EU ukázala Zemanovi víc velkorysosti, než on ukazuje svým kritikům
Vedení Evropské unie negratulovalo okamžitě Miloši Zemanovi ke znovuzvolení prezidentem jako Kreml a Peking. EU tím ukázala pohrdání Českem a je to další důvod, proč z ní vystoupit. V kostce něco takového mi napsal o minulém víkendu jeden čtenář. Špičky unie nakonec Zemanovi blahopřály v pondělí. A projevily tím víc velkorysosti, než kolik český prezident obyčejně projevuje svým názorovým oponentům.
Jistě. Gratulace předsedy Evropské rady Donalda Tuska ani šéfa Evropské komise Jeana-Clauda Junckera zrovna srdečností nepřetékaly. I když se lucemburský politický matador zná se Zemanem dlouho ještě z dob společného premiérování a dodnes lze dohledat fotografie jejich rozjařených objetí, připalování cigarety nebo líbání, kterým Juncker s oblibou poctívá sobě blízké kolegy.
Tentokrát mu ale takový polibek na dálku z Bruselu neposlal. Ve dvou odstavcích popřál Milošovi, jak ho familiárně oslovil, hodně úspěchů v druhém funkčním období a připojil apel o nutnosti stavět mosty nejen mezi státy, ale i uvnitř nich samých.
Podobné věty se v gratulacích spřáteleným státníkům neobjevují běžně a už vůbec ne náhodou. I v Bruselu se moc dobře ví, že se staronový prezident – eufemisticky řečeno – o spojování české společnosti příliš nesnaží.
Polák Tusk zůstal ještě formálnější. Věří, že Česko bude dál hrát v Evropské unii aktivní a konstruktivní roli, což je zrovna oblast, kterou u nás hlava státu nemá úplně na starosti. Ale budiž.
Postoj Čechů k EU může výrazně ovlivnit, jak ukázalo hradní působení Zemanova předchůdce. V souvislosti s Tuskovým blahopřáním spíš zaujala souběžně zveřejněná a mnohem srdečnější gratulace ke znovuzvolení finskému prezidentovi Saulimu Niinistöovi. I toho si na Pražském hradě nemohli nevšimnout.
Co, kdy a jak se mezi státníky řekne a napíše, má v diplomacii velký význam a symboliku a zasvěcení to většinou moc dobře pochopí. Platí to také o mlčení. Vedení unie většinou rychle reaguje na triumfy politiků, kteří zastupují velmoc, mají podobné smýšlení a hodnotové zaměření nebo jsou spřízněni stranicky.
O Miloši Zemanovi z toho neplatí ani jedno. Český prezident navíc není pro nikoho ze špiček EU přímým partnerem. Tím je u nás premiér, resp. předsedové Poslanecké sněmovny a Senátu v případě šéfa europarlamentu.
Spíše strohé gratulace z Bruselu až první pracovní den po volbách a zdrženlivost i v dalších unijních metropolích tak naznačily, že z dalších pěti let Zemana na Hradě nikdo v EU radostí neskáče.
Gratulace z domova i ze zahraničí. Zemanovi poblahopřál Putin i Kiska, Brusel mlčí
Číst článek
Veřejně to samozřejmě nikdo nedá najevo. Těžko však budete nadšení z politika, který má sice převážně ceremoniální funkci a označuje se za eurofederalistu, podporuje ale uspořádání referenda o vystoupení země z EU, opakovaně ji kritizuje a svým vystupováním v otázce protiruských sankcí nebo anexe Krymu podrývá unijní politiku vůči Rusku. A jeho mluvčí přirovnává EU k nacistické třetí říši.
Na všechny tyto postoje má Pražský hrad samozřejmě právo, moc fanoušků si tím na unijní scéně ale nezíská. Pokud o to vůbec stojí.
Představitelé EU se přesto k Miloši Zemanovi po jeho volebním vítězství zachovali tak, jak se mezi partnery sluší a patří. V porovnání s tím, jak se prezident zachoval k zemřelému kardinálovi Miloslavu Vlkovi, který se nezdráhal ozvat proti některým Zemanovým krokům, nebo jak se hlava státu chová k novinářům, kteří jí nepochlebují, projevila unie k prezidentovi značnou velkorysost. Mohla mu také dát ochutnat jeho vlastní medicínu.
Nebyl to špatný rok, ale voliči to vidí jinak
Kateřina Perknerová
Rok 2024 v české politice. Přehnaná gesta, slabé výsledky a předvolební nervozita
Lukáš Jelínek
Bidenovy milosti. Ať prezident nechá Trumpa útočit
Eduard Freisler
Německo na šikmé ploše
Lída Rakušanová