Vezměme si třeba takové Řeky. Bez práce je stále více než třetina těch mladých z nich. Základní podpora v nezaměstnanosti přitom v Řecku činí 360 eur měsíčně, tedy zhruba 9300 korun. To znamená, že mladý Řek si stále může v Česku vydělat trojnásobek, i když by tu pobíral pouze podprůměrnou mzdu.

Mediánová mzda v České republice pak zhruba odpovídá trojnásobku řecké podpory v nezaměstnanosti. Jinými slovy: nejeden mladý Řek by si prací v Česku finančně citelně polepšil.

Samozřejmě lze namítnout, že Řeky může odrazovat třeba to, že Češi platí korunou, a ne eurem. Museli by si svůj výdělek směňovat nebo by čelili kursovým výkyvům. Jenže ani do Německa se Řekové moc neženou. Tam překážky dané odlišnou měnou neexistují a průměrná mzda je tam navíc mnohem vyšší než v České republice.

Kulturní a jazykové bariéry

Pokud by se Řekové do Německa hnali, těžko bude stále třetina těch mladých z nich bez práce. Těžko budou existovat v Řecku regiony, například Západní Makedonie, kde ještě letos činila míra nezaměstnanosti napříč věkovými skupinami takřka 30 procent.

Bohužel, vysoká řecká míra nezaměstnanosti signalizuje, že v Evropské unii ani v eurozóně stále uspokojivě nefunguje mobilita pracovní síly. Ani po takřka 20 letech existence eura tedy není splněn základní předpoklad správné funkčnosti jakékoli měnové unie, tedy právě pružný trh práce a mobilní pracovní síla.

Jestliže se lidé za prací nejsou ochotni stěhovat, ztrácí jednotná měna smysl. Smysl totiž má právě tehdy, když k přesunům za prací volně dochází. Pokud k nim nedochází, problémové regiony měnové unie zůstávají problémovými, s vysokou mírou nezaměstnanosti. Přesně to v Řecku pozorujeme.

Pokud se lidé za prací nestěhují, na významu získává národní měna. Oslabení národní měny totiž činí pracovní sílu v problémovém regionu opět konkurenceschopnou. Což v důsledku vede k zvýšení zájmu o ni, a tedy k poklesu nezaměstnanosti.

Za prací na sever

Řecká práce by při existenci drachmy mohla už dávno být konkurenceschopná, aniž by zemi opustil jediný Řek. S eurem je to však jiné. Euro vlastně tak trochu Řeky vybízí, aby šli za prací na sever, ale oni nechtějí.

Ano, je pravda, že statisíce Řeků, zejména těch vzdělaných zemi během tamní letité krize opustili. Tento „odliv mozků“ však nic nemění na tom, že jich v zemi zůstává stále mnohem a mnohem více, než je schopen za stávajících podmínek absorbovat tamní trh práce.

Převzato z Plusu

Pokud by je trh práce absorboval, míra nezaměstnanosti bude mnohonásobně nižší. Odliv Řeků tedy sice existuje, ale jeho současný význam nelze z makroekonomického hlediska – z pohledu trhu práce jako celku – jakkoli přeceňovat.

Přitom zemi by mohli opouštět i méně kvalifikovaní Řekové, protože právě po pozicích s nízkou kvalifikací je momentálně největší sháňka u nás, ale například i v Německu. Ukazuje se tedy stále, že mobilita pracovní síly – klíčový stavební kámen jakékoli funkční měnové unie – v případě eurozóny nefunguje uspokojivě.

Problémem jsou kulturní a jazykové bariéry, na něž kritici eura poukazují již minimálně dvě desetiletí, ale které byly stoupenci jednotné měny spíše marginalizovány. Nynější řecká situace v praxi ilustruje, že těmto bariérám měla být přikládána mnohem větší váha.

Dokud tu totiž ty bariéry jsou, volný pohyb osob nefunguje. A nefunguje tedy ani měnová unie jménem euro. 

Autor je hlavní ekonom Czech Fund

Lukáš Kovanda Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít