A ještě jeden citát: „Moje rozhodnutí souvisí s politickým a ideovým zaměřením hnutí ANO jako celku.“ To mimo jiné řekl ministr spravedlnosti Robert Pelikán ve víkendovém rozhovoru pro portál Aktuálně.cz. 

A připomněl, že v jeho odchodu z politiky a návratu k akademické dráze i do praktické advokacie nehrají roli rozpory s premiérem v demisi Andrejem Babišem, s nímž si naopak prý rozumí.  

Text je převzatý z Českého rozhlasu Plus

Jenže jestli jde o tak vážný Pelikánův nesouhlas s „ideovým zaměřením ANO jako celku“, pak se na tom zakladatel, šéf a podle leckoho dokonce „majitel" hnutí nějakým způsobem podílet musí. Pokud nepřipustíme málo pravděpodobnou variantu, že ve skutečnosti nemá Babiš na příslušníky ANO a dění v něm větší vliv. 

Zprvu loajální 

Konkrétnější důvody Pelikánova ústupu z politiky (v ministerském křesle ovšem zatím zůstává, protože vláda je v demisi a premiér tak nemá možnost instalovat nového ministra) ovšem neznáme, můžeme je jen hádat a sčítat.  

Výsledek by byl možná dost výmluvný. Po nástupu do kabinetu, ve kterém Pelikán před třemi lety vystřídal Helenu Válkovou, nevypadal, že by mohl mít s hnutím ANO ideové „problémy", a za předsedou stál pevně i ve vypjatých chvílích policejní reorganizace, a hlavně při postupu kauzy Čapí hnízdo.  

A přes určité výhrady (například výměnu unesených pěti Čechů za Alího Fajáda, čímž přišly zkrátka Spojené státy, žádající vydání Libanonce kvůli obchodování se zbraněmi a napojení na teroristy) se ministr jevil jako rozumný a kompetentní politik. 

Četné povolební kontroverze 

Nicméně po říjnových volbách jako by se cosi změnilo a Pelikána zaskočilo jak zvolení Tomia Okamury místopředsedou sněmovny, tak i tušená ochota „dvojky" hnutí Jaroslava Faltýnka nalézt společnou řeč s SPD, o kterém Pelikán mluvil naopak velmi příkře. 

Také se mu nemohla líbit ochota hnutí nechat se u moci podporovat komunisty. Což signalizovalo sice dočasné, ale i hlasy ANO zapříčiněné předsednictví někdejšího příslušníka obuškového komanda Ondráčka komisi pro kontrolu GIBS. 

A přestože Babiš s komunisty a SPD do vlády nepočítal a stále ještě nepočítá, užívat spojenectví s nimi se evidentně nevzdal. Pelikán musel mít i problém s Babišem vyjádřenou podporou prezidentské kandidatury Miloše Zemana a člověk si umí snadno představit, jak asi v soukromí hledí na nejbližší Zemanovy spolupracovníky.  

A právě prezidenta si nepochybně rozhněval vydáním ruského hackera Nikulina do USA, ačkoli se Zeman vehementně bral za jeho deportaci do Moskvy.

Přesto kauza Nikulin a prezidentova nevole (podle kancléře Mynáře Pelikán „zařadil náš právní systém na úroveň Bangladéše“) patrně ministra z politiky nevypouzí. Ostatně vydání Američanům nepochybně nejprve konzultoval s Andrejem Babišem. 

Ten Pelikánovo rozhodnutí komentoval slovy, že je mu to líto a že v Pelikánovi hnutí ztrácí hlas městského intelektuála. Ale neučinil mnoho pro to, aby si ho udržel. Případné hlasy SPD a KSČM měly zřetelně větší váhu. 

Ondřej Konrád Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít