Do volební kampaně proti dosavadní prezidentce Kolindě Grabarové-Kitarovićové nastoupil bývalý šéf chorvatského kabinetu Milanović s jasným poselstvím: Je potřeba překlenout propasti minulosti vyhloubené v době válek doprovázejících rozpad Jugoslávie.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý komentář Thomase Kulidakise

Překonat zášť z příkoří ještě starších je podle něj také potřeba, stejně jako budování společnosti, která bude tolerantní. Ať už jsou její členové jakéhokoliv původu, vyznání nebo přesvědčení, mají mít své místo při zlepšování stavu země i jejích zahraničněpolitických vztahů.

Milanović tedy vsadil na klasické ideové kořeny středové levice, které postavil do kontrastu s pravicovým, mnohdy až krajně pravicovým konzervativním přístupem své protikandidátky. Ta se v průběhu svého mandátu orientovala na voliče, kteří ještě stále řeší, co bylo a nebylo ve vztahu Chorvatů k Srbům, Jugoslávii, jiným náboženstvím i jiným státům. Před druhým kolem prezidentské volby Grabarové-Kitarovićové uškodila podpora krajní pravice, včetně bývalé únoskyně amerického letadla.

Smířlivý tón k zahraničí

Po vyhlášení výsledků prezidentské volby oba kandidáti předvedli příkladné umírněné chování, které by se slušelo praktikovat v každé zemi pěstující demokracii. Vítěz odmítl pronést otřepané fráze, že bude prezidentem všech. Místo toho řekl, že se bude snažit nikomu neublížit, ať už úmyslně, nebo neúmyslně.

Převzato z Plusu

K jednotě vyzvala i poražená dosavadní prezidentka, která prý svému nástupci ještě před jeho uvedením do funkce ráda úřad předá a se vším ho seznámí. Obě těžkotonážní politické figury tedy ukázaly správnou cestu v zemi, která je tradičně rozdělena podél politických linií, vztahu k víře, jiným národům i minulosti.

Z hlediska celospolečenského jsou tedy chorvatské prezidentské volby příklad hodný následování. O něco horší projev se ale týká scény vládní. Premiér Plenković si hned poté, co jeho favoritka prohrála, zazoufal, že s novým prezidentem bude těžké pořízení.

Nejde přitom o konkrétní pravomoci hlavy státu. Ta má v Chorvatsku spíše ceremoniální roli, nemůže dokonce ani vetovat zákony, jako je tomu v případě českého prezidenta. Jde o to, že v zemi se budou letos pořádat volby parlamentní. Prezident určuje veřejný diskurz, a z toho důvodu se vládní Chorvatská demokratická unie bojí o cenné body. Obzvláště proto, že i ona ráda hraje na nacionalistickou notu.

Pro celou Evropskou unii je důležité, že volby proběhly evidentně demokraticky a předání moci mezi budoucím prezidentem a odcházející prezidentkou je naplánováno v poklidu. Chorvatsko předsedá v první polovině tohoto roku Evropské unii, je tedy žádoucí stabilita. A protože se blíží parlamentní volby, těžko očekávat, že by snad vláda padla podobně, jako tomu bylo v případě českého předsednictví.

Pokud nový prezident udrží svůj doposud smířlivý tón k zahraničí a vnutí ho i vládě, pomůže to chorvatskému předsednictví s jednou z hlavních priorit a výzev: dlážděním cesty dalším balkánským zemím do Evropské unie. To je priorita nejen česká, ale podle nové Evropské komise i celé Evropské unie.

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Thomas Kulidakis Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít