Gruzínská armáda vymění sovětské kalašnikovy za americké pušky
Gruzínská armáda, ač brání zemi s dvakrát méně početným obyvatelstvem, než má Česká republika, má 37 tisíc mužů – a to je o dost víc, než kolik obsahuje ta česká. Jinak to zřejmě ani nejde, protože za Kavkazem číhá nepřítel, který už Gruzii před necelými devíti lety napadl a jemuž (týká se to především Vladimira Putina) se po ukrajinském dobrodružství z roku 2014 nedá věřit ani nos mezi očima.
Zmíněné americké pěchotní zbraně se gruzínské armádě jistě budou hodit – i když bychom rozhodně měli připomenout, že sovětské kalašnikovy, vytvořené geniálním konstruktérem téhož jména, patří k nejjednodušším a přitom k nejspolehlivějším zbraním své kategorie na světě.
Mimochodem právě proto je mají v oblibě jak teroristé, tak mafiáni, a to kdekoli. Pro gruzínské vojáky půjde o velice důležitý (i psychologický) moment – Sovětský svaz, z nějž kalašnikovy pocházejí, a koneckonců i dnešní Putinovo Rusko, jsou pro jistě značnou část Gruzínů pravou a nefalšovanou noční můrou.
Výměna sovětských zbraní za americké začala koncem letošního května v rámci oslav druhého výročí vzniku Společného centra výcviku a analýz Gruzie a NATO na půdě Národního armádního výcvikového centra Krcanisi.
Opatrný západ
Za zmínku jistě stojí, jak bude tento etapovitý proces financován. Letos je na něj v rámci americké pomoci při zvyšování obranyschopnosti Gruzie vynaloženo přes 33 milionů dolarů. Částku gruzínská strana docela jistě bezezbytku vyčerpá a důvod je jasný: Trumpova administrativa tuto pomoc nejen pro Gruzii, ale také pro Arménii a Ázerbájdžán od příštího roku snížila na necelou šestinu.
Gruzie je za podobnou pomoc vděčná a „přiblížení se standardům NATO" jistě uvítá. Mnohem raději by se ale stala členskou zemí Severoatlantické aliance. Tady je ovšem takříkajíc zakopán pes: jak řekl minulý týden Putinův mluvčí Dmitrij Peskov, jakékoli podobné severoatlantické pohyby na území postsovětských republik hraničících s Ruskem vyvolávají v Moskvě neklid a obavy.
Což je ostatně důvod, proč jak Gruzie, tak Ukrajina, již právě navštívil šéf americké diplomacie Tillerson a generální tajemník NATO Stoltenberg, mohou počítat s pomocí euroamerických struktur, ale nikoli už s plnokrevným členstvím v Alianci. Na to je Západ při zacházení s ruským medvědem příliš opatrný.
Chcete hlasy? Sežeňte si voliče, zavelelo hnutí STAN
Kateřina Perknerová
Vondráčkův zahraničně-politický frak
Petr Fischer
Skončí válka na Ukrajině ještě letos? A jaké jsou limity jejich plánů?
Libor Dvořák
Premiér Havlíček? Jen předvolební ekvilibristika Babiše
Jiří Leschtina