní a za rok sněmovní volby. Není na čase žádat po politicích, aby přestali žvanit, slibovat a dojímat se svými schopnostmi učinit nás šťastnými? 

A naopak se občanů zeptali, zda chtějí, aby jim stát nabízel stále štědřejší, byť pochybné či nepotřebné služby, nebo to nechal na nich, zařídil jen to nezbytně nutné a hlavně je neobtěžoval?

Jenže na takovou otázku musí být odvaha. Odpověď by totiž mohla zaskočit nejednoho politického mesiáše.

Autorka je redaktorka a komentátorka Deníku

Kateřina Perknerová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít