Ke stejnému závěru nicméně dospěl i Matthew Qvortrup, autor autobiografie Angela Merkel – nejvlivnější evropský politik, která právě vychází v češtině. Qvortrup je profesorem politologie na Univerzitě v Coventry, radil Obamově administrativě a svůj text opřel o důkladnou analýzu osobního i politického života Merkelové i o výsledky bádání v německých archivech.

Virtuózní prokrastinátorka

„Jako politička vždy trvala na tom, že si vyčlení čas, aby pochopila celou situaci a důsledky všech svých kroků. Mnohokrát, zejména při vyjednávání s Řeky, ale i při jednání s jinými partnery, si dříve, než rázně zasáhla, metodicky prostudovala fakta a v klidu tiše utvořila názor. Ve většině krizí byla Merkelová posledním politikem, který zareagoval.

Zatímco ostatní mezinárodní kolegové prskali jako petardy, Merkelová hrála rozvážně, vyčkávala, a když se všechno uklidnilo, podnikla rezolutní krok,“ podává Qvortrup základní charakteristiku političky, která bude v září ve spolkových volbách usilovat počtvrté o kancléřský post (ve funkci je nepřetržitě od listopadu 2005). A nazývá ji „virtuózní prokrastinátorkou“.

Volby budou v Německu v neděli 24. září a Merkelové koalice CDU/CSU je patrně s velkým náskokem vyhraje, ačkoliv ještě před pár měsíci kancléřku odepisovali politologové i německá média a kladli si už jen otázku, kdy to Angela zabalí. Uprostřed uprchlické krize v září 2015 pronesla památnou „vítací“ větu My to dokážeme. Zprvu za ni sklidila obdiv, postupem času – jak se ukazovalo, že to Německo nezvládá – se vršila hlavně tvrdá kritika a úvahy o politické smrti nenahraditelné kancléřky.

Právě za postoj při uprchlické krizi ji ale Qvortrup hodnotí nejen jako obratnou političku, ale jako velkou státnici. Vypůjčil si k tomu slova finančníka George Sorose: „Ke kancléřce jsem byl v minulosti kritický a stále mám velké výhrady k úsporným opatřením. Když však ruský prezident Vladimir Putin napadl Ukrajinu, stala se vůdkyní Evropské unie a tím nepřímo i svobodného světa.

Do té doby to byla talentovaná politička, která uměla číst nálady veřejnosti a vyhovět jim. Ovšem svým odporem vůči ruské agresi se stala vůdkyní, která riskovala vlastní kůži navzdory většinovému názoru. Ještě prozíravěji se zachovala, když poznala, že migrační krize má potenciál Evropskou unii zničit, nejprve vyvoláním kolapsu schengenského systému otevřených hranic a poté podkopáním společného trhu. Odvážně se chopila iniciativy, aby změnila postoj veřejnosti. Její plán nebyl naneštěstí řádně připraven…“

Naše Mutti, naše jistota

Před rokem Evropa trnula hrůzou před parlamentními volbami v Nizozemsku, pak ve Francii a především před těmi v Německu – nejdůležitějšími volbami v Evropě za mnoho let. V případě vítězství populistů a extremistů by byla nepochybně ohrožena liberální demokracie, Evropská unie a pokračování poválečného evropského míru a prosperity.

Jedenáct týdnů před hlasováním v Německu má Merkelové CDU/CSU preference takřka 40 procent a bezpečný náskok před koaličním partnerem a hlavním volebním rivalem – SPD – až 15 procent. Přitom ještě před nedávnem byly jejich šance vyrovnané, ale politická kometa volebního lídra SPD Martina Schulze zazářila a zhasla. A radikální Alternativa pro Německo, z níž šel ještě před rokem strach, je pod 10 procenty.

Merkelová bude mít možná koncem září jako staronová kancléřka potíž sestavit vládu podle svého gusta (bez SPD), ale to už je takový příjemný provozní demokratický problém, nikoli Sofiina volba nad novodobým osudem Německa a Evropské unie.

Ke spokojenosti voličů s kancléřkou určitě přispívá, že se skvěle daří ekonomice, že postavení země v Evropě je výjimečné. A ještě jedna okolnost: v nejistém světě – jehož důležitou součástí je lichotník Donald Trump – je Angela Merkelová pro německé občany kotvou, jistotou, jejich Mutti.

Nechme ještě jednou promluvit autora knihy: „Sociolog Max Weber jednou poznamenal, že i vypočítavý a chladnokrevný racionalista někdy dojede do bodu, kdy řekne: Zde stojím a nemohu jinak. Neboť tato situace musí každého z nás, kdo není vnitřně mrtev, nějakým způsobem jednou překvapit. Uprchlická krize byla takovým okamžikem, kdy Merkelová opustila pragmatické chování. Ovšem jak to pragmatikům sluší, když se vyjevila tvrdá politická realita, byla ochotná zříct se svého idealismu.“

Tady někde je pramen umění, které dnes široko daleko ovládá jen Angela Merkelová (v pondělí oslaví 63. narozeniny). Nicméně v knize najde čtenář i mnoho detailů a postřehů – například o svérázném smyslu pro humor, o jejím umění napodobovat hlasy, o vztazích se světovými politiky…

Merkelová nese Evropu na svých bedrech, řekla o ní Hillary Clintonová. Koho zajímá, jaká ta Evropa bude v příštích letech, tomu Matthew Qvortrup hodně napoví.

Petr Šabata Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít