Všechno začalo takhle: volala ségra. Šla si do směnárny v Jeseníku vyměnit pár starých dvacetilibrovek. Bezúspěšně. Směnárník byl neoblomný – prý už bere jenom plastové. Jasně, budoucnost je v plastech, říkalo se. Ale co s papírovou královnou? Přislíbil jsem tuhle lapálii vyřešit.

V tom mi došlo, že já sám jsem majitelem nějakých liber, co by diet ze služební cesty do Londýna! Dokonalý trik! Na chvíli jsem se zasnil. To bylo v roce… dva tisíce něco. Scarlett Johanson na červeném koberci se zastavuje před naším televizním mini štábem na pár zdvořilostně-vtipných vět o své roli v nejnovějším filmovém snímku.

A už se přehrabuju v truhličce s cizokrajnými bankovkami z cest. No jasně, to se dalo čekat, naškudlené dvacetilibrovky. Hned se ženu do směnárny. Oni se snad spikli všichni ti směnárníci. Taky v Kladně berou jen plastové. No, ale co teď? Prý jedině v Británii, anebo možná v jedné konkrétní české bance ještě.

Neberou! Nebo?

Infolinka. Stiskněte jedničku, pětku, jasně, hudební kolovrátek, varování, budou mě nahrávat, aby měli kvalitnější služby. A konečně operátor, který mi vlije novou naději. Jestli jsem jejich klient, tak berou. Papírový! Ségra v jesenické pobočce úspěšná. Takže i já nasazuju roušku a s divným pocitem, že jdu banku spíš vyloupit, kráčím dovnitř.

Vyskládám královny na přepážce jako taroty, bankéřka vypadá, že z nich skutečně věští osud a pak vyřkne nečekaný verdikt: Neberou! Tyhle už jsou tak staré, že je nesmění nikdo. Snad prý jedině přímo v té Británii. Jenže tam se jen tak nedostanu a i kdyby – zaletět si kvůli směně sedmi bankovek, to se fakt nevyplatí.

V beznaději píšu zahraničnímu zpravodaji Českého rozhlasu v Británii Jaromíru Markovi. „Ta už neplatí dlouho. Vidíš, šetříš, a pak…“ Ještě pár posměšných vět, o tom jak to bude drahý, a pak mi posílá odkaz na formulář Bank of England. Pěkná blbost, říkám si, posílat peníze poštou. Skrblíkovi ve mně to ale nedá. Tak přijdu ještě o stovku za poštovné, no. Přinejhorším z toho bude vtipná historka do hospody. Teda až je otevřou.

Vyplňuju formulář, vkládám libry do obálky, pietně se s nimi loučím a jdu v roušce „přepadnout“ tentokrát pobočku České pošty. Vybrat jednu libru, vytane mi na mysli citát z filmu Uspořená libra s Werichem, napružená pošťačka by ale evidentně tenhle fórek nevzala, takže jen podsouvám pod okýnkem dopis s vyplněným lístkem a stokorunu. Sbohem, diety. Sbohem, královno.

Stane se to o měsíc později. Mobil se lehce zachvěje. Dívám se, co se odehrálo na bankovním účtu. A?! Jsem v šoku. Právě mi na účtu přistály čtyři tisíce korun z londýnské City Road. Já vím, Jaromíre, bude to drahý!

Teď mi došlo, že pod královnou byl v krabičce smotaný taky Bejnamin Franklin. Pro jistotu si jdu googlovat americkou cenntrální banku.

Autor je editor Radiožurnálu

Pavel Šuba Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít