Takže když jim například pravicová vláda vnutila třicetikorunový poplatek u lékaře, v příštích volbách jí to bylo spočítáno.

Přehrát

00:00 / 00:00

Ondřej Konrád: Jak hezky prodávat právo na krádeže

A – což se netýká zdaleka jen Čechů, ale i občanů v zemích, které neprošly utopickým experimentem – na cokoliv bezplatného si zvyknou velmi rychle. 

Když je to ohroženo, křičí. Dokonce i o ztrátě svobody, ačkoliv ve skutečnosti jde o iluzi vytvářenou multikapitalisty, stavícími svůj byznys do značné míry na pouhopouhých krádežích.

Uživatelé, pomoc!

Neboť jak jinak označit fakt, že giganti Facebook a Google využívají ve velkém práce někoho jiného, a tomu za ni nedají ani zlámaný groš. A obratně navodí ve stamilionech uživatelů přesvědčení, že právě tak a nejinak to má být. A že snahám to upravit jiným způsobem je třeba se zásadně vzpírat.

Milí uživatelé, pomoc! Chtějí nás omezovat, cenzurovat, berou vám svobodu!

Že ale v úterý europarlamentem odkývaná reforma autorských práv na internetu ve skutečnosti jen komplikuje dvěma monopolním společnostem snadný přítok financí, o tom samozřejmě Facebook a Google stydlivě mlčí.

Doposud se jim dařilo úžasně, neboť skoro 20 let stará poslední evropská úprava autorského práva nemohla předvídat současnou digitální realitu a toho halasní ochránci svaté svobody využili takříkajíc „do mrtě“.

Já si to vezmu

A je otázka, jak na novou normu zareagují, když na jedné straně nechtějí kohoutek penězovodu přitáhnout, a na straně druhé vědí, že se uživatelům uvyklým na záplavy informací a mnoha dalších duševních majetků bez placení, asi nebude chtít s ním teď začít.

Převzato z Plusu

A je ovšem také jasné, že reforma nemůže řešit všechno, nicméně aspoň ty nekřiklavější věci ano: kupříkladu krádeže investigativních novinových článků, které autorský tým připravoval celé měsíce a bylo na to třeba vynaložit nemalé finance. Načež si to prostě někdo jen tak vzal, nestydatě z toho těžil a stížnosti mu byly k smíchu.

A provozovatelé budou muset platit i za díla takříkajíc umělecká, i když jde mnohdy o spotřební písničky pro všední den. I jejich autoři mají svá práva. Nemůže to prostě být tak, že ten dělá to a ten zas tohle, já si to vezmu a jakoby vám to všem dám. Ale přitom se budu mít z přilepených reklam jak Pánbůh ve Frankrajchu. To by se nelíbilo ani onomu naivnímu optimistovi v pekařské zástěře.

Ondřej Konrád Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít