Jistě. Gratulace předsedy Evropské rady Donalda Tuska ani šéfa Evropské komise Jeana-Clauda Junckera zrovna srdečností nepřetékaly. I když se lucemburský politický matador zná se Zemanem dlouho ještě z dob společného premiérování a dodnes lze dohledat fotografie jejich rozjařených objetí, připalování cigarety nebo líbání, kterým Juncker s oblibou poctívá sobě blízké kolegy.

Tentokrát mu ale takový polibek na dálku z Bruselu neposlal. Ve dvou odstavcích popřál Milošovi, jak ho familiárně oslovil, hodně úspěchů v druhém funkčním období a připojil apel o nutnosti stavět mosty nejen mezi státy, ale i uvnitř nich samých.

Podobné věty se v gratulacích spřáteleným státníkům neobjevují běžně a už vůbec ne náhodou. I v Bruselu se moc dobře ví, že se staronový prezident – eufemisticky řečeno – o spojování české společnosti příliš nesnaží.

Polák Tusk zůstal ještě formálnější. Věří, že Česko bude dál hrát v Evropské unii aktivní a konstruktivní roli, což je zrovna oblast, kterou u nás hlava státu nemá úplně na starosti. Ale budiž.

Postoj Čechů k EU může výrazně ovlivnit, jak ukázalo hradní působení Zemanova předchůdce. V souvislosti s Tuskovým blahopřáním spíš zaujala souběžně zveřejněná a mnohem srdečnější gratulace ke znovuzvolení finskému prezidentovi Saulimu Niinistöovi. I toho si na Pražském hradě nemohli nevšimnout.

Co, kdy a jak se mezi státníky řekne a napíše, má v diplomacii velký význam a symboliku a zasvěcení to většinou moc dobře pochopí. Platí to také o mlčení. Vedení unie většinou rychle reaguje na triumfy politiků, kteří zastupují velmoc, mají podobné smýšlení a hodnotové zaměření nebo jsou spřízněni stranicky.

O Miloši Zemanovi z toho neplatí ani jedno. Český prezident navíc není pro nikoho ze špiček EU přímým partnerem. Tím je u nás premiér, resp. předsedové Poslanecké sněmovny a Senátu v případě šéfa europarlamentu.

Spíše strohé gratulace z Bruselu až první pracovní den po volbách a zdrženlivost i v dalších unijních metropolích tak naznačily, že z dalších pěti let Zemana na Hradě nikdo v EU radostí neskáče.

Veřejně to samozřejmě nikdo nedá najevo. Těžko však budete nadšení z politika, který má sice převážně ceremoniální funkci a označuje se za eurofederalistu, podporuje ale uspořádání referenda o vystoupení země z EU, opakovaně ji kritizuje a svým vystupováním v otázce protiruských sankcí nebo anexe Krymu podrývá unijní politiku vůči Rusku. A jeho mluvčí přirovnává EU k nacistické třetí říši.

Na všechny tyto postoje má Pražský hrad samozřejmě právo, moc fanoušků si tím na unijní scéně ale nezíská. Pokud o to vůbec stojí.

Představitelé EU se přesto k Miloši Zemanovi po jeho volebním vítězství zachovali tak, jak se mezi partnery sluší a patří. V porovnání s tím, jak se prezident zachoval k zemřelému kardinálovi Miloslavu Vlkovi, který se nezdráhal ozvat proti některým Zemanovým krokům, nebo jak se hlava státu chová k novinářům, kteří jí nepochlebují, projevila unie k prezidentovi značnou velkorysost. Mohla mu také dát ochutnat jeho vlastní medicínu.

Filip Nerad Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít