Stýkání a potýkání Putinova Ruska a Islámského státu je delší než posledních pár dní, vlastně trvá po celou dobu existence organizace, která si říkala Islámský stát.

Do přímého kontaktu se dostali zejména poté, co se Putin v roce 2015 rozhodl vojensky zasáhnout do povstání proti Bašáru Asadovi v Sýrii.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jan Fingerland: Co mají džihádisté proti Putinovi?

Společně s Íránci tehdy pravděpodobně zachránil tehdejší formálně sekulární režim, stojící ovšem na alávitské šíitské menšině. Převážně sunnitští povstalci tehdy asi mířili k vítězství.

Patřili k nejrůznějším proudům, od umírněných až po extremisty spojené s někdejší Al-Káidou nebo tehdy stále úspěšnějším Islámským státem. Pro mnoho sunnitů v arabském světě i mimo něj se Rusko svou pomocí diktátoru Asadovi a šíitskému nearabskému Íránu stalo spolupachatelem velkého ponížení a bezpráví.

Ovšem angažmá Ruska bylo tehdy složitější. Zejména za pomocí leteckých úderů likvidovalo povstalce proti vládě, ale selektivně. Nejdříve se zaměřilo na umírněnější skupiny, a to někdy i ve prospěch těch extremističtějších, včetně Islámského státu. Záměrem bylo vytvořit situaci, kdy bude na výběr už mezi nábožensky tolerantnějším Asadem a pro ostatní světu zcela nepřijatelnými džihádisty.

Teprve potom začali Rusové bojovat i proti Islámskému státu. Ten měl tedy dva důvody Rusy nenávidět – jednak kvůli jeho pomoci Asadovi a Íránu, a také kvůli přímému konfliktu. Už tehdy Islámský stát na ruské cíle útočil, třeba na letadlo z Egypta v roce 2015.

Množení odnoží

Jenže původní centralizovaný Islámský stát byl poražen a rozprášen už před několika lety. Místo něj vznikly různé lokální odnože, například kavkazská větev působící hlavně v ruských republikách Čečensko, Dagestán, Ingušsko a Kabardsko-Balkarsko, která byla nepochybně předmětem zvýšené pozornosti ze strany ruských bezpečnostních složek.

K moskevskému útoku se nicméně hlásí jiná odnož, Islámský stát Chorásánu, který se tím odvolává na historické území kdesi na pomezí Íránu, Afghánistánu, Tádžikistánu, Uzbekistánu a Turkmenistánu.

Ironií je, že tato odnož zažila nový vzestup po odchodu Američanů z Afghánistánu, protože se tím přerušil tlak amerických a afghánských zvláštních jednotek na tuto organizaci.

Současně Islámský stát Chorásánu úspěšně bojuje s tamním vládním Tálibánem, a už má k dispozici několik tisíc bojovníků, zčásti bývalých Talibánců. A protože dnešní Tálibán je do určité míry spojencem Moskvy, Islámský stát ji považuje také za svého nepřítele – to je po ruském syrském angažmá po boku Íránu další důvod k nenávisti vůči Rusku.

Putin jako Satan

Jenže je tu ještě něco. Propaganda Islámského státu už nějakou dobu líčí Putina jako nepřítele muslimů, i když v jistém smyslu islám v Rusku kvete – pro některé Rusy možná až moc.

Spílání Putinovi možná samo o sobě mohlo být dostatečnou předzvěstí útoku, ruské tajné služby počátkem března údajně zabránily útoku Islámského státu na moskevskou synagogu.

Nynější útok na kulturní centrum značně připomíná 22 let starou tragédii v moskevském divadle na Dubrovce. Tehdy to byla džihádistická akce ve jménu čečenského odboje.

Tentokrát se zdá, že globalizující se Islámský stát po úspěšných předloňských megaútocích v Íránu zaútočil na ještě viditelnější Moskvu, jeho ambice očividně rostou. Rusové se mají na co těšit. Ale my také.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Jan Fingerland Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít