Něco na tom je, tedy hodně. Kromě průmyslu chybí lidé i ve zdravotnictví, například 2500 sester, stovky zubařů a dalších lékařských profesí. Absolventů je málo, a když už jsou, dost jich odejde za lepším do Německa nebo ještě dál, tvrdí šéf lékařské komory Milan Kubek.

Přehrát

00:00 / 00:00

Petr Fischer: Politické body, nebo budoucí prosperita?

Rafaj a Kubek také velmi přesně pojmenovávají, kde hledat zakopaného psa. Stát – respektive jeho politická reprezentace, a je vlastně jedno, zda levá, pravá či prostřední, populistická či hodnotová – tento problém dlouhodobě přehlíží. Nevytváří podmínky pro to, aby zejména kvalifikovaní lidé z ciziny mohli rychle a efektivně pracovat tam, kde společnosti lidé chybí.

Navzdory tomu, že už různé vlády slibovaly vytvořit přehledný systém přijímání cizích pracovníků, stále je to velký problém a i ti nejvzdělanější musí často čekat na to, než je český stát pustí do práce na českém území. A protože trpělivost není nekonečná a čekání ponižující, odcházejí ti nejlepší jinam.

Byznys to dnes ví

Politici se buď podvědomě, nebo dokonce vědomě bojí toho, že takové přijímání cizinců by vyvolalo odpor voličů, zejména dnes, kdy Andrej Babiš (ANO), Tomio Okamura (SPD) a další politicky zneužívají pobyt ukrajinských uprchlíků.

Anebo, což je ještě mnohem horší, politici celou věc lehce přehlížejí, podobně jako to dělají u jiných demografických vývojových křivek, ať už jde o příliv dětí do mateřských a středních škol, nebo o narůstající poměr mezi počtem důchodců a ekonomicky aktivními lidmi. Demografie jako by v české politice ani neexistovala, tak jako neexistují realistické výhledy do budoucnosti delší, než je jedno volební období.

Je nejvyšší čas, aby s tím vláda, nejlépe tato, ale samozřejmě i ta budoucí, něco udělaly. Bolí to, nepřináší to politické body, jak dokládá případ sousedního Německa, které nový systém přijímání cizinců už schválilo, a to za cenu ztráty politických bodů. Je to ale pro budoucnost země potřeba, a od toho tu politici přece jsou.

Dokud vládní politici nepochopí, že na budoucnost se musíme připravovat už teď, dříve nebo později dojedeme ekonomicky a společensky na dno a zůstaneme stát. Nemusí to být na škodu, budeme soběstační ve všem, omezíme výrobu a rozvoj podle klesajícího počtu aktivních lidí.

Snížíme výkon, začneme se věnovat duchovním věcem a mezilidským vztahům. Staneme se soběstačnou zemí klesající intenzity a tempa, oázou klidu v uspěchaném světě pozdně moderní doby. Jen je potřeba to všem jasně říct.

Obávám se, že tohle chtějí obyvatelé Česka ještě méně než příliv pracovníků z ciziny. Budou si muset tedy pro jednou vybrat a vláda by jim konečně měla dát tu šanci. Položit na krk nůž moderní prosperity a zeptat se, chcete ji, nebo ne?

Pokud ano, budou na ni muset pracovat i ti, kteří se v Česku narodili. Jde jen o to, jak se tu co nejlépe a nejrychleji stát skutečnými českými občany a ne jen více či méně trpěnými gastarbeitry. Je smutné, že to byznys dnes ví a považuje za samozřejmé dříve a lépe než liberální demokratičtí politici.

Autor je komentátor časopisu Euro

Petr Fischer Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít